Děti se zdokonalovaly v běhu i skoku, teď vítaly medailistu ze Soči

Hrabová, vesnice s pěti sty obyvateli ležící u Zábřehu, se ocitla vzhůru nohama. Přivítala totiž Vavřince Hradilka, stříbrného kajakáře z olympijských her v Londýně. Přijel si zasoutěžit s dětmi, které se zapojily do projektu Českého olympijského výboru Česko sportuje, jehož partnerem jsou MF DNES a iDNES.cz.

BĚŽÍM, CO TO JDE. Jeden ze školáků z Hrabové závodí v rámci projektu Česko sportuje. | foto: Miloslav Jančík, MF DNES

Na vzácnou návštěvu upozorňoval i obecní rozhlas a navzdory pondělnímu ránu se přišli podívat i dospělí v čele se starostou. A proč zavítal olympionik právě sem? Cílem projektu bylo v přihlášených školách zapojit co největší podíl dětí.

Výsledky

Podívejte, jak si vede vaše škola v rámci kraje i republiky

V Hrabové to znamenalo sto procent, tedy všech 30 dětí místní školy. Dva měsíce se zdokonalovaly v šesti disciplínách - hodu kriketovým míčkem, běhu na šedesát a 500 metrů, skoku do dálky z místa, výdrži ve shybu a v hlubokém předklonu.

"Děti byly nadšené, prožívaly to z týdne na týden a opravdu se snažily o zlepšení. A hlavně do tréninku zapojovaly i rodiče, kteří nám na schůzkách nadšeně hlásili, že musí doma taky trénovat," směje se učitelka Jaroslava Králová.

Za odměnu mohly přijít do sokolovny a zasoutěžit si s Vavřincem Hradilkem. Ale který to je? Třicítka špuntů pokukuje nejistě po nenápadném mladíkovi. Jistotu získají, až ho moderátor představí. "Vidíš, říkala jsem to," hlásí si šeptem malé kamarádky.

Soutěží se v člunkovém běhu, Vavřinec přezdívaný Vávra stanoví základní čas na 9,28 vteřiny. Nejvíc se mu přiblíží malý atlet Michal Jašek. "Na pana Hradilka mi chyběla asi vteřina. Ale běhání mám rád a trochu jsem byl připravenej, o víkendu vyrážím s tátou," líčil.

Na závěr se konala i improvizovaná tisková konference. "Kde je Veronika Vítková?" ptala se po druhém slíbeném hostu malá dívenka. "Měli jsme sraz v Praze, ale nenaskočila," zareagoval Hradilek pružně.

Slavný kajakář vysvětloval, co znamená označení K1, jaké má koníčky, a také že trpí trémou, ale zároveň kvůli ní rád závodí.

Do projektu se přihlásilo 543 škol, vybráno bylo jen 15 z nich. Z Hrabové zamířila olympijská hlídka ještě do Soběchleb na Přerovsku.

"Děti na vesnici mají pohybu přece jen více. Celkově ale těch silnějších přibývá, navíc sport bolí a je těžké u něj vydržet, takže když získají sportovní návyky už v dětském věku, je to dobře," uzavřela Králová.

Hradilek: Vyrůstal jsem na vesnici a neměnil bych

Olympijský medailista nejezdí do Hrabové každý den. V tomto duchu probíhala návštěva Vavřince Hradilka, stříbrného kajakáře z Londýna, který do vesnice nedaleko Zábřeha dorazil kvůli projektu Česko sportuje zasoutěžit si s místními dětmi. Otázky, autogramiáda a společné focení dlouho nebraly konce. "Bylo to super, jsem moc spokojený," liboval si sedmadvacetiletý sportovec.

V Hrabové se vám tedy líbilo?
Bylo to moc příjemné. Sám jsem z vesnice, takže je mi tohle prostředí blízké. Navíc platí, že čím méně dětí, tím méně hluku.

Jaké bylo dětství na vesnici?
Pocházím ze Zbuzan, které jsou kousek za Prahou. Je to nejspíš ještě menší vesnice než Hrabová, nemáme totiž ani školu. Odmalička jsem chodil na základní školu do Prahy, ale žil jsem na vesnici. Vyrůstal jsem na ulicích po celé vesnici a rozhodně bych za Prahu neměnil.

Tehdy přišly sportovní začátky?
Sportů jsem dělal hodně a i teď se snažím dělat spoustu jiných věcí než jen ten můj kajak. A určitě je i pro děti lepší, když mají pohyb různorodý, než aby se věnovaly od pěti šesti let jednomu sportu. Nejen ze zdravotního hlediska, ale i výkonnostního, protože když člověk rozvíjí do teenagerovských let obecnou pohybovou aktivitu, tak je to asi nejlepší.

Jak si rozumíte s dnešními dětmi?
V Hrabové byly super. Děti mi rozhodně nevadí, samozřejmě musí mít nějaké vychování. Myslím, že je to to generační klišé "za nás byly děti úplně jiné a měly větší respekt". Já to taky říkám. Na loděnici děti mnohdy ani nepozdraví a vybavuju si, že já jsem tam zdravil na každém rohu. Tak to je a měl to tak každý. Občas se děti musí srovnat, ale mám k nim pozitivní vztah a nebojím se, že bych je v budoucnu nezvládl.