Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pro Kladivo na čarodějnice půjčili lidé z Velkých Losin peřiny i slepice

Seriál   18:55aktualizováno  18:55
Renesanční zámek ve Velkých Losinách a čarodějnické procesy. Asi nemohlo být většího kontrastu než mezi budovou vzešlou z novátorského slohu plného naděje a nejčernějším obdobím v dějinách Šumperska. Zámek hrál ale klíčovou roli v proslulém filmu režiséra Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice z roku 1969.

Zámek ve Velkých Losinách na Šumpersku byl v 17. století svědkem čarodějnických procesů, v roce 1969 se tu pak natáčel film Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice. | foto: Luděk Peřina, MAFRA

S Vávrou úzce spolupracoval šumperský historik František Spurný, pro kterého byly čarodějnické procesy životním tématem už od doby, kdy pomáhal radou spisovateli Václavu Kaplickému při psaní slavného románu Kladivo na čarodějnice, jenž byl předlohou k Vávrovu filmu. Historik už bohužel zemřel, okolnosti natáčení ale popsal před lety v rozhovoru pro MF DNES.

Filmová místa

Filmová místa

Letní seriál MF DNES a iDNES.cz vás zavede na několik desítek míst po celé České republice, která si filmaři vybrali jako kulisu pro filmy, televizní seriály nebo hudební klipy.

„Otakar Vávra chtěl jít až na dřeň tehdejší doby, podchytit detailně psychiku. Přitom se však dost odchyloval od historických reálií. Bylo hodně momentů, kdy jsem s ním nesouhlasil. Mnohem víc než při práci na Kaplického knize,“ vzpomínal tehdy Spurný.

„Kdyby někdo poslouchal moje debaty s Vávrou, musel by dojít k závěru, že jsme nepřáteli na život a na smrt,“ dodal. Připomenul ale také úsměvnou příhodu z natáčení dokazující, jaký byl Vávra puntičkář.

„Štáb měl při natáčení ve Velkých Losinách rekvizitáře, který byl dokonalý Švejk. Vávra nařídil, aby sehnal někde v muzeích po okolí dobové barokní hodiny, protože čarodějnické procesy probíhaly už v období baroka. Rekvizitář přivezl asi dvacatery hodiny. Potíž byla v tom, že ani jedny nebyly barokní,“ vyprávěl historik. Scéna se tak odehrála bez hodin.

Filmaři si půjčili slepice, jezdci je použili jako biče

Kastelán, který v té době spravoval zámek, už rovněž nežije. Jeho rodina však na natáčení ráda vzpomíná. Vnučka Hana Hujberová byla jako malé dítě na zámku často.

„Kdo se mi při vzpomínce na natáčení vybaví okamžitě, je herečka představující žebračku Marii Schuchovou,“ vzpomíná Hujberová (žebračka při svatém přijímání ukradla hostii a chtěla ji dát krávě. Pověra totiž říkala, že bude víc dojit. Tato skutečná událost rozpoutala čarodějnické procesy, při kterých bylo umučeno a upáleno téměř šedesát lidí - pozn. red.).

„Babička vařila hercům a štábu kávu a Schuchová vyšla na chodbu. Když jsem ji viděla, křičela jsem hrůzou,“ popisuje Hujberová. A dává k dobru ještě jednu historku.

„Pan Vávra potřeboval k natáčení jedné ze scén slepice. Babička mu je půjčila, ale to netušila, na co je potřebuje. Asistent je podal za nohy jezdcům na koních a ti s nimi švihali koně místo biče. Babička jim potom hodně vynadala,“ popsala scénu, která se však do filmu nakonec nevešla.

I její otec František Helekal natáčení zažil. Pracoval totiž jako památkář a měl na starosti různá povolení a hlídal, zda filmaři dodržují omezující podmínky. Vzpomněl si na scénu, kdy se opilý inkvizitor Boblig v podání Bohumíra Šmerala válel v posteli.

„Na tu scénu potřebovali peřiny, které jim půjčila máma, takže ve filmu si zahrály i peřiny rodičů,“ popsal Helekal.

Hercům nalévali při hostině víno, komparzistům limonádu

Bývalý ředitel losinské školy Josef Konečný si tehdy zahrál v komparzu. „My jsme s ochotnickým souborem hráli po okolí Čapkovu Bílou nemoc. Filmaři se to dozvěděli a využili nás jako komparzisty,“ popisuje Konečný.

Sám si zahrál hned dvě role: pacholka a faráře. „Jako pacholek jsem nosil naštípané dříví, jako farář jsem seděl na hostině. U stolu seděly kromě komparzu takové veličiny, jako Eduard Cupák, Ilja Prachař, Jiří Lír, Josef Bláha, Jiří Holý, Bohumír Šmeral nebo Josef Kemr,“ vyprávěl Konečný.

Na hostině se jedlo a pilo, ovšem nabídka se lišila. „Trochu mě zarazilo, když hercům nalévali víno, komparzisté ale dostali jenom limonádu. Navíc před námi bylo nějaké hovězí maso, tvrdé jako podrážka, které nebylo moc k jídlu. Tak jsem jenom uzobával sladké, protože cukroví bylo jednotné,“ smál se Konečný. Na natáčení strávil celý týden.

„Třeba scéna na hostině se několikrát opakovala, jednou i kvůli mně. Asistent režiséra mi nejprve řekl, ať sedím v klidu a nehýbu se, aby mohl režisér zabrat kněžské kolečko na mé hlavě. Vávra klapku zastavil a ptal se mě, proč se nehýbu, když se ostatní bavili a jedli. Tak jsem mu to vysvětlil a podruhé jsem se zapojil jako ostatní,“ vyprávěl.

Strávil týden ve společnosti hereckých hvězd, mrzí ho fotografie

Scéna, kde vystupuje jako pacholek, ve filmu vůbec není, na hostině jsou prý vidět jen krátce jeho záda.

„Nevadí, že jsem si ve filmu vlastně pořádně nezahrál. I tak to byla úžasná zkušenost. Komu se poštěstí být týden v blízkosti tolika hereckých hvězd,“ řekl Konečný, kterého mrzí jediná věc.

„Když se dělalo hromadné foto před zámkem, tak jsem si říkal: Nejsi herec, necpi se tam. Jenže další komparzisté tam byli, já jediný ne. Do dneška mě mrzí, že na té fotce nejsem,“ přiznal.

Přestože Kladivo na čarodějnice je jedním z nejuznávanějších filmů české filmařské historie, na zámku na něj průvodci neupozorňují.

„Samozřejmě při prohlídkách zámku mluví o čarodějnických procesech, protože k historii zámku a zdejšího panství neodmyslitelně patří, ale informace o filmu jsme do průvodcovského textu nedali a ani o tom neuvažujeme. Lidé se už na film ani neptají,“ uvedla nová kastelánka velkolosinského zámku Marcela Tomášková.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.