Starnawski se v říjnu 2012 potopil do hloubky 225 metrů a poté spustil měřicí zařízení do hloubky 373 metrů. Nyní se během dalšího zhruba desetihodinového ponoru dostal do stejného místa, ale zařízení se tentokrát potopilo ještě hlouběji.
„Ponořil se do stejného prostoru - stejné studny - jako v přelomovém roce 2012, ale tentokrát spustil měřicí zařízení na jiném místě,“ uvedl Miroslav Lukáš z hranické organizace České speleologické společnosti.
Průzkum propasti totiž silně komplikují vrstvy nahromaděných kamenů, klád a dalšího materiálu. Ty tvoří velkou překážku například kolem hloubky dvou set metrů a spouštěné sondy tak většinou končily právě zde.
V hloubce je potápěč pár minut, pak ho čeká dlouhá dekomprese
Starnawski se ale před dvěma lety skrz toto místo dostal a pak se potopil hlouběji než kterýkoliv člověk či robot. Nyní to dokázal zopakovat, byť musel použít jinou cestu než dříve.
„Našel jinou cestu, kde je prostor sice hodně nízký, ale zato tam nejsou kmeny, o které by se mohl zachytit nebo by hrozilo jejich sesunutí,“ shrnul Lukáš.
Ponor do podobné hloubky a navíc v prostoru, jako je zatopená propast, je velmi náročný na vybavení, přípravu i provedení. Ze zhruba deseti hodin stráví potápěč kolem dvaceti minut cestou dolů, několik minut na místě a poté následuje více než devítihodinové pomalé vynořování spojené s pobytem v dekompresní komoře.
„Když zůstane dole třeba o minutu déle, tak se mu kvůli tomu dekomprese prodlouží o dvacet až třicet minut,“ nastínil speleolog.
Hranické propasti chybí ke světovému prvenství pár metrů
Společně se suchou částí propasti, která měří od úrovně terénu k vodní hladině 69,5 metru, je nyní hloubka propasti stanovena na 453,5 metru.
Jak ale upozornil Deník, který o nynějším posunutí maximální naměřené hloubky informoval jako první, z hlediska rekordu se počítá jen zatopená část a světové prvenství tak stále drží italská jeskyně Pozzo del Merro nedaleko Říma, která je hluboká 392 metry.
V jejím případě už ale výzkumné sondy klesly až na dno, naopak u Hranické propasti je k němu s velkou pravděpodobností ještě hodně daleko. Odhady geologů totiž na základě teploty a chemického složení vody mluví o možné hloubce 700 až 1 000 metrů.
„Proces krasovění tam probíhá odspodu, ne jako tomu bývá obvykle, kdy voda teče a dělá si cestu. V propasti probublává minerální voda odspodu a po cestě k hladině naleptává vápenec. Zda se ale někdy dostaneme na úplné dno je otázka, mohou tam pak být třeba jen velmi úzké pukliny,“ popsal Lukáš.
