Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sovětští vojáci začali střílet. Z 25. srpna 1968 se stala krvavá neděle

  14:02aktualizováno  14:02
Po dvacáté hodině to bude přesně 45 let od chvíle, kde v Prostějově během sovětské okupaci Československa v srpnu 1968 umírali lidé. Marta Říhovská, Josef Boháč a Ladislav Lang byli zabiti při střelbě z kolony projíždějících vojáků. MF DNES vedle podrobného popisu tehdejšího dění přináší i vzpomínky svědků.

Snímek z pohřbu tří obětí střelby sovětských vojáků v Prostějově, který se uskutečnil 29. srpna 1968. | foto: Muzeum Prostějovska v Prostějově

Na události z 25. srpna 1968, které v Prostějově nikdo nepojmenuje jinak než krvavá neděle, vzpomíná třiasedmdesátiletý Miroslav Zikmund na místním Hlaváčkově náměstí.

Právě tady se u samotného centra města před pětačtyřiceti lety spolu se svojí manželkou uhýbal střelám sovětských okupantů. Jen kousek odtud pak jedna z nich zabila dvaadvacetiletého Josefa Boháče.

"V hlubokém předklonu, téměř po čtyřech, jsme utíkali k těm zadním dveřím. Po celou dobu zněla střelba, kulky se odrážely ze všech stran," líčí Zikmund, první porevoluční starosta Prostějova.

Se svou paní stojí na chodníku u místního společenského centra Atrium, jímž prochází obchodní pasáž. V roce 1968 tu ovšem sídlil okresní výbor Komunistické strana Československa (KSČ) a redakce novin Stráž lidu. Sem měli Zikmundovi namířeno. Do nedělních plánů jim ale zasáhla střelba poté, co projíždějící vojáci stiskli spouště svých zbraní .

Kvůli chybějícímu značení vojáci bloudili. Pak začali střílet

Předehrou pro střelbu v prostějovských ulicích byl příjezd mohutné vojenské kolony, která směřovala v neděli 25. srpna od Olomouce přes Prostějov do Brna.

Silnici však stejně jako na dalších místech republiky v té době lemují ukazatele zatřené barvou. Jiné směrovky úplně chybí či jsou natočeny špatným směrem. Tanky, nákladní auta a transportéry proto začínají po Prostějově, přes jehož historické centrum tehdy cesta na Brno vedla, bloudit.

Kolona sovětských vojáků, která 25. srpna 1968 projížděla Prostějovem a večer
Kolona sovětských vojáků, která 25. srpna 1968 projížděla Prostějovem a večer

Kolona sovětských vojáků mířila do Brna, v Prostějově ale 25 srpna 1968 zahájila střelbu. Zabila 3 lidi.

"Na křižovatce, kde je potřeba zahnout na brněnskou výpadovku značení nebylo. Čelo kolony tak pokračovalo dál, a nakonec centrum města objelo. Ve výsledku se znovu dostali na příjezdovou cestu od Olomouce. Tentokrát ale z boku," líčí Zikmund. Sovětští vojáci tak přijíždí tam, kde už byli. V jejich řadách stoupá nervozita a podráždění.

"Právě kvůli jejich dezorientaci došlo k náhlé střelbě z obrněných vozidel. Podle údajů pamětníků sledovali místní radioamatéři rozhovory mezi sovětskými veliteli. Zaznamenali také rozkaz jednoho z důstojníků k palbě," popisuje historička Marie Dokoupilová z Muzea Prostějovska v Prostějově.

První výstřely padly dvě minuty po osmé hodině večer u místního hřbitova. Zběsile pálit do všech světových stran postupně začala celá kolona. Ulice byly přitom v tu chvíli plné lidí. Svůj podíl na nervozitě okupantů mohly dle olomouckého historika Pavla Urbáška mít i jejich informace o existenci prostějovské elitní výsadkové brigády vycvičené pro boj v týlu nepřítele.

Kulky se odrážely od dlažby a zabíjely skrz dveře

Kromě rozstřílených výloh obchodů a fasád domů však po záplavě střel zůstávají v Prostějově i tři mrtví a devět těžce raněných.

Krvavá neděle 25. srpna 1968

"Nešlo pouze o střelbu z ručních zbraní, myslím, že to bylo i z kulometů. A to po dávkách," líčí Miroslav Zikmund, který dříve mimo jiné pracoval i v Olomouci na Krajské vojenské stavební správě. Okupanti podle jeho svědectví z míst, kde byl, nestříleli přímo do lidí, ale spíše pro výstrahu do vzduchu a země.

"Ty kulky se ovšem ze všech stran odrážely, například od dlažby. Bylo to skutečně životu nebezpečné," doplňuje Zikmund.

Jeho slova potvrzují i tři prostějovské oběti srpnové okupace Československa.
Patří mezi ně sedmadvacetiletá Marta Říhovská. Ta zemřela kvůli kulce, která na dnešním hlavním náměstí T.G. Masaryka (tehdy se jmenovalo náměstí 9. května) prostřelila dřevěné domovní dveře, za nimiž stála.

Sovětští vojáci kromě toho zabili i sedmdesátiletého Ladislava Langa. A to když nedaleko centra města na Žižkově náměstí pod lípou čekal na autobus. Tragický výčet prostějovských mrtvých ze srpna 1968 pak uzavírá dvaadvacetiletý Josef Boháč. Střela ho zasáhla jen kousek od místa, kde byli manželé Zikmundovi. Ti našli úkryt za bočními dveřmi do dnešního centra Atrium.

Bezdůvodná smrtící střelba v ulicích se nikdy nevyšetřovala

Kdo přesně však má smrt těchto lidí na svědomí, se nikdy neprokázalo. Sověti střelbu v ulicích města nijak nevyšetřovali.

"Ani po deseti letech od sametové revoluce se Rusové neomluvili. Pokud k tomu poté došlo v nedávných letech, nemám o tom informace," doplňuje historička Dokoupilová.

Pohřeb pak měla trojice zastřelených ve čtvrtek 29. srpna 1968 v deset hodin dopoledne. Rakve byly vystaveny na katafalcích před radnicí, přikryté státními vlajkami. V centru města se při pohřbu sešly tisíce lidí, někteří měli v rukou i transparenty, skrze které požadovali odchod okupantů, odsouzení střelby a zrádců. Ze vzduchu vše monitorovala sovětská helikoptéra.

Snímek z pohřbu tří obětí střelby sovětských vojáků v Prostějově, který se
Snímek z pohřbu tří obětí střelby sovětských vojáků v Prostějově, který se...

Pohřbu tří lidí zastřelených sovětskými vojáky se 29. srpna 1968 zúčastnily tisíce lidí.

Za normalizace se ale krvavé prostějovské události nijak oficiálně nepřipomínaly. Vyšla dokonce i takzvaná Bílá kniha, která srpnovou okupaci lživě popisovala.

"Jeden odstavec v ní říkal, že sdělovací prostředky nalhávají lidem, že se v Prostějově střílelo a že tam byli zranění či dokonce mrtví," říká Zikmund.

Kytička na hrob oběti byla u cizích lidí brána jako provokace

S nátlakem režimu se v následujících letech setkal i otec jednoho ze zavražděných František Boháč.

"Každý rok dal někdo na to místo kytičku. Oni říkali, když tam dám já kytičku, tak je to uctění památky. Ale když ji tam dá někdo cizí, tak že je to provokace," uvedl František Boháč v roce 2001 v pořadu České televize Osudové okamžiky.
Sám se tak ještě dožil návratu svobody v listopadu 1989.

"Myslím si, že pro něj bylo velice důležité, že se alespoň po letech mohlo naplno říct, že jeho syn byl skutečně obětí srpnové okupace," uzavírá pak manželka Miroslava Zikmunda Jana.

Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.