Na opatření se mi líbí, že je nezaměstnaným nabídnuta alespoň ta minimální mzda. Byly zde i pokusy přinutit nezaměstnané pracovat zdarma. Nelíbí se mi dvě věci. Tou první je délka pracovní doby a tou druhou začátek pracovní doby. Dále je zde otázka, zda nezaměstnaní skutečně budou takto dlouhodobě pracovat, nebo přijdou o dávky a skončí ve vězení, po mnoha letech živení se nelegální činností. Je myslím nepravděpodobné, že by lidé nezaměstnaní po mnoho let najednou vydrželi pracovat 8,5 hodin denně. Jedna nebo dvě hodiny méně by pro ně byl dar z nebes a ne jen pro ně, sekundárně i pro společnost. Ztracené pracovní návyky je lepší vytvářet postupně. Další problém je začátek pracovní doby na 6:00. Spousta lidí by třeba i zvládla 8,5 hodinovou pracovní dobu za minimální mzdu, ale časné ranní vstávání způsobí, že nakonec selžou. Těžko jim někdo vysvětlí, že není technicky možné, aby začínali pracovat třeba od 8 nebo 9 hodin, protože i osoba s IQ 75 ví, že je to hloupost. Brzké ranní vstávání budou vnímat jako drezůru silnějšího, která nemá logiku. Tito pracující by měli vytvářet skupiny a o věcech jako je začátek pracovní doby spolu hlasovat. Výsledek hlasování/dohody ve skupině by pak byl pro všechny závazný a nikdo by nemohl mít pocit, že "bohatí a mocní" nad ním mávají bičem. Účastníkům ve skupině by samozřejmě nic nebránilo aby přednášeli např. vlastní návrhy na zvýšení efektivity práce, o kterých by se rovněž hlasovalo. Celý projekt má dobrý základ, ale postrádá empatii a tak trochu mi připomíná známou písničku "Štěně" od Jana Wericha.
