O tom, že jejich dům leží v místě, kudy má vést dálnice, vědí manželé Nezhybovi už 15 let.
„První informace o dálnici jsme se dozvěděli 1. listopadu 2001. Tehdy nám poradili, že nemá smysl do naší nemovitosti vrážet peníze, že už ji nijak nezhodnotíme a výkupní cenu nijak nezvýšíme,“ řekl Jaroslav Nezhyba.
Už tehdy podle něj začala jednání o možném výkupu, která však postupně ztroskotávala na častých výměnách na postu ministra dopravy a odkládání termínu výstavby D1.
„Byla to poměrně dlouhá doba, kdy jsme nevěděli, co bude a jak s naším majetkem naložit. Zda tam bydlet a opravit ho, nebo ho nechat tak, jak nám radili,“ svěřil se Nezhyba, který si je vědom, že jeho rozhodnutí dům prodat ponese řada jeho sousedů s nelibostí.
„V tomto asi nepůjdu pod vousy dalším obyvatelům Dluhonic, kteří se rozhodli, že chtějí posunout trasu dálnice jinam, aby jejich nemovitosti zůstaly zachovány. Domnívám se, že jejich boj není příliš dobrý,“ míní. (O prodeji domu a přípravám na vyvlastňování více zde)
„Když si představím, že podle požadavků přesunou dálnici o 150 metrů, stejně to bude místo, kde bych nechtěl bydlet. Myslím, že naše rozhodnutí opustit tuto nemovitost a zajistit si bydlení jinde bylo správné,“ dodal Nezhyba.
Přiznává přitom, že za dům dostanou s manželkou méně, než původně předpokládali. „Cena není špičková, ale blíží se našim představám o tom, co bychom mohli získat,“ nastínil.