Na začátku příběhu byl vizionářský nápad starosty, jak zajistit pravidelný příjem obecnímu rozpočtu. Postavíme větrnou elektrárnu a protože stát slibuje lukrativní výkupní ceny energií, bude vesnice vzkvétat.
Jenže se všechno nějak zvrtlo. Nakonec trvalo celých osmnáct let, než elektrická energie dodávaná do sítě z větrné elektrárny skutečně začala vylepšovat rozpočet. Bezmála dvě desetiletí totiž tak tak vystačila na splácení milionových dluhů za stavbu.
„To špatné je za námi. V roce 2012 jsme konečně vyrovnali veškeré dluhy a od té doby vyděláváme. Ročně to vychází po odečtení provozních nákladů na půl milionu korun,“ uvedla starostka Vlasta Kočí.
Stavba za deset milionů korun do té doby přinášela obci jen potíže. Přesto však autorovi nápadu, tehdejšímu starostovi Ladislavu Šuškovi, podobně jako další obyvatelé vesnice nic nevyčítá. Spíš naopak.
„Tehdejší starosta stavbu větrné elektrárny prosadil v dobré víře, že to obci pomůže. Jenže stát nakonec zvedl výkupní cenu elektrické energie až po osmi letech, takže o nějakém efektu nemohla být do té doby ani řeč. Jenom narůstaly dluhy,“ sdělila Kočí.
Elektrárnu měla obec podle původních čísel splatit do pěti let
Podobně se na větrnou elektrárnu dívají i obyvatelé. „Bylo dobré, že do toho obec šla. Tehdy to vypadalo velmi zajímavě. Bývalému starostovi není možné nic vyčítat, protože on chybu neudělal,“ míní další z místních Lumír Polách.
„Vypadalo to jako výborná investice. Bylo by hodně laciné teď pana Šušku kritizovat,“ přidal František Cacek.
„Byla to správná věc, o tom jsem přesvědčen i dnes. Na základě slibů státu jsme počítali s tím, že ceny energie z obnovitelných zdrojů budou podstatně vyšší než z tepelných elektráren. Nepočítal jsem s tím, že stát sliby nedodrží,“ vysvětluje sám Šuška, na čem jeho plán ztroskotal.
A vypočítává, že při ceně 1,10 Kč za kilowatt bylo nemožné, aby elektrárna vydělávala.
„Slibovaná cena měla být téměř trojnásobná. Měli jsem spočítané, že cenu stavby splatíme do pěti let a potom už budeme jenom vydělávat,“ popisuje po dvou dekádách.
Elektrárna podle něj přišla na více než deset milionů, z toho část byla státní dotace a část bezúročná půjčka od státu a zbytek pokryla obec úvěrem. Jenže kvůli nízkým výkupním cenám elektřiny nebyla radnice schopná závazky plnit. Zásadní změna ve prospěch energie z obnovitelných zdrojů totiž přišla až s osmiletým zpožděním v roce 2002, kdy vzrostla téměř trojnásobně.
Obec bojovala s dluhy, v zástavě byla elektrárna i úřad
Obec ale i pak bojovala ještě deset let s milionovými dluhy. Navíc měla kvůli nim na roky zastavený majetek. V zástavě byla i budova obecního úřadu a taky samotná větrná elektrárna. Přitom obec ještě přidávala ke splátkám ze svého rozpočtu.
„S majetkem obce jsme nemohli disponovat. Lidé měli například zájem o obecní byty, ale my jsme je nesměli prodat,“ vzpomíná starostka Vlasta Kočí.
Velká Kraš navíc nemohla právě kvůli dluhům vůči státu dosáhnout ani na žádnou dotaci.
„Rozvoj obce se na roky zastavil. Na větší investice jsme nemohli ani pomyslet, takže jsme si mohli troufnout jen na menší akce, které jsme byli schopni pokrýt z rozpočtu,“ dodává starostka.
Stát po dlouhých vyjednáváních nakonec obci alespoň odpustil penále. „Jinak bychom spláceli dluhy ještě teď,“ krčí rameny Kočí, která další roky větrné elektrárny, která letos slaví 20. narozeniny, vidí optimisticky.
„Pravidelný příjem do obecní kasy ve výši půl milionu ročně určitě není k zahození.“ Jen nebýt těch osmnácti ztracených let...
