Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Řidič, právník či servírka. Záložáci chtějí být užiteční i připravení

  12:54aktualizováno  12:54
Absolvují dobrovolně náročný výcvik, investují do vybavení, překonávají hranice svých možností. Jsou to lidé různých profesí, ale srdcaři a dobrá parta. Zájemců, kteří se hlásí k „záložákům“, v poslední době přibývá a olomoucká Rota aktivních záloh Vladimíra Taláška patří k nejlepším v republice.

V olomoucké Rotě aktivních záloh Vladimíra Taláška slouží muži i několik žen různého věku i profesí, kteří podle svých slov chtějí být užiteční i připravení. Řada z nich má navíc vojáky v rodině či mezi předky. | foto: archiv roty

„Na starým Mohelně, na státní hranici, je parta záložáků, své vlasti sloužící.“

Neoficiální hymna aktivních záloh říká vše, i když vznikla ještě v dobách tuhého komunistického režimu. Dnes už záložáci hranice nehlídají a nechodí na cvičení povinně. Přesto se tvrdě připravují na pomoc při živelních pohromách nebo na nasazení. Ale dobrovolně.

„Angažmá v aktivních zálohách je projev opravdového vlastenectví. Obdivuji jejich vysoké nasazení počínaje velitelem roty a konče řadovým vojákem. Jsou to lidé různých profesí s uvědoměním, velcí srdcaři,“ prohlásil velitel Krajského vojenského velitelství Olomouc Josef Kula.

Podle něj je zapojení se do záloh zvlášť cenné u lidí, kteří už neabsolvovali základní vojenskou službu a vlastně tak ani pořádně nevěděli, jak armáda funguje.

„Jsem rád, že lidé reagují pozitivně a do záloh se nejen hlásí, ale také v nich většina vydrží. Naše armáda je totiž nutně potřebuje,“ řekl Kula.

„Svět se hodně mění, přibývá nebezpečí i katastrof“

V olomoucké Rotě aktivních záloh plukovníka generálního štábu Vladimíra Taláška je řidič autobusu nebo tramvaje, právník, lektorka angličtiny, ale také servírka, správce okresní nemocnice, konstruktér nebo třeba dělníci. Nelitují volna na náročný výcvik, dokonce si ještě přidávají, a taky si připlácejí k pár tisícovkám od státu, aby měli dobré vybavení.

„Sešli jsme se super parta. Na posledním cvičení nás bylo přes sedmdesát,“ pochvaluje si velitel záložácké roty Miroslav Fričovský z Loštic, povoláním dělník. Sám je jedním z nejdéle sloužících v rotě.

Olomoucká rota záložáků

„Už teď mám plnou hlavu velkého cvičení, které nás čeká na jaře. Přece jenom mám i velitelské povinnosti a s přípravou jednotky na cvičení je kupa starostí,“ vysvětluje Fričovský.

Původně voják z povolání se po letech do armády znovu vrátil, byť „jen“ jako aktivní záloha.

„Svět se už od přelomu tisíciletí hodně mění nejen po stránce nejrůznějších nebezpečí, ale také přibývá živelních katastrof. A protože je dnešní armáda apolitická, rozhodl jsem se vrátit, a pokud to bude v mých silách, taky pomáhat,“ svěřuje se Fričovský.

Na výcvik obětují někteří velkou část dovolené

Ač nevoják, zapojil se do záloh i Martin Valouch z Úsova, který pracuje jako konstruktér a vývojář automobilových reflektorů. Sám s armádou neměl žádné zkušenosti, ale vzor má v rodině.

„Pradědeček byl mobilizován v roce 1938 a měl hájit pohraniční opevnění proti Němcům. Umím si představit, co musel prožívat, když se museli bez boje stáhnout,“ říká s tím, že impulz k přihlášení se do aktivních záloh přišel spíš náhodou.

„S kamarádem jsme hráli airsoft (hra simulující boj vojáků, při níž se používají kuličkové zbraně - pozn. red.). Když jsme dohráli, řekli jsme si, že by bylo užitečnější věnovat se něčemu, co má smysl, a ne si hrát na vojáky. A proto jsme se přihlásili do záloh,“ vzpomíná Valouch, který absolvoval už několik náročných cvičení, ale přimlouvá se ještě za tvrdší výcvik, než nyní sám podstupuje.

„Cvičení bych bral tak třikrát až čtyřikrát ročně, zvlášť teď v kontextu s vývojem v Evropě a ve světě. Jediné, co mě limituje, je práce, kterou mám dost časově náročnou. Na výcvik padne velká část dovolené,“ doplnil Valouch.

U roty slouží nejdéle. Motivaci a vzor má v rodině

Řidič autobusu Rostislav Zubík ze Šternberka je u roty aktivních záloh nejdéle sloužícím vojákem. Vždyť k nim přišel už v roce 2002. Cvičí se na střelbu z kulometu a je technikem roty.

„Mám dva strýce, kteří jsou profesionálové v armádě, takže i to byla určitá motivace ke vstupu do záloh. A taky chci být společnosti nějak užitečný,“ říká muž, který má čtyři syny.

„Manželka z toho moc nadšená nebyla, že věnuji zálohám tolik času i o dovolené. Navíc doma vojenské věci zabírají celou velkou skříň, ale žena si už zvykla. Synové? Ti jsou nadšení. Třeba některý z nich jednou půjde k záložákům,“ přeje si Zubík.

Finančního poradce Petra Pečinku z Olomouce zaujalo loni video o přijímání nových záložáků na YouTube a hned se přihlásil.

„Do té doby jsem o zálohách věděl jen to, že existují,“ popisuje Pečinka. Podle něj předcházela ještě vnitřní polemika, co může udělat pro republiku.

„Vyhodnotil jsem, že tohle může být forma, jak vlasti prospět. Vždyť žijeme v období, kdy napětí ve světě eskaluje. Dost mě znepokojil Krym, teď terorismus. Řídím se heslem: kdo je připraven, není překvapen,“ řekl Pečinka.

Mezi předky legionář i záložák mobilizovaný v roce 1938

V rodině ale není prvním vojákem. „Můj pradědeček byl legionář a bojoval v Rusku, takže jsem vyrůstal v duchu pozitivního vztahu k armádě,“ vypráví Pečinka. Rád sportuje, takže i ve 45 letech zvládl náročný základní výcvik i pravidelná cvičení.

„Už se těším na jaro, protože nás čeká velké cvičení,“ přiznal Pečinka.

Správce Šumperské nemocnice Martin Pelnář z Loučné nad Desnou měl podobně jako někteří další záložáci prapředka, který byl jako záložák v roce 1938 mobilizován k ochraně hranic proti Němcům. A taky miluje vojenskou historii.

„Vojenská historie je můj velký koníček,“ prozradil manažer, který je také familiářem prastarého německého řádu.

„Zálohy beru jako velmi užitečnou složku, takže bylo jaksi samozřejmé, že jsem se zapojil,“ říká. Každý rok věnuje vojenské přípravě několik týdnů. A jako řada dalších si ještě přidává.

„Nejde jenom o cvičení, ale dáváme si do těla nad rámec toho, co musíme dělat. Chodíme třeba na pochody, několikrát ročně si dáme patnáct až dvacet kilometrů, vždycky s plnou polní. Absolvujeme taky další střelby,“ podotkl Pelnář.

V zálohách slouží i ženy, absolvují stejný dril jako muži

V olomoucké rotě aktivních záloh jsou také čtyři ženy. Mezi nimi servírka Tereza Vaňourková z Mohelnice.

„Já mám k armádě dobrý vztah od dětství. Otec je vojenský historik a o armádě mi toho hodně řekl a vojenství se stalo mým koníčkem. Bylo to nějak samozřejmé, přihlásit se do záloh,“ vzpomíná Tereza Vaňourková. Předloni absolvovala jako nováček úvodní šestitýdenní výcvik ve vojenském prostoru ve Vyškově.

„Bylo to hodně tvrdé. Instruktoři zkoušeli, co vydržíme,“ popisuje záložačka. Ač žena, neměla proti mužům žádné úlevy a absolvovala stejný dril.

„Byla jsem plná modřin, k smrti unavená, taky jsem si potají zabrečela a říkala si, jestli to mám zapotřebí. Takové myšlenky jsem ale rychle zaplašila, zakousla se a vydržela. Teď vím, že jsem schopná zvládnout opravdu hodně,“ řekla Vaňourková.

Tvrdá příprava je podle ní důležitá. „Pokud mám být opravdu užitečná, a ne jen do počtu, musím se dobře připravit,“ má jasno.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.