Tři z pěti členů expedice, která se vydala na Sibiř po stopách cestovatele Welzla - (zleva) Josef Albrecht, Martin Strouhal a Josef Lukáš. Zbylými dvěma členy byli Jan Kalman a Jiří Vladař.

Tři z pěti členů expedice, která se vydala na Sibiř po stopách cestovatele Welzla - (zleva) Josef Albrecht, Martin Strouhal a Josef Lukáš. Zbylými dvěma členy byli Jan Kalman a Jiří Vladař. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Dobrodruzi umístili na Sibiři desku připomínající cestovatele Welzla

  • 0
Jakutské město Kazačí nyní zdobí deska připomínající cestovatele, polárníka a spisovatele Jana Eskymo Welzla, rodáka ze Zábřehu na Šumpersku. Umístili ji tam členové České welzlologické a cestovatelské společnosti. Pětice mužů z Moravy vyrazila na Sibiř po jeho stopách na začátku srpna.

Cílem expedice byly Novosibiřské ostrovy, především ostrov Velký Ljachovský, na němž Jan Eskymo Welzl před více jak stoletím několik let pobýval.

"Klimatické podmínky, zejména silný vítr na moři, nám sice nedovolily dorazit až na ostrovy, ale výprava se podle dostupných informací dostala nejdál ze všech Welzlových následovníků. Od ostrovů nás dělilo pouhých 220 kilometrů," popsal předseda České welzlologické a cestovatelské společnosti Martin Strouhal.

"Samozřejmě jsme trochu smutní, ale na druhou stranu jsme v republice Sacha na Sibiři získali cenné informace, které nám potvrdily, že jádro vyprávění Welzla o jeho cestě Sibiří je pravdivé," řekl Strouhal.

Místní lidé na Welzlových příbězích nevidí nic smyšleného

Podle něj musel tamní život dokonale poznat. "Svědčí o tom zvyky i způsob života, který nám popisovali pamětníci a lidé z okolí řeky Jany." Právě časté zpochybňování autenticity Welzlových vyprávění bylo jedním z důvodů, proč se welzlologové na Sibiř vydali.

Více o tom jak se dobrodruzi dívali na expedici před odjezdem

"Je s podivem, že v Evropě i Americe byly Welzlovy příběhy mnohdy zpochybňovány jako smyšlenky, ale v Arktidě, kde se jeho příběhy odehrávaly, bylo naše líčení Welzlova života na severu přijímáno jako normální fakt," dodává Strouhal.

"Je naprosto jednoznačné, že váš Welzl musel tímto krajem projít. Dokonce jsem přesvědčen, že vím, kde na ostrově Ljachovský mohl pobývat. Popisované místo tam opravdu existuje," míní Alexej Tomskij, který výpravu severem republiky Sacha doprovázel.

Pamětní desku má Welzl i v kanadském Dawson City

On sám je potomkem polárníka, který se účastnil prvních objevitelských výprav. Sám Alexej má se životem v Arktidě mnoho zkušeností a během deseti let většinu z Novosibiřských ostrovů mnohokrát navštívil. V Kazačí vybudoval památník dobyvatelů Novosibirských ostrovů.

"Myslím si, že Jan Welzl patří mezi lidi, kteří objevovali naše ostrovy, a proto jeho jméno patří i sem, na tento památník," řekl.

Projekt, jehož cílem bylo dopravit pamětní desku do míst, kde Welzl pobýval, není pro skupinu českých welzlologů prvním. Před čtyřmi lety umístili informační tabuli na hrob Jana Eskymo Welzla v kanadském Dawson City.

Žil na Sibiři a procestoval Aljašku. Zážitky četl celý svět

Jeho příběhy z cest po severu si přečetly tisíce lidí. Přesto je Jan Eskymo Welzl osobou záhadnou a o pravdivosti jeho dobrodružství se vedly i spory.

Poprvé se vyučený kovář, narozený v roce 1868 v Zábřehu, vydal do světa v šestnácti. Pěšky na tovaryšskou cestu po Rakousku, Itálii, Srbsku a Rumunsku. Pak pobyl v rodném Rakousku-Uhersku čtyři roky a už ho to zase táhlo pryč.

Pěšky vyrazil do italského Janova a odtud plul do USA, Austrálie, do carského Vladivostoku. A vydal se na Sibiř. Ale ne tak jako místní. Místo aby použil osvědčených zimních cest, probíjel se Sibiří v létě. "Jeho heslem bylo: Prondu, prondu, neprondu, neprondu," říká welzlolog Martin Strouhal.

Welzl se usadil společně s lovci na ostrově Ljachovský na Novosibiřských ostrovech. Odtud pronikl na Aljašku. Tam se připojil k velrybářům, měl obchod se zvířecími kožkami, bojoval proti nelegální distribuci alkoholu domorodcům.

Všimly si ho i americké úřady. Nebyl schopný vysvětlit svůj původ, například vůbec nevěděl o první světové válce. Ve 20. letech 20. století jej deportovali do Hamburku. Welzlovi se ale podařilo spojit s Rudolfem Těsnohlídkem a ten začal psát jeho příběhy. Cestovatel se stal známým, objížděl města a své příhody vyprávěl lidem. Jeho život poté zpracovali novináři Bedřich Golombek a Edvard Valenta.

V roce 1928 se Welzl vrátil na sever, do Dawson City, kde o dvacet let později zemřel. Mezitím v řadě zemí vyšly knihy s jeho zážitky - Třicet let na zlatém severu a Po stopách polárních pokladů. "Je to jeden z nejvydávanějších českých autorů," upozorňuje Strouhal.

,