Olomoucký Husův sbor dostává po desítkách „červených“ let svou původní zelenou...

Olomoucký Husův sbor dostává po desítkách „červených“ let svou původní zelenou vizáž z první poloviny 20. století. | foto: Tomáš Frait, MF DNES

Olomoucký kostel dostává po desítkách let původní barvu, pomohli pamětníci

  • 0
Olomoucký Husův sbor dostává po desítkách let podobu, v jaké ho lidé mohli spatřit naposledy v první polovině 20. století. Dělníci nyní na chrámu u centra města natírají střechu a nepůvodní červenou barvu z konce osmdesátých let překryje zelená.

Správci Husova sboru, od jehož otevření letos uplyne devadesát let, barvu za asistence památkářů nechali namíchat podle vzpomínek pamětníků.

„Pamětníci uváděli, že původní zelená barva připomínala zoxidovanou měděnku. Z toho jsme vycházeli. Snažili jsme se najít odstín, který by ji připomínal. Nebylo úplně nejjednodušší se trefit, běžně se nevyrábí,“ popisuje farář Husova sboru stojícího u náměstí Hrdinů Jaroslav Křivánek.

Zelenou barvu pro věž a zhruba třicet metrů dlouhou střechu chrámu proto nechal vyrobit na zakázku, několik odstínů je v ní smíchaných dohromady.

Dosavadní červený nátěr nanesený kolem roku 1988 dělníci nejprve přetřeli základní podkladovou barvou. Potřeba jí bylo přibližně 180 kilogramů.

„Na to přijde krycí zelený nátěr ve dvou vrstvách, dohromady ho je 320 kilogramů. Když to sečteme, je tam půl tuny barvy,“ přibližuje Křivánek.

Stavba přišla na nevídané dva miliony československých korun

Husův sbor, jenž dnes Křivánek spravuje jako šestnáctý farář v řadě, věřící slavnostně otevřeli pátého září 1926. Stavba vyšla na před devadesáti lety nevídané dva miliony československých korun.

Vybudování chrámu podle plánů architekta Huberta Austa, žáka Josipa Plečnika, prodražily oproti původnímu rozpočtu hluboké betonové injektáže, jež musely v nestabilním podloží zpevnit základy chrámové věže. Svoji roli tu mohl sehrát i fakt, že tehdy kolem Husova sboru protékalo jedno z ramen řeky Moravy.

Původní zelený nátěr se však na střeše objevil s největší pravděpodobností až později - odhadem na přelomu třicátých a čtyřicátých let dvacátého století.

„Od roku 1926 zřejmě prvních deset až patnáct let nebyla natřená, byl tu jen holý pozinkovaný plech. Natřít se mohl až poté, co časem dostal zoxidovanou patinu, na níž posléze drží barva,“ nastínil farář Křivánek.