Není to jen o dětech, ale i o starých spoluobčnech.

Naší devadesát let staré mámě lékař natvrdo řekl, že to má prakticky jistý, přestože do nemocnice se dostala prakticky v dobré fyzické formě. Prakticky se zhroutila, protože dva dni před tím ji slibovali operaci, která měla šanci jí zdravotní stav zlepšit. O několik týdnů při jiné návštěvě nemocnice, kdy byly dovezena rychlou záchrankou jí řekli - to víte, to je ten věk. Že v jejím těle je velký zánět ignorovali.

Ale naštěstí neignoroval obvoďák, nasadil antibiotika. Na mámu se "sesypaly" vnučky, snachy, začaly jí vařit aby dostala z letargie, a za měsíc je to mnohonásobně lepší. Vrací se zájem o okolí.

Nečekáme zázraky, ale celé to bylo nešetrné, bez perspektivy. Naštěstí - vnučky babičce se snaží alespoň v rámci svých možností vrátit tu péči, kterou jim ona sama před lety věnovala.

Takže pokud jde o děti, je to ještě děsivější, když se ubírá naděje.

Nicméně, lékaři by realitu rodičům měli říkat. Ale ne hrubě.