Pohled na zdravého prvňáka, který v září nastoupil poprvé do školy, tak může být symbolickou šťastnou tečkou za příběhem plným bolesti a strachu rodičů o život svého dítěte.
Přitom ještě těsně před porodem Martinova maminka, Simona Honzíková ze Šumperka, netušila. co ji čeká za stresující drama. Ani porod nenasvědčoval ničemu nebezpečnému. Brzy však šlo čerstvě narozenému Martinovi o život.
Raději se připravte na nejhorší, uslyšela matka
"Nic tomu nenasvědčovalo. Genetické vyšetření bylo v pořádku," popisuje matka. Jenže realita byla jiná. Rozsáhlým otvorem v přední lebeční kosti se tlačil ven mozek.
"Martina převezli do Fakultní nemocnice v Olomouci a den po porodu už byl na operačním sále. Já jsem mezitím trpěla v porodnici," vypráví Honzíková.
Musela zvládnout zdrcující zprávu, kterou jí sdělili lékaři po vyšetřeních chlapce: Prognóza je velmi špatná, připravte se na nejhorší.
Práce lékařů trvala hodiny. U operačního stolu se střídali chirurgové různých specializací, aby maličkému chlapci zachránili život.
"Museli mu vzít část tkáně ze stehna pravé nožičky, a tím otvor v lebeční kosti překrýt," vypráví žena, která se za těžce zkoušeným synem dostala až po čtyřech dnech.
"Tři týdny jsme strávili na jednotce intenzivní péče. Bylo úžasné, co ten maličký tvoreček dokázal vydržet," řekla Honzíková.
Po pěti měsících se vše opakovalo
Matka si myslela, že syn už bude v pořádku. Jenže po pěti měsících přišla "repríza".
Mozek se začal tlačit ven, i když na jiném místě. "Vysvětlili mi, že jeho lebeční kosti jsou na několika místech velmi řídké. Zkrátka že lebka je jako řešeto," popisuje žena.
I opakovaná operace dopadla dobře. Jenže přidaly se jiné zdravotní komplikace z oslabené imunity. Chlapec dostal těžký zánět dýchacích cest a zápal plic. Když se z komplikací dostal a trochu se vzpamatoval, musel podstoupit další operaci.
Tentokrát nohy, ze které mu lékaři dříve odebrali část svalu. Ta se totiž špatně hojila.
Ani potom pro matku stresy neskončily. "Opakovalo se to prakticky při každé kontrole, kterých bylo nespočet. Pořád dokola strach, co když se zase ukáže něco negativního," říká matka.
Strachu ale ubývalo s časem. Chlapec je teď stejný jako jeho vrstevníci. Taky spolu s nimi nastoupil do školy.
"Já jsem pořád odkládala poděkování lékařům za úžasnou práci, kterou Martina zachránili. Udělala jsem to až teď. K tomu jsem jim poslala fotky, jak rostl. Je to sice se zpožděním, ale snad to tak nevadí," uzavřela Honzíková.
