Ten kraj na Jesenicku dobře znám, neboť jsem tam v mládí s rodiči žil, právě asi 10 km od Dolní Lipové. Rodiče se po II. válce také nadchli pro osídlení pohraničí odkud byli odsunuti etničtí Němci. Hlavně moje matka si tam nikdy nezvykla a neustále otce přesvědčovala, abychom se vrátili do vnitrozemí. Vždy mi v mládí vyprávěla, o poválečném řádění tzv. Revolučních gard, kterým všichni říkali rabovaci gardy a jak byl neskutečně násilně zacházeno těmito RG a i mnohými dosídlenci s ještě neodsunutými německými rodinami, kde prý byly většinou jen ženy a stří lidé, neboť mužská část rodim padla ve válce, nebo byla v ruském zajetí. Nakonec se matce ta touha odejít z bývalých Sudet splnila až v roce 1962, kdy rodiče zakoupili rodiný domek v jižních Čechách.
Někdy kolem roku 2000 jsme se do těchto krajů vydal opět. Poslala mě tam firma, u které jsem pracoval, abych se zkusil s Úřady práce v Bruntálu a Jeseníku, kde byla tehdy největší nezaměstnanost v ČR, dohodnou o náboru nějakých případných brigádníků pro výrobu v naší firmě z evidovaných žadatelů o zaměstnání. Jaké bylo mé překvapení, že samotní pracovníci ÚP mě před zaměstnáváním těchto lidí varovali, že prý se jedná většinou o naprosto nekvalifikované lidi se základním vzděláním, v mnoha případech notorické alkoholiky, kteří pracovat zásadně nechtějí, kdy muži mnoho let nepracují a nechají se vyživovat svými ženami, které prý dřou na polích tamních státních statků atp., takže jsem odjel s nepořízenou.
Proto se divím, kde Lázně-Lipová našli v této lokalitě 100 kvalifikovaných pracovníků. Pokud se Lázně zavřely, asi jen těžko někdy znovu zahájí provoz.
