Veronika se postavila na vlastní nohy, a nyní dokonce i chodí. „Do operací jsme vkládali velké naděje, ale že bude zlepšení až tak velké, to jsme opravdu nečekali. Připravovali jsme se na to, že Verunka bude vozíčkářka, vůbec jsme nepočítali s tím, že se někdy postaví na nožky,“ říká maminka Iveta Hambálková.
„Ještě před třemi lety jsme se neustále strachovali, že se dceři něco stane. Teď konečně prožíváme skutečně šťastné Vánoce,“ doplňuje.
Verunka se od narození potýká se vzácným onemocněním - zvýšenou lomivostí kostí. Její nohy bývaly tak křehké, že neunesly téměř žádnou váhu. S první zlomeninou se dívenka musela poprat už tři dny po porodu, poté jich postupně prodělala dalších dvacet.
„První tři roky jejího života to byla katastrofa, žili jsme od sádry k sádře,“ vzpomíná Iveta Hambálková.
Sotva dívce sundali sádru, kost se zlomila znovu
Rodiče se báli pouštět dceru do školky, mezi ostatními dětmi jí i při malé neopatrnosti hrozilo zranění. Se stresem odjížděli Hambálkovi, kteří žijí ve Valašském Meziříčí, také na každou dovolenou.
„Když jsme před čtyřmi roky vyjeli na Slovensko, malá si tam sedla a zlomila si nožku. Starší děti to obrečely, protože jsme museli jet domů,“ popisuje maminka. Rodiče a hlavně Verunka zažili i takovou situaci, že sotva malé pacientce lékaři sundali sádru, zahojená kost se jí zlomila znovu.
„Je to nepředstavitelné. Kdo to nezažil, tak nepochopí,“ posteskl si už dříve Verunčin otec Jiří Hambálek.
Nemoc Veroniky je vrozená. Způsobuje ji dědičná porucha zapříčiněná mutací genu pro velmi důležitou bílkovinu lidské kostry - pro kolagen. Ten se v lidském těle vyskytuje v několika typech a odpovídá za pevnost pojivové tkáně.
Speciální hřeby jistící kosti „rostou“ spolu s dívkou
Verunčin stav se zlepšil už po kapačkách, které pomáhají její kosti zpevnit. Po sérii speciálních operací prožívají její rodiče malý zázrak. „Všechno je teď perfektní, poslední dva roky prakticky neměla zlomeninu,“ nešetří chválou Iveta Hambálková.
Lékaři v přerovské nemocnici jako vůbec první v České republice použili teprve několik let známou metodu kanadských lékařů. Verunčiny kosti zevnitř vyztužili speciálními hřeby, které kosti drží a jistí, aby dál rostly rovně. Hřeby jsou teleskopické, jak dítě roste, vysouvají se.
„Když se vyčerpá kapacita hřebu natolik, že už by nemusel držet, musí se vyměnit za větší, protože i kost bude delší a silnější,“ vysvětluje lékař Karel Ročák z ortopedicko-traumatologického oddělení Nemocnice Přerov, který při operacích spolupracuje s profesorem Janem Poulem z brněnské fakultní nemocnice.
Verunka byla v roce 2014 první pacientkou, které vyztužili všechny čtyři dlouhé kosti nohou. Od té doby operovali oba lékaři asi šest dalších dětí.
Když nemůže do školy, přemlouvá rodiče, ať ji tam pustí
Se stavem Veroniky Hambálkové je Karel Ročák spokojený. „Vypadá to dobře. Průběh je takový, jaký jsme očekávali, i když vyhráno ještě není. Verunka musí být pod kontrolou,“ tvrdí lékař, který se se s dívkou a jejími rodiči vidí každé tři měsíce.
Veroniku čeká začátkem příštího roku další operace. Kromě kontrol u ortopedů musí také pravidelně dojíždět do Prahy na kapačky, které pomáhají zpevnit její kosti. Jinak vede vcelku běžný život školačky. Na jedné ze základních škol ve Valašském Meziříčí chodí do druhé třídy, každý den dojíždí na vyučování na speciální tříkolce. A to i nyní, v zimě.
„Verunka se do školy vždycky hrozně těší, protože tam má kamarády a svou asistentku. Když musí zůstat doma, nudí se a přemlouvá nás, aby už se mohla vrátit zpátky,“ usmívá se maminka Iveta.
Vánoce oslaví Hambálkovi tradičně. Pod stromečkem, který nazdobí už v pátek, najde Veronika lego, puzzle a další logické hry, které má ráda. Jeden velký vánoční dárek si už užívá. Má nový pokojíček i s výtahem. V něm už Verunka dokonce stihla uspořádat oslavu svých devátých narozenin.
