Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Začal se zrcadlovkou na helmě, dnes díky natáčení žije „americký sen“

  13:53aktualizováno  13:53
Americký sen v Olomouci. Tak se dá nazvat příběh Marka Partyše. Do krajského města dorazil před lety jako student, kterého bavilo filmování. Teď se jím úspěšně živí. Vše přitom začalo ve tři ráno, když v hospodě kývl na nabídku práce pro regionální televizi.

Devětadvacetiletý Marek Partyš z olomoucké společnosti Pointfilm. (březen 2015) | foto: Tomáš Frait, MAFRA

Filmování pak Partyše coby jeho srdeční záležitost přivedlo i ke shánění mozku, tekutého dusíku či dalších bizarností. V devětadvaceti má v Olomouci s kamarádem z vysoké školy Jakubem Žídkem vybudovanou úspěšnou značku Pointfilm.

Natáčí i reklamní spoty, jejich služeb využily společnosti jako Samsung, T-mobile, Red Bull či Becherovka. Tím úplně prvním ale bylo video pro Univerzitu Palackého, u něhož s úspěchem ani nepočítali. Dodnes ho na YouTube. com zhlédlo téměř 140 tisíc lidí.

O čem bylo první video člověka, který nyní natáčí pro Samsung, Becherovku či T-Mobile?
První video, které bylo skutečně populární a odstartovalo naši filmovou kariéru, vzniklo v roce 2010 pro Univerzitu Palackého. Původně vůbec nemělo ambice být úspěšné. Vyplynulo ze známosti s Ondrou Martínkem, který pracuje na oddělení komunikace UP. Bavili jsme se, že by nebylo špatné pro univerzitu něco udělat. Video se jako médium dostávalo do popředí, rozvíjely se sociální sítě. S kolegou Kubou Žídkem, který mi jako producent pomáhal, jsme během měsíce video natočili. Na sociálních sítích mělo docela úspěch.

Čím si to vysvětlujete?
Bylo to dané i tím, že oslovilo absolventy Univerzity Palackého. Olomouc je známá tím, že řadě lidí při studiích přiroste k srdci. Jakmile o ní slyší, hned reagují, hned v nich rezonuje. To hodně pomohlo. Navíc natáčení mě baví, je to má srdeční záležitost. Když něco dělám, tak pořádně. Jakmile už se do něčeho investuje energie, musí to stát za to.

Jak jste se k natáčení dostal?
Pocházím ze Svitav, točil jsem tam pro regionální televizi. Fungovala ve třech lidech, všichni jsme museli dělat všechno. Zajímavé je, že to začalo ve tři ráno v hospodě s kamarádem, jehož táta byl ředitelem té televize. Nabídl mi, jestli bych nechtěl namlouvat zprávy. A jak jsem byl trochu posilněný, souhlasil jsem. Ráno jsem si nadával, byl jsem nervózní. Ale překonal jsem se.

Marek Partyš a Pointfilm

Natáčením videí se devětadvacetiletý Marek Partyš naplno živí od roku 2010, kdy s kamarádem Jakubem Žídkem založili Pointfilm. Znají se ze studií na Katedře žurnalistiky Univerzity Palackého v Olomouci.

Partyš se sem přistěhoval ze Svitav v Pardubickém kraji. Na starosti má natáčení, střih a režii, Žídek je produkční. Při složitějších projektech mají skupinu lidí, s nimiž spolupracují.

„Je super, že to jsou většinou lidé právě z Olomouce. Jsme rádi, že uchováváme propojení mezi těmi, kteří prošli univerzitou či jsou na Olomouc nějak napojeni,“ doplňuje Partyš.

Zmínil jste, že všichni museli dělat všechno. Co jste měl na starosti?
Byl jsem reportér i kameraman, kolikrát jsem jel na reportáž sám. V jedné ruce jsem držel mikrofon, v druhé kameru. Pokládal jsem otázky, pak jsem si napsal komentář, namluvil to a všechno sestříhal. Byla to moc dobrá novinářská průprava k tomu dalšímu.

K čemu?
Více filmová průprava přišla s Honzou Látalem, absolventem FAMU. Spolupracoval jsem s ním na klipech. Je hodně moje krev – odvážný v kreativních věcech. Nebojí se zhmotňovat své myšlenky. U něj jsem viděl, že to jde. Má myšlenku, uskuteční ji a funguje to.

Jakou nejzajímavější nabídku jste měl? Dostal se Pointfilm už i za hranice?
Ozval se pán z Kanady, před lety od nás emigroval. Pracoval jako záchranář a zároveň byl spisovatel. Napsal, že by byl moc rád, kdybych jeho knihy zfilmoval. Nakonec k tomu nedošlo.

Litoval jste, že to nevyšlo?
Žádný film jsem ještě nenatočil. Myslím, že ani dnes na to ještě nejsem vyzrálý. Proto toho nelituji, ta příležitost by mohla teprve přijít.

Stálým zákazníkem je olomoucká Univerzita Palackého

Na čem teď pracujete?
Právě teď – byť se na některých stále pracuje – jsem si dal trochu pauzu od komerčních věcí. Dostříhal jsem tak klip pro skupinu Dva. Je čistě animovaný, vytvořený formou koláží. Naskenoval jsem několik starých německých časopisů, v počítači jsem z nich části vyřezal a propojil. Vytvořil jsem mikropříběh, takovou surrealistickou pohádku.

Co všechno Pointfilm vlastně dělá?
Když se zakládal, tak byl plán, že se vydělá na techniku a na podmínky vytvářet filmy a další audiovizuální formáty. Takže jsme začali pracovat na – a děláme to neustále – komerčních věcech. To znamená spoty většinou publikované na internetu, videa pro nejrůznější kampaně. Spolupracujeme s reklamními agenturami v Praze, takže naši klienti jsou často mimoolomoučtí. Tedy až na našeho stálého zákazníka, jímž je Univerzita Palackého.

Předpokládám, že na techniku jste si už vydělali.
Jsme už soběstační, nemusíme si ji půjčovat. Máme zázemí, můžeme se orientovat na vlastní tvorbu. Právě jsem rozhodl, že je škoda naše tvůrčí schopnosti směřovat jen na komerční věci. Budu se tak víc snažit orientovat například na videoklipy, krátké audiovizuální věci. Ale zároveň, aby se právě toto mohlo dělat, musí Pointfilm dál fungovat i komerčně.

Získal jsem při prohlížení vašeho Facebooku pocit, že dost často je vaše práce o improvizaci...
Je. Hlavně dřív to tak bylo. Například první video pro univerzitu bylo hodně o improvizaci. Teď už většina věcí, na nichž spolupracujeme s reklamními agenturami, probíhá normálně. Musí být scénář, režisérský záměr, dopředu vybrané lokace i herci. Ale na druhou stranu třeba ten nový klip byl zase hodně o improvizaci. Pomáhá, že jsme s Kubou dobří přátelé. Rozumíme si, a tak při natáčení může vzniknout spousta směrů, jimiž se to pak ubírá.

A co improvizace s technikou? Vybavuji si ze začátků Pointfilmu zrcadlovku připevněnou k přilbě pro natáčení záběrů z vlastního pohledu.
Ano, tu jsme použili u videa pro univerzitu. Šlo o starou helmu na motorku. Kuba k ní připevnil digitální fotoaparát a já s tím chodil po městě. Když jsem nastoupil do tramvaje či jezdil po Olomouci na kole, tak lidé nechápali, co se děje. Musel jsem vypadat jako blázen.

Kamerka GoPro tehdy ještě neexistovala?
Už ano, ale ne na takové úrovni, aby obraz byl tak kvalitní jako u toho fotoaparátu.

Při které improvizaci jste se nejvíc zapotil?
Při natáčení on-line kampaně společnosti T-Mobile, bylo to v našich začátcích. Vzali si nás jako režiséry. Přivezli nám tam ale stativ se spoustou laicky řečeno páček a šroubků, vůbec jsme nevěděli, jak to dát dohromady. Řekli jsme osvětlovači, že musíme s hercem probrat roli, a požádali ho, ať nám to zatím složí.

Nevybruslili jste z toho špatně.
Tehdy jsme si řekli, že kdybychom přiznali, že neumíme postavit ani stativ, ztratíme autoritu. Dnes už jsme samozřejmě dál, víme, jak na to. Dřív jsme byli i více ustrašení, teď bychom se asi nebáli říct, že je to na nás moc složité. Ještě bychom si z toho udělali legraci.

Pro znělku festivalu AFO museli sehnat tekutý dusík

Často se na vašem Facebooku objevují výzvy, v nichž pro natáčení něco specifického sháníte. Šlo o mozek, tiskařská písmenka, kolotoč s labutěmi či postavičky Kena od Barbie. Podaří se vždy všechno sehnat?
Podaří. Pro shánění takových bizarností je Facebook skvělý.

Co nejbizarnějšího jste sháněli?
Hodně bizarní byl ten mozek, to bylo docela složité. Samozřejmě šlo o maketu. Hodně zajímavé bylo shánět tekutý dusík pro znělku festivalu festivalu Academia Film Olomouc (AFO). Moc jsme nevěděli, kde ho vzít. Nakonec jsme oslovili jednu chemickou firmu.

Jak se tam tvářili? Filmaři si pro tekutý dusík asi často nejezdí.
Bylo to skvělé. Pánovi, který nám ho předával, jsme vysvětlili, na co to potřebujeme. Chtěli jsme z plastelíny postavit maketu loga AFO, zmrazit ho a nějak rozbíjet. Pán byl nadšený. Vytáhli jsme to hned před fabrikou a on s námi na parkovišti tu plastelínu rozbíjel. Filmařina je zajímavá právě tím, že se často vybočí z běžného nazírání na rekvizity.

Jak důležitou součástí vaší práce toto shánění je?
Dost podstatnou. Ve velkých společnostech jsou na to přímo určení lidé, my to sháníme sami mezi známými a přáteli. Hlavně dřív jsme se pohybovali v našem nejbližším sociálním prostředí. Když jsme potřebovali natáčet v bytě, bylo to u mojí mámy či babičky. Když byl třeba záběr s malým dítětem, využili jsme synovce.

Jste schopni sehnat cokoli?
Myslím, že ano. Asi by bylo těžké sehnat třeba skutečný lidský mozek, ale mám za to, že i na ten bych si troufl. (smích)

Kolik videí Pointfilm od roku 2010 vytvořil?
Řádově jsou to desítky. V průměru to vychází zhruba na dvě videa měsíčně.

Jsem laik, ale přijde mi to za více než čtyři roky docela málo.
Časově náročná je příprava. Shánění herců, lokace, psaní scénáře. Je to spousta zařizování. Ne všechna naše videa jsou navíc na internetu. Například snímky z akcí na web nedáváme. Objevují se tu například naše spoty.

Kolik minut mají průměrně vaše videa?
Většinou dvě minuty. Lidé bývají hodně překvapení, když s nimi třeba týden natáčíme, a pak je z toho dvouminutová věc. Ale to bývá spíše u spotů. Jiná mají i delší stopáž.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.