"Podle výpovědi strážných byla vždy deseti- až patnáctiminutová prodleva, kdy se na vězně nikdo nedíval. Kdyby se na Peška dívali každé dvě tři minuty, nikdy by neměl čas zout si boty, aby nebyl hlučný, vystoupit na parapet a odšroubovat vnitřní mříž," řekl soudce Petr Vrtěl.
Příčiny útěku vězně byly podle něj dva. "Zaprvé špatný technický stav zabezpečení, tím druhým a zásadním ale bylo nedostatečné střežení. Velitel eskorty měl být bdělý. Vězeň Pešek byl odsouzen na pět let, k soudu šel v civilních šatech, žádal o otevření okna a byl na cele hlučný. Měl proto někoho pověřit, aby ho důkladněji střežil, což neudělal," vysvětlil soudce.
Protože byl velitel potrestán za nedbalostní trestný čin, zaplacením pokuty se vyhne záznamu v trestním rejstříku, a smí se tak teoreticky vrátit do práce. U soudu totiž zaznělo, že byl dosud svědomitý, a jde tak o jeho první prohřešek. Pokud by naopak pokutu nezaplatil, půjde do vězení na 300 dní. Obě strany si ovšem nechaly lhůtu k odvolání.
Peškovi pomohlo k útěku především špatné zajištění okna u cely, ve které čekal na soudní proces. Dlouhé měsíce také nikdo nekontroloval stav vnější mříže, která byla navíc k rámu přibita pouze hřebíky, a to zvenku. Vězni tak stačilo do mříže jen trochu zevnitř zatlačit a ta vypadla.
"Mříž jsme fyzicky nekontrolovali ani při technických prohlídkách. V okně byla zapuštěná hřebíky, ani vruty tam nebyly," přiznal při první projednávání případu u soudu v polovině května velitel eskorty, jemuž hrozilo až desetileté vězení.
Když vězeň utíkal, seděli strážní jen za přepážkou bez dveří
Jak vyšlo najevo při soudních výsleších, nebezpečný vězeň Pešek utekl dozorcům doslova pod rukama. V cele byl s dalšími třemi vězni, kteří postupně odcházeli ke svým procesům.
Po celou dobu s nimi byli minimálně dva dozorci, kteří seděli ve stejné eskortní místnosti za tenkou stěnou. Od vězňů je však neoddělovaly žádné dveře, z místa pro dozorce jen nebylo na vězně přímo vidět.
Peškovi se přitom nepozorovaně podařilo vylézt na okno a odmontovat bezpečnostní síťovinu z jeho horní části. Tu otevřel a zevnitř začal tlačit na venkovní mříž.
Teprve hluk, který železo při pádu udělalo, konečně zburcoval dozorce. V eskortní místnosti byli v tu chvíli dokonce tři. Než se vzpamatovali, Pešek se dostal na parapet, přehoupl se přes zeď a zmizel.
Velitel neřekl, že musíme na vězně vidět, řekl soudu dozorce
"Zakřičel jsem na něho, že budu střílet, a sahal po zbrani. Bylo však pozdě," vypověděl u soudu dozorce Jan Vambera, kterého již vězeňská služba za nedbalost potrestala snížením platu. "Ten den velitel eskorty nikoho konkrétně neurčil, aby měl s vězni neustálý vizuální kontakt," dodal.
Velitel dozorců Vyhnal se hájil tím, že dozorci sice na vězně přímo neviděli, ale byli s nimi v jedné místnosti, takže všechno slyšeli a dělali časté kontroly. "Nemohu jim určit, ty budeš sedět tady a ty tam. To je jejich věc. Jsou poučeni, že s vězni mají mít neustálý vizuální kontakt," sdělil.
Pešek přitom již ráno požadoval otevření okna, protože v místnosti bylo přetopeno. Toho nedosáhl. Podle dozorců pak byl po celý den nervózní, neustále chtěl na záchod a často dělal hluk. "Podle kroků jsem vždy poznal, že se blíží strážný," popsal Pešek, odsouzený za majetkové trestné činy na 5 let, svou strategii.
Později již štěstí neměl. Po dvou týdnech totiž jednatřicetiletého vězně zatkla policie v Brně poté, co projel křižovatku na červenou (o zatčení Peška čtěte zde). U sebe měl přitom tři pistole, paruku, padělané doklady, nože a teleskopické obušky.
