Přepadení bylo pro lupiče jednoduché mimo jiné díky chabým bezpečnostním opatřením na poště. Dovnitř se totiž dostali špatně zavřeným okénkem od záchodu z vedlejšího vlakového nádraží.
Vyzbrojeni pistolí zastrašili a svázali tři zaměstnance a poté přestřihli visací zámek na mříži a ulomili tři zámky na plechových skříních. Z nich vybrali pytlíky s penězi, naházeli je do cestovních tašek a stejnou přístupovou cestou zase zmizeli. Celá akce byla otázkou pár minut.
„Je to druhý nejzávažnější zločin tohoto typu v dějinách české kriminalistiky,“ prohlásil přitom následně o loupeži náměstek ředitele severomoravské policejní správy Jiří Pščolka.
Policie po lupičích dlouho pátrala marně, nakonec ale uspěla a v květnu 1999 zatkla dva mladé muže, třetího komplice pak o dva měsíce později. Nakonec se ale ukázalo, že do celé akce byl zapojen ještě čtvrtý muž.
Dva z lupičů byli v jednu chvíli dokonce zproštěni obžaloby...
Následně se potvrdilo to, na co ukazoval už způsob provedení loupeže, tedy že lupiči museli mít od někoho detailní informace o tom, jak to na poště vypadá a kudy a kam se mají pro peníze vydat, když před soudem stanul Jiří Přenosil, který dřív na poště pracoval, poměry v úřadu detailně znal a pachatelům předal plánek a fotografie.
Dále pak na lavici obžalovaných usedl voják z povolání Zdeněk Sychra, který lupiče k poště přivezl, sehnal jim pouta a čekal tam na ně. Nejkomplikovanější příběh se však točil kolem dvou hlavních aktérů - Pavla Fleka a Martina Rychlého.
Zatímco podle policie uloupili miliony uvnitř pošty právě oni, kolotoč měnících se výpovědí nakonec vedl k tomu, že byli v jednu chvíli obžaloby z loupeže dokonce zproštěni, respektive Flek dostal jen tři roky za to, že část uloupených peněz ukryl.
Obžalovaní totiž v průběhu vyšetřování a soudů mimo jiné začali vše svádět na ruskou mafii. Lupiči byli podle nich rusky mluvící muži, kteří dřív na olomoucké poště pracovali jako dělníci. To nepřímo podpořili i přepadení pracovníci pošty, neboť vypověděli, že lupiči nemluvili dobře česky.
„Proti Flekovi tak svědčí jen pachové stopy a proti Rychlému nezůstal žádný důkaz,“ vysvětlil v září 2001 svůj rozsudek soudce Petr Angyalossy. Rusky mluvící svědky, na které se podezřelí mladíci odvolávali, nechal dokonce soud několik měsíců marně hledat v Dagestánu.
...jeden z kompliců ale kvůli přísnému trestu nakonec promluvil
Další zvrat ale přišel, když po žalobcově odvolání u vrchního soudu svou výpověď změnil Sychra. Přiznal se a označil také spolupachatele.
„Ve vazbě v Brně mě navštívil advokát a řekl mi, že východisko je v tom, že budeme poukazovat na Rusy, kteří loupež udělali. Ve snaze odvrátit vinu jsem na to přistoupil s tím, že buď budou potrestáni všichni, nebo nikdo. Nakonec jsem dostal nepřiměřeně tvrdý trest a hlavní viníci zůstali nepotrestáni,“ vysvětlil motiv svého doznání. U krajského soudu totiž zprvu dostal nejvyšší trest on - třináct a půl roku.
Definitivní rozsudky padly nakonec až v březnu 2002 opět u vrchního soudu. Navzdory výpovědím svědků ve prospěch obhajoby, které však soudce označil za podezřelé a nevěrohodné, dostali Flek a Rychlý dvanáctileté tresty.
O rok méně pak Přenosil, a Sychru soudce i přes jeho přiznání potrestal desetiletým vězením. Kromě toho soud nařídil vrátit uloupené peníze, policii se totiž z uloupených dvaceti milionů podařilo najít necelé dva.
