Dopis z 15. srpna 1989 adresovaný Ústřednímu výboru KSČ, který odhlasovalo...

Dopis z 15. srpna 1989 adresovaný Ústřednímu výboru KSČ, který odhlasovalo vedení Prostějova v reakci na článek Několik vět. Seděli v něm i dva dnešní radní za KSČM Václav Šmíd a Josef Augustin. | foto: Michal Šverdík, 5plus2.cz

Razili represe a zřizovali tajné inspektory, řekl archiv o radních KSČM

  • 33
Usedli poprvé po revoluci do křesel radních Prostějova a posléze se účastnili za město oslav 17. listopadu. Podle archivních dokumentů přitom dva komunisté před rokem 1989 prosazovali jako místopředsedové Městského národního výboru tvrdé represe vůči odpůrcům režimu.

Když radní města Prostějova z KSČM Václav Šmíd loni v listopadu při připomínce 25 let od Sametové revoluce obhajoval na náměstí svou minulost předlistopadového aparátčíka, s nadsázkou řečeno, přiznal jen „miliontinu“ pravdy. Vyplývá to alespoň z dokumentů z let 1988 a 1989, které MF DNES studovala ve Státním okresním archivu v Prostějově.

Václav Šmíd se loni v listopadu zúčastnil vzpomínkové akce na náměstí v Prostějově, kterou pořádala radnice.

„Nevím, proč bych dnes neměl přijít. Je den boje za svobodu a demokracii, který je neustálý a permanentní. Myslíte, že dnes je svoboda a demokracie v naší republice plná? Já si myslím, že ne,“ prohlásil.

„V té době byl článek Několik vět, který běžel po celé republice, a celá republika dělala různé akce. Základní organizace strany, podniky i družstva se vyjadřovala. Byly to takové odsuzující rezoluce. Nesu vinu miliontiny, nebo možná dvoumiliontiny lidí, kteří to tehdy podepsali,“ dodal.

V prostějovském archivu jsou však uloženy zápisy z jednání členů rady tehdejšího Městského národního výboru, které jeho slova vyvracejí. Důkazem je zápis z jednání rady z 15. srpna 1989. Na prezenční listině jsou podpisy obou místopředsedů MěstNV Václava Šmída i Josefa Augustina, dnes opět radních Prostějova.

Za podpis Několika vět skončili někteří lidé i za mřížemi

Vedení města tehdy odsouhlasilo dopis adresovaný Ústřednímu výboru KSČ, což byl klíčový orgán strany. Nešlo o žádnou masovou rezoluci nebo prohlášení, ale o dokument několika členů rady.

Úkol: procvičit jak na demonstrace

Ve Státním okresním archivu v Prostějově je uložen i zápis ze schůze předsednictva Okresního výboru KSČ v Prostějově z 21. listopadu 1989. Vedoucí tajemník OV KSČ Zdeněk Uherek zde jen čtyři dny po brutálním zásahu na Národní třídě v Praze předložil plán činnosti Lidových milicí okresu na rok 1990, ve kterém objasňuje úkol „procvičit se všemi jednotkami sestavy a činnosti a s SNB provést taktické cvičení na téma likvidace hromadného protispolečenského vystoupení.“ Z dokumentů také vyplývá, že Lidové milice na Prostějovsku v té době disponovaly ostrými a signálními náboji, výbuškami a dýmovnicemi.

„Na základě výzvy Několik vět vyslovujeme vážné rozhořčení, s jakou drzostí protispolečenské síly vnucují straně a společnosti podmínky, které se snaží v zájmu vlastních cílů využít k destabilizaci socialismu, života, vnášení pesimismu a bezvýchodnosti do řad občanů naší společnosti,“ stojí v dopise.

„Pro trvalý a nerušený rozkvět naší vlasti a pro zvyšování životní úrovně občanů je potřeba především klid, pořádek a stabilizace naší společnosti. Proto požadujeme rázněji postupovat proti všem nelegálním skupinám, které do společnosti chtějí všemi nezákonnými prostředky vnášet neklid, a tím narušit především stabilitu našeho národního hospodářství,“ pokračují autoři.

Výzva Několik vět, kterou v létě roku 1989 začaly překvapivě podepisovat tisíce lidí, požadovala propuštění politických vězňů, svobodnou diskusi, svobodu shromažďovací, respektování práv věřících nebo lepší péči o životní prostředí. Aktivisty, kteří sbírali podpisy, režim trestal a šikanoval. Například Jaroslav Honzírek z Horního Štěpánova na Prostějovsku dostal dva měsíce vězení.

Radní: Požadavek stability a pořádku se hájí i dnes

Radní za KSČM Josef Augustin přiznal, že odsuzující přípis Několika vět v létě roku 1989 odsouhlasil. K represím se nehlásí.

„V dopise, který městská rada, jejímž jsem byl členem, odeslala, se nepíše nic o prosazování represí proti odpůrcům komunistického režimu. V dopise je uvedeno, že rada požadovala ráznější postup proti všem nelegálním skupinám, které do společnosti chtějí všemi nezákonnými prostředky vnášet neklid. Takto rada situaci tehdy vnímala. Požadavek na zachování stability a pořádku ve společnosti prosazuje každá vládnoucí koalice i v dnešní době,“ reagoval Augustin.

Vedení Prostějova se tehdy sešlo také pět dní po 17. listopadu. Probíralo protirežimní demonstrace a aktivity studentů ve městě a podle všeho se připravovalo na to, jak jim zabránit a udržet se u moci.

Tajemník Bořivoj Vlček totiž podle zápisu radním objasňoval zákon týkající se povolování shromáždění občanů a soudružka Helena Procházková informovala o situaci na prostějovském gymnáziu. Tam nakonec opravdu vtrhla Veřejná a Státní bezpečnost, zastrašovala studenty a strhávala plakáty.

Radni vytvořili tajné inspektory a chtěli účinnější sledování lidí

Na zásahy proti obyvatelům a represe se prostějovská nomenklatura včetně Augustina a Šmída připravovala systematicky. Na jednání 4. července 1989 radní schválili nový organizační řád takzvané Inspekce veřejného pořádku.

Plnění JPKVTBČ

Materiály v archivu ukazují, že coby místopředsedové Městského národního výboru Augustin a Šmíd řešili i běžné věci.

Šlo například o rozšíření služeb Drobné provozovny, organizační výbor Wolkerova Prostějova, harmonogram údržby komunikací nebo žádost Klubu plastikových modelářů ZO Svazarmu s. p. Minerva o převzetí záštity nad přeborem modelářů.

Na programu však byly i nejrůznější bizarnosti. Přímo Josef Augustin měl například na starosti kontrolu plnění JPKVTBČ. Za krkolomnou zkratkou se skrýval Jednotný plán kulturně výchovné, tělovýchovné a branné činnosti.

V jednom z dokumentů, které prostějovská rada schválila, tak stojí: „Plnění úkolů a cílů JPKVTBČ města Prostějova přispělo k tvořivému chápání politiky KSČ a jejímu každodennímu uskutečňování.“

Šlo o obdobu současné městské policie, ovšem s jedním velkým rozdílem. Ustanovení 4. oddílu V. totiž příslušnému vedoucímu odboru na radnici umožňovalo členům inspekce „uložit podle potřeby ochrany veřejného pořádku úkoly operativní povahy nad rámec plánu činnosti inspekce, popřípadě denního rozvrhu úkolů“.

Radní Prostějova si tak vytvořili vlastní agenturu. V červenci složil slib pracovníka inspekce podle archivních dokumentů jistý František Andrejko a o čtyři měsíce později také Milan Nedvěd.

„Budu při své činnosti zachovávat státní a služební tajemství a plnit důsledně a přesně příkazy a pokyny nadřízených a vykonávat svědomitě a řádně službu,“ zavázali se prostějovským radním dva noví tajní inspektoři ve svém slibu.
Špehováním lidí byli ostatně komunisté v té době posedlí.

Lidem chtěli vidět až do kuchyně, a tak nejen v Prostějově fungovaly občanské výbory s domovními komisemi a nechvalně proslulými domovními důvěrníky. O činnosti výborů prostějovská rada rokovala v srpnu roku 1988, a vůbec nebyla spokojená.

„Přetrvávají rezervy, mnoho občanů zůstává mimo vliv přímého politicko-výchovného působení a bude třeba hledat nové a účinnější formy pro jejich získávání,“ konstatoval tehdy podle zápisu tajemník Bořivoj Vlček.