Dva bývalí primátoři Olomouce Martin Novotný a Martin Major z ODS, exnáměstci Jiří Martinák z ODS, Ladislav Šnevajs z KDU-ČSL či Svatopluk Ščudlík z ČSSD. Ti všichni včera zamířili k olomouckému okresnímu soudu kvůli podezřelým okolnostem prodeje budovy někdejšího polygrafického učiliště na třídě Svobody.
V rolích svědků politici pod palbou otázek státního zástupce Daniela Němce hájili postup radnice. Často jim ale po letech selhala paměť.
Z lavice obžalovaných je sledovali další expolitici - někdejší náměstkyně Hana Kaštilová-Tesařová z ČSSD a radní a znalec Jan Dostál z KDU-ČSL. Právě on je autorem posudku na 34 milionů, podle nějž se lukrativní historická budova na konci roku 2009 prodala.
Státní zástupce oba viní ze zhruba šestimilionové škody. Na dům totiž nejprve existoval posudek znalce Josefa Dvořáka, cenu stanovil na 49,5 milionů. Po pěti měsících ale ležel na stole posudek od Dostála na 32, po aktualizaci na 34 milionů. Dvořákovo dražší hodnocení Kaštilová-Tesařová dle obžaloby smetla ze scény. Dál operovala už jen s cifrou od Dostála, byť byla pro Olomouc méně výnosná.
Žalobce Němec tak hovoří o tom, že Kaštilová-Tesařová jednala ve snaze poškodit město a zároveň obohatit nového majitele učiliště. A to skrz výslovný příkaz úředníkům, aby k Dvořákovu posudku nepřihlíželi a pro vypracování dalšího oslovili právě Dostála. „S jistotou u něj věděla, že stanoví nižší cenu, což se skutečně stalo,“ podotkl dříve Němec. Obžalovaným tak hrozí až 10 let za mřížemi. Vinu odmítají.
Další zájemce město nekontaktovalo
Důležitá otázka, s níž se politici museli včera popasovat, zněla, proč magistrát při prodeji neoslovil i další zájemce. Dle spisu jich bylo devět. Město je ale nekontaktovalo. Nedozvědělo se tak, zda by teoreticky nebyli ochotni zaplatit i více než nynější majitelka domu.
Ukázalo se, že před lety byla při hledání kupce favoritkou. A to i díky tomu, že v domě několik měsíců sídlila v podnájmu. „V té době se při prodeji dávala přednost nájemníkům, aby byla zajištěna stabilní budoucnost budovy. Zohledňovali jsme, aby záměry kupujícího byly v souladu s plány města,“ vyzdvihl tehdejší i současný náměstek Šnevajs. Odvolal se také na vizi dalšího podnikání v domě, kterou zájemkyně tenkrát předložila.
Ovšem to, jestli by někdo další nepřišel s lepšími plány, město zjistit nezkusilo. Dle politiků to byl úkol úředníků. Pravdou ale je, že se zájemci mohli ozvat i sami. Plán prodat učiliště visel na úřední desce.
Obálková metoda
Klíčovým souslovím včerejška byla obálková metoda. Zjednodušeně způsob, jímž město prodává majetek. Zájemci do obálky vloží finanční nabídky, nejvyšší vyhrává. Tento nástroj Olomouc u učiliště nevyužila. Žalobce zajímalo proč.
Politici se shodli, že tu řešili i jiné věci než jen co největší zisk. „Město sledovalo i jiné aspekty,“ podotkl exnáměstek Martinák. Svou roli tak sehrál i fakt, že dům od nového majitele potřeboval rekonstrukci. Při hodnocení kupce bylo důležité i to, zda na ni bude mít. Otázkou ale zůstává, jak by radnice opravy a celkově dobré zacházení s domem na novém majiteli po ztrátě vlastnických práv případně vyžadovala.
Pozornost žalobce se stočila k jednání zastupitelstva, jež prodej učiliště na konci roku 2009 schválilo. Až tam se totiž řada zastupitelů dozvěděla, že na dům před Dostálovým posudkem existoval i vyšší Dvořákův. „Lhala zastupitelům, že původní posudek je nepoužitelný. A že nový vychází z aktuálního stavu, což jí uvěřili,“ řekl ke Kaštilové-Tesařové už dříve žalobce.
I na aktuálnost ohodnocení domu se politici včera odvolávali. O cifře stvrzené kulatým razítkem nepochybovali, stejně jako o dalších podkladech, jež k prodeji měli. „Cena v posudku ve mě nevzbuzovala žádné pochybnosti. Neměl jsem důvod, považovat jej za chybný,“ vybavil si exprimátor Novotný.
Soud se k případu vrátí na konci března a také v dubnu.
