Josef Kaleja, Ondřej Ševčík, Josef Růžička, Michal Zatloukal a Robert Rulla. Tak zní jména pěti mladých hrdinů, kteří neváhali a pomohli. Od Českého olympijského výboru proto nedávno převzali ocenění Fair Play za záchranu lidského života.
Například šestnáctiletý Josef Kaleja šel zrovna po škole doprovodit své kamarády, když na autobusovém nádraží v Přerově viděl, jak na zem padá starší pán. Neváhal a vydal se mu na pomoc.
"Přiběhl jsem k němu, ptal jsem se ho, jestli je v pořádku, ale neodpovídal. Tak jsem se ho ptal na konkrétní věci, jestli cítí to nebo to, ale ani na to nereagoval. Raději jsem mu proto okamžitě zavolal záchranku," vypráví Josef Kaleja, na kterého jsou nyní v přerovském dětském domově, kde bydlí, velmi pyšní. Mladému zachránci na plném nádraží přitom nikdo kromě kamarádů nepomohl.
"Když jsem tam tomu pánovi pomáhal, okolo stálo možná dvacet nebo třicet lidí a všichni koukali. Někteří z nich ani nevnímali, nikdo navíc nepřišel, aby nám nabídl pomoc," popisuje s tím, že kamarádi mu alespoň půjčili mobil, aby mohl přivolat pomoc.
Ženu vytáhli z kolejí, pár vteřin poté místem projel vlak
Zřejmě nejdramatičtější ze čtyř příběhů pěti hrdinů je záchrana ženy z přejezdu v Prostějově těsně před projíždějícím vlakem.
Robert Rulla a Michal Zatloukal se vraceli z prodloužené tanečních svých spolužaček, když si na blikajícím přejezdu všimli ležící ženy. Kdyby váhali s pomocí jen o pár vteřin déle, vlak by ji srazil.
Ocenění hrdinové |
"Po prodloužené jsme jeli autem k nám domů. Když jsme přejížděli přes přejezd v Kostelecké ulici, na kterém už byly stažené závory a blikala výstražná světla, všiml jsem si, že na kolejích leží žena," popisuje Michal Zatloukal.
"Robert měl nohu v sádře, ale v tom šoku jsem na něj začal řvát, ať běží, protože jsem si to neuvědomil. On i tak vyběhl směrem ke kolejím a já jsem ho následoval," dodává dnes už s úsměvem. Oba studenti místní oděvní školy společně vytáhli ženu z kolejiště a položili ji bokem.
"Během dalších asi 10 vteřin ten vlak projel, bylo to opravdu velmi těsné. Potom jsme zavolali záchranku," dodává Zatloukal. Ani jeden ze zachránců nepřemýšlel nad tím, že vlak je blízko a mohl by srazit i je. Na místě přitom nebyli jediní, kteří mohli pomoci. Byli ale jediní, kdo tak učinil.
"Pak jsme si až zpětně uvědomili, že když jsme ji vytahovali, prošli kolem dva kluci. Nezastavili se, vůbec se nezajímali. Jen se podívali," nastínil Rulla.
Spoluhráč dostal záchvat. O jeho epilepsii nikdo nevěděl
Další oceněný, fotbalista Ondřej Ševčík hrající za Sigmu Olomouc, využil své znalosti ze školy a pomohl spoluhráči, který se nečekaně v křečích svalil na trávník. Ševčík jako jediný na hřišti věděl, co má dělat.
"Stalo se to při naší rozcvičce před zápasem v Opavě, kdy zničehonic dostal můj spoluhráč epileptický záchvat. Já jsem k němu přiběhl a zaklonil jsem mu hlavu. Díky tomu mohl dýchat. Pak jsme čekali na příjezd sanitky," popisuje celou příhodu Ševčík s tím, že se v tu chvíli rozcvičovalo celé mužstvo.
Že má kamarád epilepsii, nikdo z fotbalistů nevěděl. A nevěděl to ani on, záchvat zřejmě vyvolalo předchozí zranění.
"Stalo se mu to poprvé. Ani on nevěděl, že by něco takového mohl mít. Jen asi týden předtím si zranil hlavu, měl slabý otřes mozku, nic víc. Zničehonic spadl na zem. Až potom jsme se dozvěděli, že se mu udělalo špatně," vypráví Ševčík, student Církevního gymnázia Německého řádu, který si základy první pomoci pamatuje ze zdravovědy.
Známého našel ležet na silnici. Stopl auta, navigoval vrtulník
Poslední z oceněných, sedmnáctiletý Josef Růžička, student Cyrilometodějského gymnázia v Prostějově, poskytl pomoc známému, který spadl z kola. Zastavil dopravu, zavolal záchranáře a nasměroval ke zraněnému vrtulník.
"Vyjeli jsme si s tátou a dalšími na kole. Stalo se to našemu dobrému známému. Povídali jsme si při jízdě, on potom kousek ujel, protože byl rychlejší. Jel asi 15 vteřin před námi, já čekal na tátu. Chtěl jsem ho dojet, ale našel jsem ho ležet na silnici," vypráví hoch, který ani na chvíli neváhal.
"Zastavil jsem dopravu, zajistil místo a zavolal záchranku. Obratem mi volali, že posílají vrtulník, protože to vypadalo na krvácení do hlavy. Požádal jsem lidi z auta, které tam zastavilo, aby mi půjčili reflexní vestu a vybral jsem místo pro přistání vrtulníku," vypráví. Ani přes rychlou pomoc a okamžitý přílet vrtulníku ale cyklista nepřežil.
"Zemřel v noci, měl silné krvácení do hlavy. Dá se říct, že na jednu stranu byli rodiče pyšní, že jsem dokázal takhle reagovat. Jenže to nedopadlo dobře a dali bychom všechno za to, aby to skončilo jinak. Byl to náš dlouholetý známý," říká Josef, který o svém činu nikomu neřekl. "Drželi jsme to v tajnosti, nebylo se moc čím chlubit. Přišlo mi to jako samozřejmá věc, ocenění jsem nečekal," říká.
