Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dejte si vodu a pomozte zbídačenému Haiti, zvou olomoucké podniky

  11:53aktualizováno  11:53
Letos je tomu pět let, co Haiti zasáhlo ničivé zemětřesení a 10 let uplynulo od chvíle, kdy zemi začala pomáhat Arcidiecézní charita Olomouc (ACHO). Oslavit výročí mohou s humanitárními pracovníky i Olomoučané - a to pro nás běžnou, ale pro Haiťany nejvzácnější tekutinou - obyčejnou vodou, které je v zemi nedostatek.

Humanitární pracovnice a koordinátorka pomoci pro Haiti Kristýna Lungová. | foto: Tomáš Frait, MF DNES

Každý, kdo si během července objedná kohoutkovou vodu v olomouckých restauracích a kavárnách zapojených do kampaně Na zdraví Haiti - a zaplatí libovolnou cenu - přispěje na zdravotní péči pro haitské obyvatele.

„I drobná částka může znamenat velkou pomoc. Zvlášť na Haiti, v zemi, která je na samotném dně,“ říká humanitární pracovnice a koordinátorka pomoci pro Haiti Kristýna Lungová.

Kdy jste se vy osobně podívala na Haiti poprvé?
Bylo to v roce 2013, kdy jsem tam strávila tři měsíce. Měla jsem možnost proniknout do způsobu života tamních obyvatel, protože jsem žila přímo ve vesnicích v severozápadním regionu země. Je to velmi izolovaná oblast, která patří k těm nejchudším. Může za to chybějící infrastruktura, nevede tam totiž žádná zpevněná cesta.

Zbídačené Haiti

Dá se psychicky připravit na extrémní chudobu?
Věděla jsem, do čeho jedu, ale na skutečný život tam se asi připravit nedá.

Jaké dojmy ve vás ten pobyt zanechal?
Už na Haiti si člověk přeskládá žebříček hodnot. Uvědomíte si, co důležité je a co není. Že věci, které my považujeme za běžné, běžné vůbec nejsou. Nám teče pitná voda z kohoutku pokaždé, když si vzpomeneme. Na Haiti se pro ni chodí tři hodiny pěšky a ještě nevíte, jestli je vůbec pitná. A to nepočítám rozmanitost jídla, možnost vzdělání, zdravotní péči... Když člověk přijede domů, říká si, že naše problémy jsou někdy velké prkotiny.

Jak se vlastně před deseti lety Arcidiecézní charita Olomouc dostala k pomoci na Haiti?
Všechno začalo s českým misionářem Romanem Musilem, který se v roce 2002 rozhodl sloužit na Haiti a žít ve vesnici Baie-de-Henne. Nemohl všechno zvládat sám, proto se obrátil na charitu v Olomouci a další jednotlivce. Tak se do věci vložila ACHO. Pomohla s postavením nové školy, začala projekt Adopce na dálku, doteď lidem pomáhá se stavbou odolných střech, podporuje starší lidi. V roce 2012 se naše činnost rozšířila do města Gonaives, kde spolupracujeme s indickými misionářkami. Za peníze Čechů se tam podařilo postavit novou školu pro víc než 650 žáků. V tomto centru funguje i poradna pro podvyživené matky s dětmi a rehabilitační oddělení pro handicapované. Na jihu máme další dvě vesnice, kde pomáháme hlavně se vzděláváním.

V roce 2010 bylo na Haiti katastrofální zemětřesení. Jak moc zemi změnilo? Dalo se vůbec spadnout do ještě větší chudoby?
Už před zemětřesením bylo Haiti na samém dnu. Katastrofou bylo hlavně to, že zemětřesení zasáhlo hlavní město. Port-au-Prince je takovým státem ve státě. Fungují tam všechny správní úřady, a pokud něco potřebujete, tak se to dá většinou sehnat jenom tam. Je tam univerzita, nemocnice, letiště, přístav, funguje tam doprava. Když bylo z velké části zničeno hlavní město, mělo to vliv na celou zemi. Spustilo to totiž obrovskou migraci lidí. Z Port-au-Prince, kde žilo podle posledních střízlivých odhadů asi 2,5 milionu lidí, odešly tisíce obyvatel na okraj města, kde vytvořily na zelené louce nové osady. Dnes jsou z nich další slumy. Ti, kdo měli rodinu na venkově, odešli tam. Tím vznikl obrovský přetlak na potraviny a na vodu...

Proč má Haiti nedostatek pitné vody?
Je to klimatem, které na Haiti panuje. Zásoby podpovrchové vody tam jsou, ale jsou ve velkých hloubkách. Když se vrtají studny, musejí být až devadesát metrů hluboké. To je jednak nákladné, ale hlavně Haiti nemá žádnou techniku. Neseženete tam traktor ani vrtaře, a když už, tak jen v hlavním městě. Na sever ale nikdo jezdit nechce, pokud mu hodně dobře nezaplatíte. I když mu slibujete hory doly, stejně nechce jet, protože tam nevedou silnice. Proto lidé na vesnicích musejí pro pitnou vodu i dvě tři hodiny pěšky. Využívají hlavně přírodních pramenů, které vyvěrají třeba ze skal. Často ani není pitná, což je nebezpečné hlavně pro malé děti.

Bez vody se nedá nic vypěstovat. Proto je na Haiti také nedostatek potravin?
Haiti trpí obrovskými suchy. Dřív se tam střídala období sucha a období dešťů. Dnes je spíš celoroční období sucha s občasnými dešti. Když už prší, jsou to často velké průtrže mračen. Vzhledem k tomu, že Haiti už je téměř bez lesů (v minulosti padly za oběť plantážím s cukrovou třtinou - pozn. red.), deště rozruší půdu a vznikne obrovská eroze. Voda spláchne úrodnou zeminu do moře... Když je sucho, nedá se pak v takové půdě nic pěstovat. Dřív lidé dokázali vystačit i s malým množstvím jídla. Když se k nim ale po zemětřesení přidaly další dvě tři rodiny, už to nejde.

Co dělá místní vláda pro to, aby se Haiti vzpamatovalo?
Vláda, to je velmi úzká skupina bohatých lidí. Je to paradoxní, protože většina lidí na Haiti patří k těm nejchudším na Zemi - musejí vystačit s jedním nebo dvěma dolary na den. Vládnoucí třída je obrovsky zkorumpovaná. Malá změna, která by Haiti mohla posunout dál, by bylo vybírání daní. To ale nikdo z vlády neodhlasuje, protože by se začalo u nich. Je to začarovaný kruh. Vládnoucí třída prostě nemá v úmyslu zavádět velké změny. V hlavním městě se stará jen sama o sebe, jak je vidět i na vzhledu Port-au-Prince. Město je postaveno do kaskád, čím výš jedete, tím se dostáváte do bohatších čtvrtí. Jsou tam krásné domy, nové silnice, pouliční světla. Zatímco zbytek města pod pahorkem je v noci ponořený do tmy. U moře pak vidíte ty nejhorší slumy. Domky jsou postavené z nejrůznějších materiálů a doslova mezi stokami.

Haiti bývalo nejbohatší francouzskou kolonií. Jak se z ní stala nejchudší země světa?
Nejbohatší francouzskou kolonií bylo Haiti od konce 17. století, a to díky vývozu cukrové třtiny, která se tam pěstovala. Haiti zásobovala cukrem v podstatě celou Evropu. Práce na plantážích byla velmi náročná, proto se na Haiti dováželo obrovské množství otroků z Afriky. Otroci ale vydrželi v těžkém klimatu a při těžké práci rok nebo dva, pak museli být nahrazeni. Ti původní přitom v zemi zůstávali. V roce 1804 byla na Haiti revoluce a otrokům se podařilo vyhlásit nezávislost. Byl to tehdy velmi pokrokový čin, protože všude okolo vládlo ještě tuhé otrokářství. Francouzi pak ale s Haiti nechtěli mít nic společného a do obchodování s bývalými otroky se nehrnuly ani Anglie a ostatní země. Ekonomicky rozkvetlé Haiti začalo velmi upadat. Z chaosu se země neprobrala dodnes. Politicky patří mezi takzvané failed states - zhroucené státy, jako jsou dnes Somálsko nebo Afghánistán.

Prvním z programů, které na Haiti zavedla ACHO, byla Adopce na dálku. Kolika dětem už tahle služba pomohla a kolik dětí podporuje v současné době?
Adopcí na dálku prošlo za 10 let asi 700 dětí. Dnes v programu zůstávají necelé čtyři stovky školáků. Jde hlavně o děti na základních školách, ale máme už i studenty na středních školách. Dva mladíci studují díky individuálním sponzorům z Česka i vysokou školu. Z jednoho bude právník, z druhého strojař. Věříme, že jednou tato vzdělaná generace bude schopna pohnout i s politickou situací na Haiti.

Když se rozhodnu, že budu Haiti finančně podporovat, jakou mám záruku, že moje peníze pomůžou konkrétním lidem?
Nic neřešíme na vládní úrovni, protože to je opravdu černá díra na peníze. Máme konkrétní partnery v každém centru, kde pomáháme. Jsme s nimi denně na e-mailu, telefonu nebo Skypu, podle toho, co zrovna řešíme. Známe se velmi dobře, potvrdili jsme si zkušeností, že peníze jdou, kam mají. Naši spolupracovníci jsou místní lidé - kněz, ředitel školy, indické sestry, dole na jihu jsou to také dvě farnosti. Pokud jde o Adopci na dálku, ta je navíc založena na individuálním kontaktu mezi dárcem a dítětem. U globálních projektů máme vždy zprávy, kam přesně se peníze dostaly.

A kde přesně skončí peníze z kampaně Na zdraví Haiti?
Ze současné kampaně půjdou peníze na zdravotní pomoc do Baie-de-Henne, kde není žádná nemocnice ani lékař a lidé tam často umírají i na triviální nemoci. Chtěli bychom tam prozatím zařídit alespoň preventivní péči - lékaře, kteří budou do Baie-de-Henne dojíždět dělat preventivní prohlídky a za drobné příspěvky také léčit.

Jakou další pomoc plánujete?
Plán, který už se snažíme uvést do života, se týká také Baie-de-Henne. Ve škole, která tam už stojí, bychom chtěli postavit druhé patro a otevřít tam střední odbornou školu. Děti se tam budou učit konkrétním řemeslům, jako je zednictví, rybolov, zemědělské praktiky nebo šití. Tak aby si po absolvování školy mohly třeba otevřít vlastní živnost.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.