Co se vlastně na hranici Jesenicka s Polskem od vstupu do schengenského prostoru změnilo? Kromě toho, že se otevřela hranice po celé délce, tak dohromady nic. Místo toho, aby se obnovily nebo dokončily cesty spojující příhraniční oblasti, jsou mnohé dnes jen ještě více zarostlé nálety. Plané stromky a křoviny jsou často vysoké i několik metrů.
Jedním ze spousty příkladů je malá osada Kolnovice ležící v blízkosti polské hranice. Je to kouzelné místo patřící pod správu nedalekých Mikulovic, jen je pořád odříznuté od Polska. Pěší si nějak poradí, ale už kolaři mají problém, o autech nemluvě.
Bývalý starosta Mikulovic Ivan Král jenom mávne rukou směrem k polským Gierałcicím. "To bylo řečí od politiků z obou stran, že se ty přechody po vstupu do Schengenu opraví nebo upraví, a nic," zlobí se a ukazuje nám, jak vypadají spojnice mezi oběma zeměmi.
Jen několik set metrů od jeho domu je totiž jedna z cest, které spojovaly Kolnovice s Gierałcicemi. Jenže štěrková cesta končí nedaleko bílé cedule s červeným nápisem: Pozor, státní hranice.
Polská důslednost - dřív hranici střežili, teď nemají ani cedule
"Všimněte si, že tu jsou jenom české cedule. Poláci jsou totiž důslední ve všem. Do vstupu do Schengenu hranici před námi střežili, jako bychom byli diverzanti, teď ji zase otevřeli tak, že ani polské cedule nepřipomínají, že už nejste v Česku," přibližuje Král.
Hraniční tabule na konci silnice kdysi spojující západní část Kolnovic s polskou obcí Gieralcice. Poslední úseky na obou stranách hranice jsou zničené a neprůjezdné. foto: Luděk Peřina, MF DNES
Už před cedulí začíná vysoká tráva zarůstající nálety. "Polští pohraničníci tu měli kousek od cesty provizorní bunkr přikrytý igelitem. Tam lehávali a odchytávali naše lidi, kteří chtěli přejít přes hranici. Spíš jsme tady ale jenom chodili na houby a v lese člověk nekouká, jestli je ještě v Česku nebo už v Polsku," vypráví Král. Takových incidentů tady byly od roku 1990 do prosince 2007 desítky.
Přibližně o kilometr dál je další místo, kudy by se dalo jezdit do Polska. Sice nekvalitní, ale asfaltka končí u posledního domku v osadě. K hranici je zhruba sto metrů, tento úsek je také zarostlý trávou a stromy.
"Pár set metrů odtud sídlila polská pohraniční rota. Vždycky se nějak domluvili s našimi a jezdili sem pro alkohol a jídlo, protože tady to všechno bylo levnější. Bývalo to před svátky, většinou před Vánocemi nebo Velikonocemi," vypráví Král.
Stavba asfaltky skončila bez vysvětlení ze dne na den
Jaroslav Pešava bydlící u hranice nechápe, proč asfaltka skončila přímo u jeho domu. "Dělali ji před čtyřmi lety. Těšili jsme se, že bude možné jet přímo do Polska. Jenže najednou skončili, nikdo nám nic nevysvětlil a zmizeli," popisuje.
Jeho manželka má v Polsku ještě z dětství dobrou kamarádku a často se navštěvují. "Naštěstí to není daleko, tak nějak projdeme. Určitě bychom ale uvítali, kdyby ta cesta byla aspoň trochu kulturnější," podotkl Pešava.
Zatímco na řadě jiných míst, kde přechody zarůstají a nic se s tím nedělá, tady se místní obyvatelé brzy dočkají nápravy. "Koncem příštího týdne se do toho přechodu pustíme," hlásí současný starosta Mikulovic Ivan Dost. Na dotaci přitom čekala vesnice marně. Statisíce na prodloužení asfaltky zhruba o sto metrů až na "čáru" tedy obec zaplatí ze svého. Poláci už totiž silnici až k hranici dotáhli.
"V podstatě ta iniciativa vzešla od nich. Jezdí k nám hodně polských kolařů a zatím musejí šlapat buď sedm kilometrů po frekventované jedničce přes Glucholazy, anebo to tady šněrovat přes soukromé pozemky a lidé si na ně stěžují. Nová cesta to změní," těší se Dost. Podle něj bude po problémech do konce října. Po cestě budou moci jezdit i auta do tři a půl tuny.
Ze sedmi mostů jsou v Salisově nyní funkční dva
Zvláštní situace panuje také v Salisově, osadě Zlatých Hor. Přes řeku Olešnici vedlo od silnice sedm mostů nebo lávek. S výjimkou dvou jsou dnes všechny k ničemu, a z některých zbyly pouze kovové profily. Je tak div, že už neskončily ve sběrných surovinách.
Dva hraniční mostky v Salisově na Jesenicku. Z prvního zbyly jen železné traverzy, za druhým bují neprostupný porost. Celkově jsou dnes z původních sedmi mostů použitelné jen dva.
"Dnes to vypadá nesmyslně, že v poměrně krátkém úseku bylo tolik mostů. Je třeba si ale uvědomit, že toto bylo kdysi jedno území. Po rozdělení začaly mosty logicky chátrat, protože se o ně nikdo nestaral," vysvětlil starosta Zlatých Hor Milan Rác.
Přecházíme po jednom z mostů, jenže hned za ním na polské straně trčí k nebi vzájemně prorostlé stromy. Do toho všeho jsou tu ještě husté křoviny. Zhruba stometrový zelený pás je tak bez mačety nebo motorové pily neprůchodný. Jen dva mosty ze Salisova do polského Podlesie jsou tak skutečně funkční - jeden u nového hřiště, druhý u Ondřejovické strojírny.
Zchátralý hraniční mostek přes Olešnici v Ondřejovicích je zatím průjezdný, byť mu na jedné straně chybí zábradlí. foto: Luděk Peřina, MF DNES
"Mosty přes Olešnici jsou předmětem česko-polských dohod. Myslím, že stačí, ale potřebují nutně opravit. Jenže státy se zatím nedohodly," krčí rameny zlatohorský starosta.
Někde dostavbu cest chtějí, jinde kvůli ochraně přírody ne
Za nesmyslné považuje obnovovat přechod z osady Růženec do polského Orlowiece starosta Bílé Vody Miroslav Kocián. "Jsem jednoznačně proti tomu. Ať se tam chodí pěšky nebo jezdí na kolech. Auta a motorkáři by tam úplně zdevastovali krásnou přírodu," míní. Bílá Voda má jinak hned tři přechody, kde spojuje obě země asfaltka, takže lidé nemají do Polska daleko ze žádné strany.
V osadě Horní Heřmanice, patřící pod obec Bernartice, naopak chtějí asfaltku dotáhnout až po hranice ve směru na polskou vesnici Jasienica Gorna.
"Poláci po vstupu do Schengenu udělali asfaltku až na hranici. U nás je tři sta metrů jenom polňačka. Když tam projede auto po zimě nebo po deštích, má co dělat, aby tam neuvízlo. My jsme to několikrát na kraji, kterému cesta patří, urgovali, ale marně," zlobí se starosta Bernartic Mojmír Michálek.
Náměstek hejtmana Pavel Horák uvedl, že se obec finanční podpory možná dočká. "Zdroje jsou ale omezené. Proto je potřeba pečlivě zvážit, zda má smysl budovat v některých místech silnici k polské hranici, když tam projíždí třeba málo aut. Přece jen míst, kudy se mohou šoféři dostat do Polska bez problémů, je relativně dost," řekl Horák.
