Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tragický osud baletky a jejího syna připomínají kameny zmizelých

  17:21aktualizováno  17:21
Jméno baletky olomouckého divadla Romy Mertensové i jejího tříletého syna Vincence, kteří tragicky zahynuli v Osvětimi, si od úterý mohou připomenout lidé, kteří prochází Olomoucí. Zástupci Židovské obce před její dům na Javořičské ulici vsadili do dlažby takzvaný kámen zmizelých.

Oběti holocaustu v Olomouci připomínají kameny zmizelých. Do dlažby je dnes vsadili už počtvrté. (ilustrační snímek) | foto: Jiří Benák, iDNES.cz

Do konce tohoto týdne přibude podobných kamenů deset, jejich počet se tak rozroste na 112.

„Členku olomouckého baletního souboru Romu Mertensovou a jejího syna Vincence připomíná pamětní deska v divadle. V úterý k ní přibyly dva pamětní kameny, Stolpersteine, před číslem 6 v Javoříčské ulici, posledním bydlišti matky a syna. Když zahynuli v Osvětimi, bylo Romě jednatřicet let, Vincencovi tři roky,“ uvádí místopředseda Židovské obce Olomouc Tomáš Hrbek.

Stolpersteine

Stolpersteine (obrazně kameny, o které se zakopává, či lépe, má se zakopnout) patentoval německý výtvarník Gunter Demnig již v roce 1993 a o několik let později vsadil první kameny do dlažby v Kolíně nad Rýnem a v Berlíně. Jde o betonové kostky o rozměrech 10 x 10 cm, které se vkládají do chodníků před domy, jejichž obyvatelé zahynuli v nacistických koncentračních táborech. V Olomouci se tento týden kameny pokládají už po čtvrté, celkem jich lidé v dlažbě olomouckých chodníků najdou 112.

Roma Mertensová působila v olomouckém divadle od roku 1937. S akademickým malířem a scénografem olomouckého divadla Josefem Gabrielem měla syna, kvůli nařízení o čisté krvi se však nemohli vzít. Když nacisté začali s transporty Židů do koncentračních táborů, snažili se rodiče syna před nevyhnutelným osudem, který čekal jeho matku, ochránit. Ukryli jej proto u známých.

„V roce 1942 se na moji maminku a babičku obrátil rodinný přítel Josef Gabriel s prosbou, jestli by na určitý čas u nás mohl nechat svého synáčka Vincence, než úřední cestou s pomocí právníka vyřídí jeho osvojení,“ vzpomíná v dopise Ilka Koudelová.

„Věděli jsme, že hrozí nebezpečí deportace chlapečka s židovskou maminkou do Terezína.“

Tomu se však nakonec ani Roma Martensová ani její syn Vincenc nevyhnuli.

„Vidím ten den, kdy Josef k nám přišel říci, že boj o chlapečka je marný. Pamatuji se, jak plakal, my s ním. Bolestný záznam v mé vzpomínce: Vincenc se vrátil do náruče své maminky, kam patřil,“ dodává Ilka.

8. července 1942 odjeli Roma s Vincencem transportem do Terezína, odtud 9. října 1944 do Osvětimi, odkud se již nikdy nevrátili.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.