Cílem kurzu s názvem Basic Leader Course bylo zdokonalit české vojáky v systému vedení podřízených, ale také ve vyhodnocování rizik, orientaci v systému vojenské justice či formách upevňování disciplíny. Kromě toho ale došlo i na témata jako vojenská administrativa, historie armády a vojenství či kulturní vlivy.
Kromě teorie ovšem vojáky čekala také praxe, například ve formě nácviku evakuace raněných, práce s mapou nebo taktických postupů. Z každé oblasti přitom posluchači museli složit praktické zkoušky.
Čeští vojáci si navíc vyzkoušeli i přípravu v americkém stylu, včetně z filmů známých přesunů, kdy je rytmus chůze či běhu udáván pomocí jednoduchých hesel nebo písní. A také mimo jiné absolvovali přezkoušení z tělesné přípravy, ovšem podle amerických norem.
Výcvik českých vojáků |
„Vzhledem k tomu, že veškeré testy probíhaly v anglickém jazyce, bylo potřeba mít dostatečnou slovní zásobu,“ podotkl jeden z absolventů kurzu Jiří Koblása.
Tento týden pak výcvik vyvrcholil ve výcvikovém prostoru Libavá nácvikem taktiky a postupů při bojových situací.
„Cvičení bylo typu ‚capture the flag‘ (anglicky „získej vlajku“ - pozn. red.), kdy jedna skupina nejprve vlajku brání, druhá útočí a snaží se ji získat. Pak se role vymění,“ vysvětlila velitelka amerických instruktorů Sekiah Baileyová.
„Moji instruktoři, kteří jsou zároveň rozhodčími, určují, kdo zemřel a kdo je raněn. Jejich hlavním záměrem je sledovat a hodnotit, jakým způsobem velitel čety a velitelé družstev vedou své lidi, zda mají přehled o situaci a jakým způsobem reagují na určité události,“ dodala.
Český a americký styl velení se liší jen minimálně
Rozdíly ve velení českým a americkým vojákům jsou podle velitele kurzu Adama Kopeckého minimální.
„Drobné odlišnosti jsou třeba v hlášeních nadřízeným, ty se ale při společném nasazení například v Afghánistánu eliminují vydáním standardních operačních postupů, tedy pravidel, jimiž se musí všichni řídit,“ nastínil s tím, že součástí každého plánovacího procesu před ostrou akcí jsou samozřejmě i nácviky, které případné nesrovnalosti vyřeší.
Kurzu se účastnili i vojáci a vojákyně, kteří mají předpoklady stát se v budoucnu veliteli, ale zkušenosti s velením prozatím nemají.
„Jsem velice ráda, že jsem měla možnost si během kurzu nanečisto vyzkoušet, jaké to je, být nejen tím, kdo sedí v lavici a poslouchá, ale také tím, kdo stojí před vojáky, velí jim a bere na sebe tíhu zodpovědnosti za podřízené. Pro mě to byla jedinečná příležitost,“ uvedla jedna z účastnic kurzu Eliška Tomanová.
