Zatímco Annu Frankovou díky jejímu posmrtně vydanému deníku zná celý svět, Ottův deník vyšel teprve před několika lety a zná ho jen úzký okruh lidí. Když přitom chlapec do úkrytu v lesích s rodiči a sestrou odešel, bylo mu patnáct.
Konce války se ale stejně jako Anna nedožil. V dubnu 1945 ho v Zákřově chytili a umučili ruští vojáci ze speciální jednotky Feuermittel, což bylo krycí jméno kozáckého praporu složeného z Rusů ve službách německé armády, jejichž úkolem bylo potírání partyzánů.
Sedmnáctiletý chlapec jim však nic nevyzradil a díky tomu mohli ostatní členové rodiny přežít. O jeho smrti se dozvěděli až pár dnů po válce. V chlapcově kronice tak ještě nějaký čas pokračovala jeho starší sestra Lici.
Pamětní kámen v lese nedaleko Tršic na Olomoucku, kde se tři roky schovávala rodina Wolfových před transportem do Terezína. Jeho odhalení se zúčastnila i Eva Vavrečková, dcera sestry Otto Wolfa.
Její dcera Eva Vavrečková, která dnes žije v USA, se odhalení pomníku osobně zúčastnila. "Maminka nám vyprávěla o té hrůze. Vzpomínala na nápor, který byl nejen fyzický, ale hlavně mentální. Nešlo totiž jen o jídlo, kterého se nedostávalo, ale o samotnou naději přežít," popsala Vavrečková.
Přečtěte si celý zapomenutý příběh rodiny Wolfových |
Doplnila, že si její matka velmi vážila lidí, kteří rodině pomáhali. "I můj dík patří zdejším obyvatelům, kteří přispěli k tomu, aby mohli přežít. Otta si také zasloužil přežít, byl moc statečný," řekla.
Lidé kvůli Wolfovým velmi riskovali. Pomník patří i jim
Právě i několik žijících pamětníků z Tršic, jejichž rodiny o úkrytech Wolfových věděly, také přihlíželo odhalení pomníku. "Tenkrát to tady vypadalo jinak. Dnes je místo kromě velkých stromů téměř holé, ale ve čtyřicátých letech byly zdejší svahy zarostlé mlázím," vzpomínal Karel Březina z Tršic. Když se ve zdejších lesích židovská rodina ukrývala, bylo mu mezi sedmi až deseti lety.
Příběh Wolfových obrazem |
"Tehdy tady byly pět až deset let staré stromky vysázené nahusto vedle sebe. Nedalo se tudy normálně jít. Jen po kolenou. Když se tady Wolfovi ukrývali, říkali, že tam byl zpočátku velký problém sedět, že se tam dalo pouze ležet. Pokud vím, tak nad sebou měli pouze celtu. To znamená, že když pršelo, určitě zmokli," popisoval muž, jehož rodina Wolfovým pomáhala.
Podle germanisty Ludvíka Václavka z Univerzity Palackého, který věnoval několik let takřka detektivní práci na objasnění osudu deníku Otty Wolfa, se rodina začala v lesích ukrývat těsně po atentátu na Heydricha.
Atmosféru strachu tehdy přiživovala hlášení o popravách lidí, kteří žili bez řádné policejní přihlášky, ale i těch, kteří je ukrývali nebo jim pomáhali.
Tršický památníkNa jaře roku 2008 navštívili Tršice studenti a učitelé z USA. Zajímala je historie zákřovské tragédie (více o zapomenutém masakru zde) i ukrývání Wolfových. Byli se podívat v lese, v místech, kde se rodina ukrývala, i v Zákřově. Organizátoři a vedoucí výpravy se pak rozhodli s pomocí Židovské obce Olomouc věnovat Tršicím památník a zastupitelé s jeho vybudováním souhlasili. Na památníku je nápis s poděkováním občanům Tršic a připomínka osudu židovské rodiny. Autorem památníku je architekt Jaroslav Nováček. Pamětní kámen a jeho usazení financovala sbírka, kterou v minulých letech uspořádali američtí studenti z programu The Holacaust Study Tour. |
"Proto je třeba zdůraznit, že všichni, kdo věděli o tajném pobytu Wolfových v Tršicích, případně se o něm postupně dozvídali, znali smrtelné nebezpečí hrozící Wolfovým i těm, kdo jim umožňovali ukrývat se před koncentračním táborem a plynovými komorami," vysvětlil Václavek.
Peníze na pomník vybrali američtí studenti, které příběh zaujal
Slavnostního odhalení pomníku se zúčastnila i dvacítka amerických studentů z programu The Holocaust Study Tour s vedoucí Colleen Tambuscio. Právě oni sesbírali šedesát tisíc korun na pamětní kámen a jeho usazení.
"O příběhu Otty Wolfa jsem se poprvé dozvěděl na hodině holokaustu. Četli jsme tam celý deník a pak nám učitelka řekla více podrobností o celém příběhu," popsal jeden ze studentů, šestnáctiletý Tyler Ryan.
Podle něj anglický překlad deníků přitahuje v zámoří čím dál větší pozornost. "Je to neuvěřitelný a silný příběh. Pro holokaust navíc není ani typický," míní mladý muž.
Wolfovým vzdali hold i skauti z Tršic, kteří v místě úkrytu přenocovali z neděle na pondělí. "Zima nám moc nebyla, protože jsme měli kvalitní spacáky. To Wolfovi neměli. Všichni jsme si uvědomovali, jak těžké muselo pro ně být setrvat za každého počasí na takovém místě," svěřil se jeden z tršických skautů Ondřej Vláčil.
