Bývalému šéfovi a spolumajiteli Radimu Hatlapatkovi se pořád nedaří najít kupce. Teď zatím jedná s dalším. "Vypadá to nadějně," doufá Hatlapatka. Zároveň ale přiznal, že od konce loňského roku takových jednání absolvoval už téměř třicet.
"Na druhou stranu je ale třeba říct, že je to teprve třetí seriózní a opravdu vážný zájemce," zdůraznil. Přestože nejde o subjekt podnikající v lázeňství, je Hatlapatka optimistou. "Je to renomovaný zájemce z oboru hotelnictví, ale má zájem lázně obnovit."
Pokud se prodej nepodaří, pošlou majitelé zkrachovalé lázně do konkurzu. "Rozhodnutí o prodeji by mělo padnout do konce června. Věřitelé nebudou čekat věčně," poznamenal Hatlapatka.
Na úřadu práce skončil se zaměstnanci i šéf lázní
V současnosti je Hatlapatka stejně jako řada bývalých zaměstnanců lázní v evidenci úřadu práce. "Připravuji pozemek, abych mohl farmařit. Chci chovat ovce a vyrábět sýry," přiblížil.
Velký problém vidí ve společenské smlouvě. Společníci totiž mají v lázních pět stejných majetkových podílů. A často se nedokázali shodnout. Navíc jsou dohodnuti tak, že se zásadními kroky, jako je prodej, musí souhlasit všichni. "Doufám, že se nakonec dohodneme, protože všichni chceme lázně zachovat," doplnil.
Když se lázním dařilo, léčilo se zde až 220 pacientů a starala se o ně stovka zaměstnanců. Teď chátrají a zarůstají travou. "Jen na lázeňském poplatku jsme do obecní kasy dostávali přibližně 400 tisíc korun ročně," uvedl starosta obce Lubomír Žmolík. Krach postihl nejen zaměstnance, ale také lipovské podnikatele.
O lázeňský park pečoval 18 let. Teď vidí, jak pustne
Mnozí z desítek propuštěných zaměstnanců pořád ještě nemají práci. V lázních pracovali dlouhé roky například manželé Palenkášovi. Karel Palenkáš měl nakonec štěstí, protože ho zaměstnala obec. V lázních pracoval 16 let.
"Bylo pořád co dělat. Vyhovovala mi tamní atmosféra. Pořád nemůžu jaksi rozdýchat, že lázně skončily," řekl Palenkáš.
Jeho manželka Drahomíra strávila v lázních dokonce 30 let jako stravovací referentka. "Ten odchod byl po tolika letech zatraceně těžký. Navíc jsem pořád nemohla najít práci. Teď mám něco rozjednaného, snad to klapne," přeje si žena.
Bývalý lázeňský zahradník Michal Brestovanský má přesně spočítáno, jak dlouho v lázních pracoval: "Osmnáct let a 185 dní," vypálí bez váhání.
"Dal jsem 'do kupy' park, protože byl po privatizaci lázní ve špatném stavu, upravil jsem stromy, keře, vysadil novou zeleň, založil záhony, bylinkovou mez a o vše se staral. Krvácí mi srdce, když to teď vidím," říká Brestovanský.
Práci rovněž pořád hledá. "Pokud se podaří lázně obnovit, určitě bych se tam chtěl vrátit," dodává.
Na suvenýry z lázní se v obchodech už jenom práší
Strasti obchodníků potvrzuje majitelka nedaleké prodejny Květinka Miloslava Kašparová. "Dřív bylo pořád co dělat. Pacienti kupovali kytky pro personál. Teď se prodá ve srovnání s minulými časy sotva 40 procent kytek," odhaduje Kašparová.
Také suvenýry s logem lipovských lázní teď spíš oprašuje, než prodává. Ani regál s drogerií se příliš neobměňuje. "Drogistické věci jsem pořídila, protože lázeňští hosté pořád něco potřebovali. Zapomněli doma kartáček na zuby, pastu, šampon, krémy. Teď se prodává minimálně."
Nebýt ve svém, nájem by nezaplatila a mohla by obchod "zabalit", přiznává. Podobně vidí situaci majitelka trafiky Amfora přímo před vchodem do lázní.
"My jsme se dřív nezastavili. Novin se prodala spousta, pohlednic, upomínkových předmětů. Teď si místní koupí pár kousků novin, suvenýry a pohlednice se téměř neprodávají," popsala Anežka Pospíšilová. Sama v lázních pracovala jedenáct let jako kuchařka.
V Lipové teď tratí také restauratéři. A ubytovatelé. Třeba restaurace na Rychtě, která má taky lůžka.
"Klienti z lázní si přišli posedět a taky si dát něco jiného než fádní lázeňskou stravu. A když za nimi o víkendech přijely rodiny nebo známí, tak to teprve bylo pořádně živo," vzpomíná na dobré časy provozní restaurace Miroslava Harbichová.
