Dětem všeobecně chybí nějaký zájem, o cokoliv. Nemusí to být sport.

Umíte chodit?? Tak choďte! Nic to nestojí vás ani nikoho jiného. Stačí hodina a půl chůze každý den a uvidíte, jak budete ve formě. Je mi 27 let, mám kancelářskou práci, ale i tak na té židli sedím minimálně, protože pořád někde běhám. Na svoji výšku 180 cm mám 64 kg, takže udržovat se určitě jde. Jen se musí chtít. A nepište mi, že je to na moji výšku málo, tohle už tady bylo. Jím dost a často a nikde se to neprojevuje.

Tak asi máte i štěstí, protože k té výšce není Vaše váha obvyklá a u dětí je problém najít 1,5 hodiny na chůzi, zvlášť v zimě při krátkých dnech. Navíc chození ve městě je fakt výhra...

Už ta první věta titulku je dost divná: "Děti tloustnou i kvůli hubeným mzdám."

Trpět nedostatkem, který se projevuje tloustnutím, to je fakt zvláštní představa. Nad tou naší "chudobou" s chutí "mudruju", když čekám, než manželka nakoupí v supermarketu. Zkusme si vzpomenout, jak jsme nakupovali před třiceti lety - příjezd autem k obchodu, naplněný mega nákupní vozík, odjezd.  Prakticky všichni na ulici se tajně smáli zdravému sousedovi, který nechodil 400m do obchodu pěšky, ale jezdil na Babetě.

Kdž jsem byl malý, tak jsme na tom byli finančně dost bídně - táta na VŠ nebo pak rok na vojně, máma na polovičním úvazku. Pak se to postupně zlepšovalo, ale jako dítě jsem nikdy nebyl v Tuzexu a nebyl jsem ani v Bulharsku. Ale doma vždycky byly pingpongové pálky (hráli jsme v obýváku na jídelním stole), volejbalový míč, kopačák, kolo a později i lyže.

Však oni vám Kalousek se Singrem vysvětlí, že jedině když budete zbídačení, tak se budete mít dobře

Váš příspěvek byl pro tuto diskuzi velmi důležitý.

Jsem si nějak nevšiml, že by zdražilo běhání venku nebo procházky s rodiči.......

opet blaboly z pera radoby novinaru, kteri dostavaji zlate ceny ;o)))).

kdyz jsem byl ja malej, tak i pred panelakem byl travnatej placek, kde se dal hrat fotbal, ci nejakej betonovej placek se zdi, kde se dali hrat ostatni sporty. Tyto mista urcite nezmizeli ale zmizeli bohuzel deti, ktere toto chteji praktikovat.

Trend "dej tomu všechno nebo nesportuj" neboli profesionalizace je tu už docela dlouho. Za mého mládí jsme vždycky vyrazili na hřiště, kde jsme si v rohu udělali provizorní branky z kamenů a zahráli si. Pak se přístup na hřiště zakázal a povolil jen profesionálům, prý kvůli zlepšení kvality trávníku (čehož jsem si pak nějak nevšiml)...

Tak já taky přidám svůj příběh. Jsem ročník 70, to že nás nepustili na hřiště, jsme brali jako samozřejmost. Na ulici nás bylo cca 10 kluků, kočovali jsme za domy, za některým nás vyhodili, za některým ne a hráli jsme hlavičky, penalty nebo fotbálek (jako tyče jsme využívali sloupky na sušení prádla). Někdy v říjnu kápo zavelel, že je čas hokeje a před domem na asfaltovém parkovišti jsme hráli hokej s tenisákem. Branky ze dřeva, "síť" z pytlů od brambor. A tak to šlo někdy do dubna, kdy jsme zase vytáhli kopačák. Dva z nás z toho postupně začali trochu vypadávat, protože 2-3x za týden chodili na nějaký trénink.

Tak na počítač máme , ale na sport ne Je spousta sportů , které stojí pár šupů ale k tomu taky trochu námahy , což bude asi ten " problém " ... např.běhání

Jaké rodiče, takové děti. Stačí, aby rodiny chodily na výlety, jezdily na kolech a žily aktivně. Pokud se rodiče potácí mezi TV a balkonovou cigaretou, co můžou čekat od dětí? Není to vůbec o chudobě ale o přístupu k životu. Peníze jsou potřeba na přežití, k "žití" je potřeba aktivita.

Ideálně si to představujete :-) Už vidím, jak oba rodiče najednou mají čas a všechny děti jsou ve věku, kdy chtějí šlapat na kole ..... s rodiči ......na výlet :-D

Drahý sport? Podstatou popsaného stavu je spíš výchova. A navíc klukům chybí zřejmě vojna.....tak ze 70-tých let.

davam minus