Několik stovek aktérů podobných, méně i více dramatických příběhů, které spojuje novorozenecké oddělení olomoucké fakultní nemocnice a především jeho jednotka intenzivní péče, se o víkendu sešlo v Pevnosti poznání na prvním Dnu maličkých.
Jde o setkání rodičů a jejich dětí, které zde byly hospitalizovány, společně se zdravotnickým personálem. Psychicky náročné chvíle mezi nimi vytvořily pouto.
První Den maličkých |
„Byla v nemocnici celkem zhruba měsíc a půl. Po narození zůstala na oddělení v inkubátoru, první týden byl kritický, protože měla mimo jiné nedozrálé plíce, takže jí lékaři museli píchat léky na jejich posílení. Zpočátku ale nemohla sama dýchat, takže byla připojená na plicní ventilátor. Nebylo jasné, jestli vůbec přežije,“ popisuje matka Nely Anna Andrýsková.
„Nejistota ale i potom trvala ještě dlouho, třeba zda bude normálně mluvit nebo chodit bez trvalých následků. Navíc musela absolvovat ještě operaci srdce. Péče lékařů a sestřiček na oddělení byla celou dobu výborná,“ dodává zatímco dívka pobíhá po nádvoří pevnosti.
Na tričku má samolepku s číslem 29 značícím, jak moc předčasné její narození bylo. Z lékařského pohledu se přitom jako předčasný označuje už porod ve 36. týdnu.
Holčička po porodu měřila 30 centimetrů a vážila 490 gramů
Většina dětí má na samolepce číslovku začínající trojkou. V části prezentující vybavení novorozeneckého oddělení si zvídavě prohlíží otevřený inkubátor s drobným modelem předčasně narozeného dítěte, mezi nimi i dívenka nesoucí číslo 25.
„Ty jsi byla ještě o trochu menší Kristýnko,“ říká dceři Stanislav Kurpaš a ukazuje na miniaturní „panenku“, která reprezentuje dítě o hmotnosti 600 gramů. Nyní osmiletá žákyně druhé třídy vážila po narození dokonce ještě o 110 gramů méně.
„Měla třicet centimetrů a nohy silné jako moje prsty. První půlrok nebylo jisté, jestli to vůbec zvládne. Po devíti měsících ji pustili z nemocnice domů, museli jsme si ale obstarat kyslíkový generátor. Mimo jiné absolvovala pět zákroků očí, protože kyslík má negativní vliv na žilky. Teď má sice ve škole asistenta, ale jinak všechno zvládá. A hlavně chodí, mluví...“ popisuje otec dívky vděčně to, co většina rodičů považuje za samozřejmost.
V případě Kristýnky tomu tak ale ani zdaleka nebylo. Koneckonců k prvnímu pohlazení se Kurpašovi dostali až čtyři měsíce po porodu.
Strasti i radosti spoluprožívají s dětmi také sestry a lékaři
I tentokrát padá zmínka o velké vstřícnosti zdravotnického personálu, která je pro rodiče ve vypjatých dnech plných nejistoty velmi důležitá. I lékaři a sestry přitom zažívají nemalé psychické vypětí.
„Je to práce s lidmi - a především s dětmi. Snažíme se vypnout při různých koníčcích, třeba sportování, ale stejně si člověk myšlenky nosí i domů. Nejde se jen tak odstřihnout, protože máme ty děti před sebou a o některé se staráme dlouhodobě. Takže když pak mají problémy, prožíváme to částečně s nimi, a stejně tak když nakonec zdravé zamíří i s rodiči domů,“ říká vrchní sestra Jana Romanová.
Olomoucká novorozenecká jednotka intenzivní péče slouží pro všech šest porodnic v kraji a jsou zde hospitalizovány děti v nejtěžších stavech ohrožujícím život. Kromě předčasně narozených jde i o děti s vrozenými vývojovými vadami, s poruchou přívodu kyslíku během porodu či s těžkými infekcemi. Ročně jí projde kolem 300 dětí a některé zde stráví i řadu týdnů.
