Tátou roku byl v Olomouckém kraji u příležitosti Dne otců zvolen Jan...

Tátou roku byl v Olomouckém kraji u příležitosti Dne otců zvolen Jan Grmolenský. S manželkou se stará o tři děti. | foto: Tomáš Frait, MF DNES

Na cvičení s dětmi je deset maminek a já. Jsem za exota, říká táta roku

  • 4
Nejmladší dceru v kočárku, prostředního syna v krosně na zádech, nejstaršího za krkem. Se třemi dětmi na pěší túře do tři kilometry vzdálené vesnice na nákup a zpět. I tak můžete potkat Jana Grmolenského, muže, který se stal letošním nositelem titulu Táta roku v Olomouckém kraji.

Ocenění už druhým rokem vyhlašuje Liga otevřených mužů a Unie center pro rodinu a komunitu v rámci Tátafestu, který pořádají ke Dni otců. Třiatřicetiletého Jana Grmolenského z Grygova na Olomoucku kromě jiných nominovala i jeho žena.

Den otců

Den otců je svátek, který pochází z USA, a s nápadem na jeho vznik přišla žena - Sonora Smart Dodd, jejíž otec, vdovec, se staral o pět dětí. Poprvé se tento svátek slavil v roce 1910. Dnes se připomíná nejen v USA, ale i v Evropě, vždy třetí neděli v červnu.

„Honza je úplně jiný než většina mužů, je to jednoduše naplno fungující táta. Máme tři děti docela brzy po sobě a manžel mi pomáhá i tak, že k nim v noci vstává. Díky němu ze mě není vyhořelá ženská,“ chválí manžela Kamila Grmolenská.

Jan Grmolenský je, či spíše byl, aktivním sportovcem. Kvůli dětem se většiny svých koníčků vzdal.

„Musel jsem vypustit veškeré kolektivní sporty, kde bych musel být na konkrétní čas. Dřív jsem si šel třeba aspoň večer zaběhat, ale teď, po odpolední směně doma, už nemám sílu,“ říká s nadsázkou.

Chtěl jít i na mateřskou, doplatil by na to ale v práci

Táta roku pracuje jako instruktor služební přípravy na krajském policejním ředitelství v Olomouci. Výhodou jeho zaměstnání je to, že až na výjimečné akce končí ve tři hodiny odpoledne. On přitom považuje za samozřejmost, že se po návratu domů věnuje rodině.

„Snažíme se být všichni co nejvíce venku, jdeme na hřiště, na kolo. I když prší, jedeme někam, kde budou mít děti dost pohybu,“ říká Jan Grmolenský. Jemu i ženě zaberou dcera a dva synové veškerý volný čas. Jak oba tvrdí, na to, aby si zašli do divadla, na koncert či na večeři, si budou muset ještě pár let počkat.

„I když si chceme jen tak popovídat, řekneme si toho nejvíce po telefonu, hlavně dopoledne, když čtyřletý syn odejde do školky.“

I když jede Jan Grmolenský na akci s kamarády, bere si jedno až dvě děti s sebou.

„Chci manželce ulevit. Stará se o děti celý týden, kdybych ještě odjel někam na víkend a nechal všechny doma, to by byl trest,“ říká muž, který by si rád vyzkoušel i roli otce na rodičovské dovolené.

„Už u prvního dítěte jsem ženě říkal, že je můj sen jít na mateřskou. Jenomže kdybych byl doma déle než půl roku, ztratil bych pozici v práci. Hrozilo by mi pak, že spadnu o dvě platové třídy níž a budu muset pracovat třeba v Šumperku. Ale uměl bych si mateřskou představit, myslím, že bych si ji užil,“ tvrdí.

„Na cvičení s dětmi je deset maminek a já“

Rodičovskou si teď vychutnává jen příležitostně. Když jde například darovat krev a bere si v práci den volna, neváhá a zajde místo manželky třeba na cvičení s dětmi do sokolovny.

„Je pravda, že jsem tam trochu za exota. Je tam deset maminek a já,“ směje se Jan.

Jak je možné, že v některých rodinách oba rodiče fungují, zatímco v jiných je většina péče na matkách?

„Hodně záleží na komunikaci. Když se vyskytnou problémy, partneři je musí chtít řešit,“ prozrazuje recept na domácí pohodu Kamila Grmolenská.