Vedle spolužáků původem z Německa, Turecka, Itálie či Řecka se tu malí Češi navíc učí respektovat odlišnosti jiných kultur.
"Pro nás je to po všech stránkách školka exkluzivní a maximálně vstřícná. Nic není problém. Dítě přijde až po osmé hodině? Nevadí. Má dietu a přinese si vlastní stravu? Ohřeje se mu v kuchyňce. Nejí vepřové? Dostane drůbež. Nejvíc ale oceňuji, že si tady české děti mohou s minimálním úsilím osvojit druhý jazyk, němčinu," popisuje své zkušenosti Roman Hrdý.
Vyzdvihuje i fakt, že školka v Německu nabízí rodičům své služby často až do 19 hodin a že se tu dětem věnuje mnohem víc učitelek, než je zvykem v Česku.
"A cena? Ta je přibližně stejná jako u nás. V podstatě tomu musím obětovat jen čas na dojíždění. Ale to není žádná tragédie," mávne rukou Hrdý.
Vozit své třetí dítě za hranice se rozhodl v okamžiku, kdy hrozilo, že v české školce pro jejich dcerku nezbude místo. Na doporučení známých se vypravil do Schirndingu.
Pak už šlo všechno ráz na ráz. Malé Michaele ještě nebyly ani dva roky, když do německé školky nastoupila. Dohlédnout, aby nováček ze zahraničí dobře zapadl do kolektivu, má na starosti česká překladatelka Kristina Kůtková.
Ta tvrdí, že děti se s cizojazyčným prostředím vyrovnávají velmi dobře a rychle se dokážou aklimatizovat. Její pomoc po čase vyhledávají už jen výjimečně.
"Často tlumočím spíše rodičům. I v tom mě ale některé starší děti, které už jazyk lépe ovládají, dokážou nahradit. Přesto je nutné, aby tu byl někdo, kdo jim bude v případě potřeby plně rozumět," doplňuje.
O školku v Schirndingu je mezi českými rodiči zájem. "V současné době k nám chodí už dvanáct českých dětí. Kapacitu přijmout další ještě máme, ale pokud chceme, aby se děti zároveň učily mluvit německy, nesmí tu být českých dětí moc," říká ředitelka školky Katrin Chrunscová.
Zájem ze strany Čechů je i o jesle, které zde otevřeli teprve nedávno. "Děti, které absolvují předškolní vzdělávání v Německu, pak mohou pokračovat na německé základní škole," doplňuje ředitelka s tím, že v Schirndingu už takto studují čtyři děti z České republiky.
"Také bychom to chtěli zkusit," plánuje Roman Hrdý. "Zákon to umožňuje. Sice je třeba dělat v Čechách každého půl roku rozdílové zkoušky, ale myslím, že ta šance za to stojí."
