Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Konec války na severu: Popravy dezertérů i vězňů, mosty zachránil Němec

  6:53aktualizováno  6:53
Jeseník, město s výraznou převahou německých obyvatel, prožil v roce 1938 euforii, v roce 1944 už ale doufali ve vítězství Německa jen nejzaslepenější nacisté. Nacisté se ale města nechtěli vzdát lehce a podporovali je i fanatici z řad obyvatel.

Řada německých obyvatel Jeseníku prožila v roce 1938 euforii, kterou ale postupem času vystřídal děs a v lednu 1946 je pak čekal odsun (na snímku). | foto: archiv Petra Procházky

Fanatici z místní nacionalistické partaje NSDAP se přes porážky německých vojsk na všech frontách pořád snažili přesvědčovat obyvatelstvo o reálných vyhlídkách na válečné vítězství.

„O zlém postavení hitlerovských vojsk ale svědčí i fakt, že v srpnu roku 1944 bylo z Jesenicka na frontu vysláno na zákopové práce 400 mladých Němců,“ uvedl Petr Procházka, který se zabývá válečnou historií na Jesenicku.

Přestože Němci prohrávají a ustupují, přednesl okresní vedoucí NSDAP na jesenickém náměstí před šesti tisíci místními Němci 13. září 1944 „burcující“ projev, kde volal po vítězství za každou cenu.

„Paradoxně tento fanatik se jmenoval Oswald Czech,“ zdůraznil Procházka. Ve stejném duchu proběhla koncem září vůbec poslední oslava připojení Jesenicka k říši.

„Czech a funkcionář místní NSDAP děkovali Hitlerovi za tento světodějný čin,“ popsal Procházka.

Tisíce uprchlíků umrzly při přepravě na otevřených vozech

Kolaps německých vojsk vedl na Jesenicku i k vytvoření jednotek Volkssturmu. Do války měli být nasazeni muži od 16 do 60 let. Ti také složili 12. listopadu přísahu věrnosti.

70 okamžiků druhé světové války

Jenže i na Jesenicku pokračoval rychlý postup Rudé armády. Už v září 1944 bombardovali sovětští vojáci muniční továrnu v Mikulovicích, později nálet na Mikulovice zopakovali a zaútočili z letadel také na Českou Ves, Písečnou a Skorošice.

„Demoralizace německé armády se projevuje i tím, že dezertuje mnoho vojáků, kteří pocházejí z Jesenicka,“ uvedl Procházka.

Německá vojska se přesto chtějí na Jesenicku za každou cenu bránit. Začátkem roku 1945 na Jesenicku nasazují na 4 500 východních dělníků, kteří hloubí zákopy a staví uzávěry. Ústup Němců ale přesto nezadržitelně pokračuje. Do toho se v zimě na Jesenicko hrnou zástupy německých uprchlíků z Polska.

„Lidé byli na Jesenicko přepravováni v kruté zimě v otevřených nákladních vozech. Tisíce jich během přepravy umrzly,“ popisuje Procházka.

Ústup německých vojsk se mění v úprk. A zmizet chtějí také mnozí místní Němci, stejně jako uprchlíci z Polska.

Slabé vězně esesmani stříleli, obětí byly desítky

Panující chaos se zvyšuje poté, kdy se na silnicích Jesenicka začínají objevovat dlouhé kolony vězňů hnané z Osvětimi a jiných lágrů v Polsku. O pochodech smrti a německých uprchlících se zmínil například katolický kněz a rodák z Velkých Kunětic Karel Schwate.

„Od 23. do 31. ledna 1945 přicházejí ustavičně uprchlíci z východního Slezska. Prošli tudy i četní trestanci, francouzští zajatci a židé. Cesta od Bernartic na Kladsko je takových lidí plná. Přitom panuje příšerná zima,“ napsal.

Někteří místní chtěli zuboženým vězňům dát jídlo. Jenže esesáci, kteří transporty doprovázeli, jim v tom bránili a hrozili, že je zařadí do transportu.

„Po průchodu jednoho z transportů vězňů Velkými Kuněticemi zůstalo na zemi šest lidí zastřelených esesmany, protože nevydrželi námahu pochodu a zůstávali pozadu,“ popsal Procházka.

Nemilosrdné pobíjení vězňů pokračovalo i v dalších obcích. Na katastru Vidnavy bylo nalezeno 19 mrtvých, v Bernarticích 8 a v Bílém Potoku a Bílé Vodě celkem 13 vězňů. Na úseku necelých 30 kilometrů bylo esesáky zavražděno celkem 54 lidí.

Zároveň německá armáda hnala Jesenickem skupiny sovětských zajatců nucených zde pracovat při hloubení zákopů.

Úředník odmítl bojovat do posledního muže, čekal ho trest smrti

Všeobecný zmatek ještě zhoršovaly přepadové skupiny německé armádní policie, které pátraly především po dezertérech a takzvaných zbabělcích z řad německého obyvatelstva, kteří už nechtěli do armády. Po 15. únoru 1945 byly i na Jesenicku vyhlášeny stanné soudy, které mohly odmítnutí vstupu do Volkssturmu trestat smrtí.

„Jen v březnu je v Jeseníku vyneseno šest rozsudků smrti nad vojenskými zběhy. Smrti neunikl například finanční úředník Jung, který byl za války přeložen do Wroclawi a po evakuaci Němců z polského města se uchýlil do Vidnavy,“ popsal Petr Procházka.

„Protože se nebál nahlas odsoudit šílený rozkaz bojovat do posledního muže, byl udán gestapu, odsouzen k trestu smrti a ještě týž den byl tento muž popraven,“ dodal.

Mosty uchránil od demolice německý dezertér

Počátkem května 1945 je v Jeseníku, tehdy Frývaldově, ustanoven ilegální národní výbor. V jeho čele stojí kapitán Jan Krejčí. Dalšími členy byli vedle Čechů i Němci.

Mezi nimi vojenský dezertér, německý důstojník Sallaba - odborník na miny a nálože. Ten se zavázal zneškodnit nálože, které byly umístěny na mostech a příjezdových komunikacích do Jeseníku. Německý starosta Jeseníku Bittmann pod tlakem skládá 8. května svůj úřad.

Na ústup se chystá také vojenská jednotka z Jeseníku. Ta má za sebou odpálit nálože a miny na mostech. Sallaba, který měl zabránit zničení mostů a přístupových cest, použil jednoduchý trik.

„Ve svém automobilu, který si při dezerci ponechal, objížděl v uniformě jednotlivé mosty. Využil toho, že strážní oddíly byly bez důstojnického velení a jako důstojník jim dal příkaz k odstranění rozbušek, což se povedlo,“ vysvětlil Procházka.

Gestapo se spolu s esesáky rozhodlo, že potrestají ilegální šéfy města a vnikli na radnici. Krejčí a jeho zástupce naštěstí zrovna nebyli v budově. Poté dostali varování, že je hledají příslušníci SS a že jim hrozí zastřelení. Oba se ukryli. Okolo patnácté hodiny pak konečně přišli ze směru od Rejvízu do Jeseníku rudoarmějci, kteří definitivně osvobodili město.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.