„Minulý semestr jsem strávila na univerzitě v Norsku. Ta famfrpál podporovala jako oficiální sport. Od první chvíle mě to chytlo,“ popisuje čtyřiadvacetiletá Štovíčková.
Stala se členkou tamního univerzitního týmu, hrála i na šampionátech ve Francii či v Oslu. Na olomoucké Univerzitě Palackého studuje angličtinu se zaměřením na tlumočení a překlad, po návratu z Norska se z ní stala zakladatelka místního famfrpálového týmu.
Famfrpál v Olomouci |
O oblíbenou hru nechtěla přijít. Zjistila však, že se jí v České republice nikdo nevěnuje. Famfrpál jen občas hrají děti na letních táborech.
„Pouze u Vysoké školy ekonomické v Praze jsem objevila facebookové stránky, na nichž její studenti před lety řešili, že by se do famfrpálu pustili. Ale zřejmě zůstalo jen u prvotního nápadu,“ vybavuje si studentka.
Zpočátku si ale v Olomouci famfrpál chtěl podle jejích slov vyzkoušet jen málokdo. Řada lidí si o ní myslela, že je blázen. „To mě neodradilo. Usmyslela jsem si, že to všechno zvládnu a zařídím sama,“ říká rozhodně Štovíčková.
Pomohl jí Facebook, do týmu se skrze tuto sociální síť začali přidávat první zájemci. Čtyři dny před úvodním tréninkem to ale stále moc nadějně nevypadalo.
„Odkaz na naši skupinu ‚Famfrpál Olomouc‘ jsem proto poslala na facebookovou stránku celé Filozofické fakulty. Během dne se k nám přidalo na 80 lidí,“ usmívá se studentka.
Útok střídá útok. Famfrpál je rychlá tvrdá hra, připomíná ragby
V úterý 17. března uspořádala první trénink. Od té doby se příznivci famfrpálu z řad univerzitních studentů vždy v úterý od půl dvanácté a ve čtvrtek v jednu hodinu odpoledne v Bezručových sadech. Na košťatech samozřejmě nelétají.
„Košťata jsem sháněla v hobby marketu. Nakoupila jsem dvoumetrové plastové trubky, které jsem rozřezala. Na koncích jsou omotané izolepou, aby nebyly ostré. Obruče na branky jsem koupila v hračkářství,“ směje se Štovíčková.
Při hře jde legrace stranou. Proti sobě dva smíšené týmy, hraje se s několika míči. Cílem je dát gól do soupeřových obručí, hřiště má na délku 26 metrů. Útok střídá útok, vše je dynamické a rychlé.
„Je to velmi kontaktní a ve výsledku také tvrdý sport. Když jej hrají už zkušené týmy, podobá se ragby. Není proto ve své pravé podobě příliš vhodný pro děti,“ varuje Štovíčková.
Pravidla famfrpáluV týmu, v němž mohou být muži i ženy, jsou 3 střelci, 2 odrážeči, brankář a chytač. Hraje se se 4 míči. Jedním je Camrál, vyfouknutý volejbalový míč. Střelci se jím snaží dát gól za 10 bodů. Gól padne při prohození míče jednou z obručí - branek, které jsou umístěny v různých výškách. Střílet se na ně může libovolně z různých stran. Pak jsou na hřišti tři žluté Potlouky. Odrážeči jimi vybíjejí soupeřovy hráče, na chvíli je tím vyřadí ze hry. Mohou tak například zastavit útok na své branky. Úkol chytačů je lapit Zlatonku - člověka, jenž do hry přijde v 16. minutě. Má na sobě ponožku s míčkem. Chytač se jí musí zmocnit, získá tak 30 bodů a zápas končí. Představitel Zlatonky má ve hře výsadní postavení. Může dělat téměř cokoli, například vzít hráčům koště. Samotnou Zlatonku ale nikdo přímo oproti ostatním hráčům napadat nesmí. |
Cíl jejích svěřenců je teď hlavně sladění techniky. Proto Štovíčkové příliš nevadí, že v tuto chvíli nemají v České republice vlastně s kým hrát. Brzy se to totiž pravděpodobně změní.
„Ještě v Norsku se mnou začal hrát i jeden Čech z Masarykovy univerzity v Brně. Stále tam studuje, ale vím, že má v plánu po návratu založit famfrpálový tým i v Brně. Takže předpokládám, že už od září tuzemského soupeře mít budeme,“ vysvětluje Štovíčková.
Do budoucna nevylučuje, že by se olomoučtí famfrpalisté podívali i za hranice. Už se tam o nich ví, Šťovíčková informaci o založení týmu poslala na oficiální celoevropskou stránku famfrpálu.
„Hned mi začali psát zástupci zahraničních týmů, ať si přijedeme zahrát. Ovšem teď na to ještě nejsme připraveni,“ hodnotí propagátorka famfrpálu.
Tím však její plány nekončí. Famfrpál bere vážně jako kterékoli jiné sportovní odvětví. Vzorem je pro ni zahraničí, kde jsou jednotlivé famfrpálové týmy většinou navázané na univerzity, občas i na nějaké město.
„Byla bych ráda, kdyby se tým povedlo začlenit pod naši univerzitu. Doposud jsem to neřešila, základní otázkou bylo, zda se i v Olomouci najdou nadšenci pro famfrpál. To už máme, myslím si, úspěšně vyřešené,“ uzavírá spokojeně studentka.
