Volební zapisovatelka Ivana Biedermanová z Arnoltic připravuje volební místnost, která je v obci zřízena v maringotce.

Volební zapisovatelka Ivana Biedermanová z Arnoltic připravuje volební místnost, která je v obci zřízena v maringotce. | foto:  Petr Topič, MAFRA

Vytáhnout dřevěný koš, uvařit roštěnou a volby v maringotce mohou začít

  • 17
Ivana Biedermanová se lopotí s dřevěnou bednou ze schodů dvoupodlažní bytovky. Na přední straně má znak republiky. V následujících hodinách totiž bude sloužit jako volební urna pro obyvatele Arnoltic na Olomoucku. A jelikož zde nemá obec žádné úřední prostory, funguje volební místnost v maringotce zaparkované u cesty.

"Moc mě nefoťte, jsem ještě v pracovním," durdí se na oko Biedermanová. Její kolegyně za ní vleče paravan, který bude sloužit jako zástěna. Těsně před druhou ještě zapečetí urnu-koš a volby mohou vypuknout. Paní Biedermanová však ještě musí navařit. "Roštěnou na houbách, s knedlíkem," popisuje plány na nejbližší hodiny.

Arnoltice spadají pod obec Huzová. Ani náves tady nemají, proto se 110 registrovaných voličů musí spokojit s pojízdnou volební místností.

"Letos nám ji půjčili filmaři," zve dál zástupkyně obce, "už tady kolem toho lítám od včerejška, co ji přivezli." Spolu s kolegyní z volební komise obcházejí maringotku. "Máme tu vlajku správně," znejistí sebe i ji Biedermanová, jíž během voleb připadá role zapisovatelky. Společnými silami ještě vlajku přilepí, aby nevlála, a hotovo.

V Arnolticích na Olomoucku se volilo v maringotce (12. října 2012, Arnoltice).
V Arnolticích na Olomoucku se volilo v maringotce (12. října 2012, Arnoltice).

Velký nával voličů nečekají. "Ještě tak do toho obecního zastupitelstva, to přijdou. Ale do kraje..." odtuší zapisovatelka. Volební účast odhaduje tak na dvacet procent. Její prognóza se začíná pomalu potvrzovat o pár hodin později (reportáž je z pátečního podvečera, pozn. red.).

Byť se citelně ochladilo a obloha se z modré zakalila do ocelově šedé, vyměnila Biedermanová zimní bundu za lehké sáčko. "Zatím volilo sedm lidí," prohodí, zatímco s třemi dalšími kolegyněmi pokuřuje před maringotkou. "Možná navečer, až přijedou z práce, nebo zítra ještě někdo přijde," uvažuje.

Že by se s kamarádkami z komise nudily, nehrozí. "Poklábosíme, probereme všechno. Anebo si pustíme dývídýčko," típne cigaretu o zašpalkovanou pneumatiku přívěsu a mizí v teple vyhřívaného karavanu. To omladina naproti přes ulici, co sedí v autobusové zastávce, nemá evidentně do čeho píchnout.

"Hlavně přečkat týden a o víkendu zapařit," popisuje každodenní realitu jeden. Ze tří kluků a dvou holek, co se tu poflakují, mají volební právo jen dva. Bratr a sestra. "Vůbec se v tom nevyznám," hihňá se Silva Červená. Volit však byla. "Komunisty jsem volila. Radil mi brácha," dodává jednadvacetiletá prodavačka, toho času na pracáku.

Stejný lístek hodil do urny i její o rok mladší bratr Honza. "Práci budu mít zase od konce měsíce. Dole ve Šternberku budu dělat za barem, bude plesová sezona," popisuje, jak si přijde na nějaké peníze.

"Za komunistů bylo líp," dělí se o zkušenost, kterou nabyl od dědy a kamarádů. I díky němu patří tento region k těm, kde komunistická strana získává nejvíc hlasů.