Dva roky života zbývaly Antonínu Cyrilu Stojanovi, když celá Morava v neděli 3. dubna 1921 slavila jeho nástup do čela olomoucké arcidiecéze.
Před bránou arcibiskupství dvě hodiny procházel slavnostní průvod, církevní slavnosti v nazdobené Olomouci přihlíželo sto tisíc lidí. V tom roce sedmdesátiletý Stojan je dodnes, 165 let od narození, uznáván pro skromnost a velkou dávku pomoci potřebným. Jeho současníci ho považovali za Božího člověka.
Antonín Cyril Stojan |
V současné době se arcibiskupství snaží dosáhnout Stojanova blahořečení. Desátý olomoucký arcibiskup by po něm byl označován jako „blahoslavený“.
K dosažení předstupně pro prohlášení za svatého je třeba zvládnout několik podmínek. Jedna je už od poloviny června splněná. Nynější papež František schválil dekret, ve kterém uznává, že Stojan žil ve výjimečné míře podle křesťanských ctností.
Nyní je pro arcibiskupovo blahořečení nutné, aby Vatikán potvrdil, že se na Stojanovu přímluvu stal zázrak. Přesvědčivé svědectví se však zatím arcibiskupství nepodařilo dohledat.
Pro obnovu Velehradu uspořádal i obří loterii
O povolání kněze uvažoval Antonín Stojan už v dětství, když chodil do obecné školy v obci Beňov na Přerovsku. Narodil se tu 22. května 1851 v chudé ševcovské rodině. Později při biřmování přijal jméno Cyril.
„To ukazuje, že už mladík Stojan měl jasný směr svého života, totiž cyrilometodějské zaměření,“ vyzdvihuje nynější olomoucký arcibiskup Jan Graubner v knize Kněžské osobnosti. Knězem se Stojan stal 5. července 1876 právě na svátek svatých Cyrila a Metoděje. Vysvěcen byl v olomouckém Dómu.
Hned na začátku církevní kariéry začal Stojan podporovat snahy o duchovní i hmotné obnovení Velehradu jako významného poutního místa s vazbou na soluňské bratry Cyrila a Metoděje. Zasloužil se i o pozvednutí Svatého Hostýna.
Téměř třicet tisíc zlatých na obnovu velehradského chrámu sehnal přes loterii. Tehdejší noviny ocenily, že ji se svými spolupracovníky zvládl úspěšně uspořádat v rekordním čase.
„Bylo shromážděno na šest tisíc kusů věcných výher. Byly mezi dary od nejvyšších církevních i světských hodnostářů, od šlechty i od kněžstva. Některé výhry pocházely ze Svaté země, z Říma i z Ameriky. Slosování bylo povoleno na 6. července 1880, loterie čítala 200 tisíc losů,“ popisuje další ze Stojanových životopisců František Vymětal. Valná část losů byla prodána za necelé čtyři měsíce.
Farář o mladém Stojanovi: „Dovedl by roztočit půl světa.“
Stojan byl v té době farářem v Příboře, zůstal zde jedenáct let. Předtím sloužil jako kaplan na faře ve Štítech na Šumpersku. Pobyl tu jen měsíc, ale na faráře Rudolfa Tálského udělal dojem. „Ten panáček by dovedl roztočit půl světa,“ zaznamenal Tálského slova Zdeněk Libosvar v knize o Stojanovi. Ten poté působil i ve Svébohově, Dražovicích, Kroměříži a nakonec v Olomouci.
Postupem let Stojan stoupal církevní hierarchií, stal se také poslancem říšského sněmu a senátorem. Životopisci u Stojana vyzdvihují vedle mravní úrovně, pracovitosti, autority a organizačních schopností hlavně soucit a ochotu pomáhat.
„Ze svého mála rozdával všem potřebným. Když nebylo co dát, dal jako kaplan jednoho večera žebrákovi i svoje poslední boty, takže k náhlému zaopatřování v noci si musel půjčit boty svého faráře,“ píše Graubner.
Kromě velké obnovy poutních míst se Stojan zasloužil o postavení 139 nových kostelů a 64 far, významně pomohl při opravě 159 kostelů a 29 far.
Stojanův nástupce musel řešit dluhy za 16 milionů
Peněz na bohulibé účely Stojan nelitoval ani jako arcibiskup. Projevilo se to ovšem na finanční kondici arcibiskupství. Jeho následovník arcibiskup Leopold Prečan se musel po roce 1923 potýkat s dluhy přes 16 milionů. Nutno říci, že na nich krom velké Stojanovy dobročinnosti a aktivit měla velký podíl i nedávno skončená první světová válka, daně a pozemková reforma.
Olomouckým arcibiskupem se rodák z Beňova stal 3. dubna 1921. Kvůli ohromnému množství přihlížejících přijelo do Olomouce čtrnáct zvláštních vlaků.
Železnici Stojan vděčil za zvládání náročného pracovního programu. Jako arcibiskup si nechal i senátorský mandát.
„Aby ušetřil čas, jeden z největších pokladů života, jezdil do Prahy v noci a nočním rychlíkem se vracel do Olomouce. Takže ráno už byl zase u arcibiskupského kormidla. Čas šetřil, ale nešetřil své síly, kterých, i když skoro nepozorovaně, ubývalo s neúprosností,“ upozorňuje Vymětal.
Zdraví se zhoršovalo, na rady o odpočinku arcibiskup nedbal
V literatuře o Stojanovi se objevují svědectví, kdy arcibiskup podle současníků nevypadal kvůli zhoršujícímu se zdraví dobře. Stojan ale na jejich rady, aby víc odpočíval, nedbal. Vymětal zmiňuje případy, kdy arcibiskup kvůli silně nateklým nohám nemohl chodit ani celou noc spát, jindy kvůli těžkému dechu nemohl mluvit při svěcení soch či omdlel v kostele.
Koncem roku 1922 začal arcibiskup velice slábnout, posléze již musel zůstat ve své rezidenci. I tady však stále pracoval. Svolával porady, psací stůl si dal přistavit až k posteli.
V roce 1923 byl Stojan často upoután nemocí na lůžko. Částečně ochrnul, pětkrát přežil mrtvici. Trpěl, občas mu bylo i lépe. Ještě 5. července poslal nově vysvěceným kněžím požehnání. Zemřel v sobotu 29. září 1923 krátce po jedné hodině odpoledne.
Snahy o Stojanovo blahořečení se objevily už ve 40. letech 20. století, ale komplikovalo ho čtyřicet let komunistické diktatury. Vše se oficiálně obnovilo až po roce 1989.
„Termín možného blahořečení nelze stanovit. Jednou z podmínek je zázrak na přímluvu kandidáta a ten zatím nemáme,“ dodává Jiří Gračka, mluvčí Arcibiskupství olomouckého.
