Jedenáctiletý Dominik Zajíček má IQ 148. O prázdninách se studuje učivo sedmé...

Jedenáctiletý Dominik Zajíček má IQ 148. O prázdninách se studuje učivo sedmé třídy, aby ji mohl přeskočit, píše román a také divadelní hru. | foto: Michal Šverdík, 5plus2.cz

Za prázdniny chce umět roční učivo, píše román i hru s verši. Je mu 11

  • 1
Jedenáctiletý Dominik Zajíček z Prostějovska rozhodně není typický školák jeho věku. Píše totiž historický román a divadelní hru ve verších. Zajímá ho i astronomie a už přednášel na základní škole učivo některých předmětů. Teď chce navíc za prázdniny zvládnout roční učivo. Občas je ovšem sám.

Pro Dominika pocházejícího z Brodku u Konice znamenají na rozdíl od většiny ostatních školáků nynější prázdniny plno učení. Hodlá totiž přeskočit sedmou třídu základní školy, a dva volné měsíce tak musí věnovat tomu, aby obsáhl stanovené učivo a v září složil postupové zkoušky. Vůbec mu to ale nevadí.

„Mně to nečiní žádné problémy, učení mě baví. Samozřejmě počítám s tím, že se nebudu učit pořád, ale budeme chodit také na různé výlety nebo do přírody,“ plánuje přemýšlivý kluk, který by chtěl být jednou profesorem na vysoké škole. Rozhodně k tomu má dobře nakročeno.

Od raného Dominikova dětství bylo jasné, že má nevšední nadání. Do školy začal chodit v pěti letech a patří k nejlepším žákům. Již v páté třídě ho učitel nechal přednášet vlastivědu. Dominik má i úspěchy v nejrůznějších soutěžích, jako Pythagoriáda, Zlatý list nebo Mladý zahrádkář. V posledně jmenované nedávno skončil na druhém místě v celonárodním kole.

„Dominik se zajímá o spoustu věcí a hodně čte knihy, hlavně detektivky a romány. Mezi jeho oblíbené autory patří Agatha Christie, Charles Dickens a Edgar Allan Poe. Zajímá se o fyziku, chemii, astronomii a historii českého národa. Rád poslouchá Édith Piaf a písně od Voskovce a Wericha. Letos v šesté třídě přednášel učivo v hodinách přírodopisu, fyziky a zeměpisu,“ popisuje Dominikova maminka Michaela Zajíčková.

Její syn například sepsal ilustrovanou historii českého národa, čte encyklopedie, po odpoledních studuje periodickou soustavu prvků a v astronomii ho zaujaly, jak říká, ty nepředstavitelné vzdálenosti ve srovnání s lidskými rozměry.

Začal psát vlastní historický román a divadelní hru ve verších

I tohle všechno je však pro Dominika, který má IQ 148, stále málo. Proto začal psát vlastní historický román a divadelní hru ve verších.

„Když jsem si přečetl různé knihy, napadlo mě, že bych mohl napsat i něco sám. A začalo mě to bavit,“ říká chlapec.

„Drama je tragikomedií z minulosti o člověku, který ve vládě v monarchii dostane vysokou funkci a má s ní různé problémy. Jsou tam nástrahy a intriky. Konec zatím nechávám otevřený. Nevím, jak mě toto téma napadlo, ale když jsem si četl o historii, tak jsem zjistil, že vládnutí je složitější, než se zdá,“ sám analyzuje zvolené téma.

Naopak román zřetelně ovlivněný Alexandrem Dumasem a Edgarem Allanem Poem pointu už má. Člen královské rodiny zešílí, a to v situaci, kdy se kvůli daním vzbouří lid. Monarcha spáchá sebevraždu, revoluce a republika vyhraje.

„Tady jsem se inspiroval hrabětem Monte Christo, je to příběh o vyšší šlechtě a jejích komplikovaných osudech,“ vysvětluje.

Se spolužáky si moc nemá o čem povídat

Dominikovu tvorbu pochválil profesor a bývalý ředitel prostějovského gymnázia Václav Kolář.

„Text je napsán plynule, nápad ukázat na současné nešvary prizmatem historických, byť fiktivních událostí, má své oprávnění. Autorovi se daří dialogy, má nápady, je schopen ironie a nadsázky. Podceňuje však jazyk a interpunkci a text prozrazuje kvapnou práci. Každopádně dobrý nápad je využitý a autor má talent, to je jisté,“ zhodnotil ukázky Kolář.

Všechno má ovšem také své ale. „Už brzy mi došlo, že mezi mnou a mými spolužáky je jistý rozdíl. Někdy mě mrzí, že si o některých zajímavých věcech nemohu s klukama popovídat. V podstatě si víc rozumím s holkama, protože dovedou poslouchat a bavit se. Neznamená to však, že například po škole vůbec nechodím ven, často chodíme třeba do lesa, ale fotbal nebo počítačové hry, to mě opravdu moc nebaví,“ svěřuje se Dominik.

S jeho plány vystudovat vysokou školu a být profesorem se mu jeho matka snaží co nejvíce pomoci.

„Chtěl by i objevit něco nového. Jeho sen je podívat se do Paříže, do Londýna a poznat historii těchto měst. Jako jeho máma, i když jsem na něj sama, se ho snažím ve všem podporovat a pomáhat mu. Jen některá jeho přání a sny mu splnit nemohu,“ říká Michaela Zajíčková.

Ukázka z divadelní hry Juliusovy problémy

Prolog
Přeji všem, dobrý den, dámy
a pánové.
Příběh, jenž tu teď obecenstvo zří,
bude o člověku, který byl zřejmě
lehce naivní.
Ostatním věřil víc než sobě,
nebyl skutečným pánem ve svém
domě.
Důvěřivý byl až moc,
neměl rád tu černou noc.
Ovšem teď již předkročíme od
prologu a přejdeme k prvnímu
dialogu.
Má maličkost tedy z jeviště odchází
a noví herci na něj přichází.
1. Jednání
1. Scéna – pokoj (vstupuje Julius,
Hortensie a Oskar)
Julius:
Oskare, říkám vám, opravdu nelžete?
Bylo by mi to nemilé.
V samém spěchu ani dveře
nezavřete,
dnes tu neslyším vaše kroky, jindy
tak ztepilé.
Vždyť to by byla ohromná čest,
aby mne král udělal svým radou.
Jen jestli v tom není nějaká lest,
kterou by mne z tohoto světa
smazali rychlou čarou.
Oskar:
Říkám vám není to zrada,
není to lest.
Proti vám se nic nechystá,
vám patří čest.
Sám král mne posílá, přinést vám tu
zvěst,
díky čemuž jsou šťastni všichni na
dvoře,
nikdo teď nemá na zámku stesk,
když královským radou jste teď vy!
Julius:
Děkuji vám tedy za tu důvěru,
kterou do mě král vkládá,
doufám, že králova očekávání ve
mně,
budou nezklamaná.
Oskar:
Musím teď na zámek říci to
Christopherovi,
že ve své službě od dneška končí.
Musím však říct, to je jak hodit oheň
do tlamy lvovi.
A z něho ta nenávist přímo srší.
Doufám, že se na mě nenaštve.
A proto poroučím se vám.