Hrad Šternberk se stal posledním místem v kraji, které rod Lichtenštejnů obýval. Jeho stopy tu lze však nalézt dodnes.

Hrad Šternberk se stal posledním místem v kraji, které rod Lichtenštejnů obýval. Jeho stopy tu lze však nalézt dodnes. | foto: Koláž iDNES.cz, erb Historický spolek Liechtenstein, MF DNES

Kraj těží z dob Lichtenštejnů dodnes. Stavěli turistické chaty, starali se o lesy

  • 4
Rod Lichtenštejnů se v regionu nezapsal jen do historie hradu Šternberka či zámků jako Plumlov, Úsov nebo Velké Losiny. Méně známé už jsou totiž jejich zásluhy například na tom, že v Jeseníkách stojí turistické chaty. Kromě toho budovali také lázeňská centra či investovali do lesnictví, kde je jejich stopa patrná dodnes.

"Lichtenštejni byli velmi schopní investoři a velká část regionu z jejich aktivity dodnes žije," tvrdí Blanka Zlamalová, jedna z autorek ojedinělé výstavy na hradě Šternberk, která dokumentuje působení knížecího rodu na střední Moravě.

Tu tento týden osobně slavnostně otevřel vládnoucí kníže Lichtenštejnska Hans-Adam II., který do regionu přijel, aby se zúčastnil významné vědecké konference věnované jeho předkům (více čtěte zde).

Například chata Švýcárna na cestě mezi Pradědem a Červenohorským sedlem byla původně salaší. Lichtenštejnové je v horách stavěli s ryze podnikatelským úmyslem - věřili, že zvýší výnosy z pastevectví, když využijí zkušenosti z alpských luk. Do Jeseníků dokonce vozili švýcarské salašníky.

Jedna taková salaš vznikla v roce 1829 i na místě pasteveckého přístřešku zvaného Česnekový dům. A protože salašník Johann Aegerter byl Švýcar, dostala i salaš jméno Švýcárna. Ve stáji se brzy začali zastavovat první turisté, kteří se potřebovali ukrýt před bouřkou, koupit něco jednoduchého k snědku nebo nouzově přenocovat.

Co Lichtenštejnové postavili, nechali komunisté spadnout

Když se pak pastevectví Lichtenštejnům přestalo vyplácet a po roce 1860 ho úplně zastavili, nic už nebránilo rozvoji turistiky. Po požáru, který původní salaš téměř zničil, dal kníže Lichtenštejn v roce 1887 dokonce postavit novou srubovou chatu, která už měla sloužit výhradně turistům.

Podobnou historii má i chata Ovčárna a Lichtenštejnové se zasloužili i o turistický přístřešek na Králickém Sněžníku. Pro stavbu chaty na jihovýchodním svahu tohoto 1 375 metrů vysokého vrcholu totiž poskytl kolem roku 1907 lichtenštejnský kníže Jan II. pozemek za symbolické nájemné čtyři koruny ročně. Horská chata, ve které se mohlo ubytovat až devadesát lidí, pak nesla jeho jméno.

Na Králickém Sněžníku vyrostla horská chata a vyhlídková věž na pozemku, který poskytli Lichtenštejnové kolem roku 1907. Komunisté nechali obojí zchátrat.V místech horské chaty Švýcárna stála už od roku 1829 salaš, kterou nechali postavit Lichtenštejnové. Turistům začala sloužit, když se pastevectví přestalo vyplácet.

Chata s rozhlednou na Králickém Sněžníku (vlevo) a Švýcárna by bez Lichtenštejnů nikdy nevznikly. Pro zvětšení klikněte. reprofoto: kniha Jeseníky mezi vzpomínkou a přítomností

Po válce však přišlo znárodnění a v péči socialistického podniku Restaurace a jídelny chata zchátrala tak, že ji museli v roce 1969 zbourat. Časem spadla i rozhledna, která na Králickém Sněžníku také stála. Podobný osud měla rovněž chata Vřesová studánka, která musela být kvůli havarijnímu stavu zbourána v roce 1988.

"Je to paradox, v době, kdy technické možnosti byly minimální, tak všechny tyto věci mohly fungovat. A s technickým pokrokem zanikly," posteskla si spoluautorka výstavy a kastelánka hradu Šternberk Helena Gottwaldová.

Knížecí péči o lesy obdivují lesníci v regionu dodnes

Za Lichtenštejnů se nedařilo jen turismu, ale i přírodě obecně. Zásluhou knížete Jana II. získaly Jeseníky v oblasti mezi Šerákem a Keprníkem v roce 1903 první přírodní rezervaci u nás. Tam, kde v lesích hospodařili, to dělali tak, že jejich péči oceňují odborníci dodnes.

"Mluvil jsem s několika lesníky, kteří tvrdí, že Lichtenštejnové se o lesy po staletí starali tak perfektně, že z toho těží ještě dnes. Pokud jsou v lesích problémy, mají původ v posledních padesáti letech," řekl Pavel Juřík, předseda Historického spolku Liechtenstein, který napsal rozsáhlou publikaci věnovanou lichtenštejnskému rodu na Moravě a který pořádal i olomouckou konferenci.

Pokrokový rod zavedl tuto vymoženost na svém panství pro těžbu dřeva v horách. Na jejich "drážkách" neoperovaly lokomotivy, vše obstarali lidé, koně a gravitace.

"Nahoru do kopců táhl soupravu kůň, či vůl. Dolů sjížděly vozíky samospádem. Přibrzďovali je lesní dělníci," popsala Blanka Zlamalová. Úzkorozchodná trať fungovala od roku 1888 u Branné. Měla dokonce 21 kilometrů. Druhý podobný systém nechal Rudolf z Lichtenštejna v roce 1897 postavit v Loučné nad Desnou. Provoz na drážkách skončil kolem roku 1943, po válce byl systém demontován.

Lichtenštejnové vybudovali v jesenckých lesích drážky pro svážení dřeva. Ta nejdelší v Branné měřila 21 kilometrů.Drážky na svážení dřeva vybudované Lichtenštejny v jesenických lesích fungovaly až do roku 1943.

Lichtenštejnové vybudovali v jesenických lesích úzkorozchodné dráhy k přepravě dřeva. Nejdelší z nich v Branné měřila 21 kilometrů. reprofoto: Státní hrad Šternberk

Se jmény lichtenštejnských knížat jsou v Olomouckém kraji spojena především známá turistická místa jako zámek Úsov, Velké Losiny nebo hrad Šternberk, jež Lichtenštejnové nechali rekonstruovat. Trvale však obývali jen šternberský hrad.

V Úsově Lichtenštejnové pak založili v roce 1852 lesnickou školu, která ve své době produkovala elitu lesnického inženýrství. Po přemístění školy na Sovinec vzniklo Lovecko-lesnické muzeum, které tam sídlí dodnes.

Nebyli kolaboranty, přesto jim dekrety vzaly majetek

Přes všechny zásluhy Lichtenštejnů u nás je jejich historická vazba na české země dodnes hodně citlivé téma. Přestože nekolaborovali s nacisty a byli občany neutrálního Lichtenštejnska, Československo jim po druhé světové válce na základě Benešových dekretů zabavilo majetky.

Kvůli tomu dlouho neměly Česko a Slovensko jako jediné evropské státy s Lichtenštejnskem diplomatické styky. Dohodu o spolupráci podepsali představitelé České republiky a Lichtenštejnska až loni v září. Zásluhu na tom měl i vládnoucí kníže Hans-Adam II., který prohlásil, že majetkovými nároky už nebude zatěžovat vztahy obou zemí. Přesto věří, že jeho rod se navrácení majetků dočká.

"Vyčkáme na politický vývoj, pak uvidíme. Nemám žádný úmysl vést nějaký proces. Třeba ten majetek dostanou zpátky až moji vnuci, či pravnoučata," uvedl kníže v květnovém rozhovoru pro MF DNES.