O nové technice už informoval mimo jiné i prestižní odborný časopis European Urology.
„Chirurgické odstranění nádoru vyžaduje radikální prostatektomii, tedy odejmutí celé prostaty. Močová trubice se poté napojí přímo k močovému měchýři prostým sešitím,“ popisuje základ problému spolutvůrce nové techniky Vladimír Študent mladší z Urologické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Palackého.
K jedné z nejčastějších pooperačních komplikací vyplývající z tohoto běžně používaného postupu totiž patří výskyt samovolného úniku moči. Nová technika pomáhá tento negativní následek výrazně omezit. Lékaři při ní využívají svalů pánevního dna.
„Po odejmutí prostaty nařasíme svaly, které tam zůstaly, a vytvoříme z nich jakýsi límec, hamaku, který slouží jako závěsná podpora. Díky ní se únik moči sníží na minimum,“ shrnul Študent mladší.
Některé pacienty potíže přešly už po několika hodinách
Kromě uznání odborné veřejnosti na tuzemských a zahraničních kongresech i prostřednictvím časopisu vydávaného Evropskou urologickou společností těší lékaře přínos metody pro pacienty.
„Podařilo se nám podstatně zvýšit kvalitu jejich života. Pro naprostou většinu z nich znamenají problémy s inkontinencí citlivou věc a závažný sociální a hygienický problém, s nímž se jen obtížně vyrovnávají,“ říká přednosta urologické kliniky Vladimír Študent.
Efekt nové techniky odborníci ověřili s pomocí dvou třicetičlenných skupin mužů. Zatímco u první metodu použili, u druhé postupovali dle dosavadní praxe.
„Pacienti z první skupiny dosáhli normální kontinence mnohem dříve, někteří i několik hodin po operaci. Do dvou měsíců jich pak bylo kontinentních 70 procent, zatímco u druhé skupiny šlo jen o 20 procent,“ shrnul Študent mladší.
Chirurgové využívají při operacích speciálního robota
Od ukončení klinické studie v polovině roku 2014 už přitom olomoučtí chirurgové provedli téměř 500 zákroků s využitím nové metody. Využívají při tom mimo jiné i roboticky asistované operace, které provádí v Univerzitním centru robotické chirurgie.
To v Olomouci existuje už sedmým rokem a k jeho vybavení patří operační robot, který simuluje pohyby operatéra pomocí ramen s chirurgickými nástroji. Ty jsou do pacientova těla zavedeny miniaturními vpichy a lékař je ovládá joysticky.
Pohyby robota zpracovává a zpřesňuje počítač a dokonalý přehled o operované oblasti dodává 3D obraz. Na vývoji přístroje pracovali mimo jiné odborníci americké NASA, původně měl sloužit k operacím na dálku, například v místech válečných konfliktů či v kosmu.
