Devítiletá Terezka si moc odpoledního volna neužije. Zatímco jejím spolužákům zaberou domácí úkoly sotva dvacet minut, ona nad nimi denně tráví minimálně dvě hodiny. Jinak by neměla ve škole šanci. Její intelekt je hluboko pod průměrem ostatních spolužáků, tvrdá domácí dřina je jediná možnost, jak se aspoň se čtyřkami protlouct do vyšších ročníků.
„Máme víc úkolů, protože Terezka ve škole nestíhá. Z kroužků může chodit jen jednou týdně do sportovek, jinak bychom se učili do devíti do večera. I tak v zimě končíme za tmy,“ lituje Terezčina maminka Irena H.
Tereza je jedním z dětí, kterým se ve školách říká „hraniční“. Jejich IQ se pohybuje těsně nad číslem 70, což je hraniční pásmo mentální retardace. Ještě před rokem 2007 by dívka s největší pravděpodobností chodila do zvláštní - dnes praktické školy.
To už nyní nejde. Děti, které neměly černé na bílém, že mají lehké mentální postižení, musely tento typ škol opustit kvůli opatřením, která následovala po klíčovém výroku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ten v roce 2007 odsoudil Českou republiku za diskriminaci romských dětí, které neoprávněně končily právě na zvláštních školách.
„Následovaly kroky ministerstva školství, jejichž výsledkem bylo to, že ze zvláštních byli do běžných škol vytlačeni všichni žáci, kteří nenaplnili parametry diagnózy mentální retardace. To znamená i ti, jejichž schopnosti nestačily na úspěšné absolvování většinové školy, přitom na speciálních by prospívali,“ popsal Milan Valenta z Ústavu speciálněpedagogických studií UP v Olomouci, který se problémy dětí s hraničním intelektem zabývá.
Bez tvrdé práce rodiny „hraničáři“ na běžné škole neprospívají
Podprůměrný intelekt má podle statistik asi 13 procent populace. Ve školách se podle odhadů odborníků z olomoucké pedagogické fakulty v tomto pásmu pohybují až čtyři žáci ze sta. Téměř všechny děti s hraničními rozumovými schopnostmi se přitom dostaly na běžné školy bez jakékoliv systémové podpory od státu.
„Výsledkem bylo, že „hraničáři“ na většinových školách neprospívali, pokud neměli rodinu, která s nimi doma tvrdě pracovala. Běžný kantor neměl podmínky a prostor pro doučování nebo individuální přístup a asistenti pedagoga pro tyto žáky nejsou,“ dodal Valenta.
Hlavní problém je v tom, že školy na tyto děti nedostávají žádné peníze navíc. Nemůžou tedy zaplatit například asistenta pedagoga nebo aspoň přilepšit učiteli, který se žákovi s hraničním intelektem věnuje po vyučování.
„Když na školu přijde dítě, které má nějaké zdravotní postižení, má na něj ředitel zvýšený normativ a také přesné pokyny, co mají učitelé s takovým dítětem dělat. U hraničních dětí nic takového není,“ vysvětlil Miloslav Parolek, ředitel Základní školy Jevíčko, který je přesvědčený, že na vhodné praktické škole by těmto dětem bylo lépe.
Potřebovala by menší kolektiv sobě rovných, říká učitelka dívky
Myslí si to i Terezčina učitelka v jevíčské škole Ivona Kobylková. Přestože se snaží věnovat dívce co nejvíce, nepomáhá to.
„Terezka by potřebovala menší kolektiv sobě rovných žáků. Když k nám přijdou na návštěvu děti z praktické školy, okamžitě si mezi nimi najde kamarády, kdežto v naší třídě žádné nemá. Tady je spíš outsider.“
Nadějí pro tyto děti je novela školského zákona a takzvaný katalog podpůrných opatření, který pro ministerstvo školství připravila Univerzita Palackého ve spolupráci se společností Člověk v tísni. Novela ruší dělení dětí se speciálními vzdělávacími potřebami podle medicínských či psychologických diagnóz a nově zavádí takzvaný systém podpůrných opatření.
Ten má více zohlednit skutečné dopady znevýhodnění žáků do vzdělávání. Pomoc, která bude těmto dětem určená, se bude dělit do pěti stupňů. Na dva stupně podpory budou mít nárok také děti s hraničním intelektem. Druhý stupeň by přitom už znamenal i finanční příspěvek pro školu.
Ve třídě s více „hraničáři“ by mělo být více vyučujících
Tým odborníků, který pro ministerstvo mimo jiné vypracoval i katalog podpůrných opatření právě pro „hraniční“ děti a žáky s mentálním postižením, navrhuje kromě řady speciálních didaktických pomůcek, změn v organizaci výuky nebo individuálních metod také to, aby ve třídách, kde se sejde více dětí s hraničním intelektem, škola zaměstnala dalšího vyučujícího.
Přivítala by to i učitelka Terezky. „I když nějaká opatření nám poradna navrhuje i nyní, těžko je můžu použít ve třídě, kde mám dalších dvacet dětí. Hraniční žáci potřebují něco vysvětlit každých pět minut,“ podotkla Ivona Kobylková.
Katalog podpůrných opatření vznikl díky projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR, který financuje Evropský sociální fond. Jde o praktický manuál, který krok za krokem radí pedagogům, jak pracovat s dítětem, které ve škole selhává. Přestože je určený všem typům škol, pomoci by měl hlavně učitelům, kteří se setkají s žákem s nějakým postižením poprvé.
Svůj „katalog“ tu mají děti s mentálním, tělesným, zrakovým a sluchovým postižením, dále děti s narušenou komunikační schopností, poruchami autistického spektra a sociálně znevýhodnění žáci.
Novela školského zákona a s ní přechod na systém podpůrných opatření začne platit od září 2016.
