Dnes síť ambulancí praktických lékařů v kraji plně stačí pokrýt potřeby obyvatelstva, v horizontu zhruba pěti let se ale situace může nepříznivě změnit.

Dnes síť ambulancí praktických lékařů v kraji plně stačí pokrýt potřeby obyvatelstva, v horizontu zhruba pěti let se ale situace může nepříznivě změnit. | foto: Profimedia.cz

Praktičtí lékaři stárnou, absolventi se na tato místa příliš nehrnou

  • 5
Najít za pět let v Olomouckém kraji vhodného praktického lékaře může být problém. Lékaři stárnou a mladí medici se do praxe například v menších městech nebo odlehlejších oblastech příliš nehrnou. Odkoupení kartotéky pro ně totiž často znamená velký dluh už na začátku kariéry.

Stanislavu Fritzovi je 82 let a pacienti k němu do ordinace v Javorníku chodí už téměř padesát let. Nástupce zatím nemá.

"Povolání praktického lékaře je těžké. Musíte toho moc vědět a neustále se to všechno mění," vysvětluje si možnou příčinu, proč se mladí doktoři raději věnují jiným oborům.

Souhlasí s ním i děkan Lékařské fakulty olomoucké Univerzity Palackého Milan Kolář. "Pro jaký obor se nakonec rozhodnou naši studenti, neovlivníme, praktickému lékařství se ale zevrubně věnujeme, protože jde vlastně o takový základ, který by měl každý doktor znát. Zároveň tento obor patří k těm vůbec nejtěžším," myslí si.

Že se mladí doktoři do ordinací praktiků nehrnou ukazuje i studie, kterou si nechala zpracovat Společnost praktických lékařů (SPL). Věkový průměr praktických lékařů v České republice je podle ní vysoký a neustále roste.

"Situace v Olomouckém kraji zhruba kopíruje celorepublikový průměr a podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky v roce 2011 pracovalo v kraji z celkového počtu 359 praktiků 18 lékařů starších 70 let," řekla Jarmila Ševčíková, praktická lékařka a krajský zástupce SPL za Olomoucký kraj.

Podle ní dnes sice síť ambulancí praktických lékařů v kraji plně stačí pokrýt potřeby obyvatelstva, v horizontu zhruba pěti let se ale situace může nepříznivě změnit. "Očekáváme, že až čtvrtina lékařů dosáhne důchodového věku," poznamenala.

A to je problém, doktory totiž nemá kdo nahradit. Mladý lékař si totiž musí otevřít vlastní ordinaci, nebo odkoupit stávající kartotéku po svém předchůdci. A ta stojí i několik set tisíc.

"Vedu si kartotéku pacientů papírově i elektronicky, vyrobit ji pro celý obvod není nic snadného, a tak také stojí dost peněz," vysvětlil Stanislav Fritz.

Začátek kariéry znamená velký dluh

Možností, jak začít provozovat vlastní praxi, je několik. Lékaři se mohou zúčastnit výběrového řízení a obsadit novou nebo uvolněnou praxi. Další možností je odkup podílu v s. r. o.

"Ceny se značně liší podle lokality, ale začínat pracovat a zakládat rodinu zadlužený jistě není jednoduché, zvlášť dnes, kdy náklady na provoz praxe neustále rostou," míní Ševčíková. Lékaři zapsaní do oboru se pak školí v akreditovaných praxích svých starších kolegů.

"Hrubá mzda lékaře rezidenta se pohybuje kolem asi 16 000 korun za měsíc, příprava v oboru trvá tři roky," popsala Ševčíková.

Kromě těchto problémů pak praktické lékaře trápí i fakt, že se hůře obsazují praxe v méně atraktivních lokalitách, jakými jsou odlehlé venkovské a podhorské oblasti nebo městské části s vyšší koncentrací problémových lidí.

Přesto má práce praktických lékařů podle Ševčíkové své kouzlo. "Své pacienty praktik často zná řadu let a může tak zaznamenat změny v jejich chování nebo vzhledu. Práce ve velkém městě je jistě odlišná od práce v odlehlé vesnici, kde dostupnost nemocnice je horší. Každá lokalita má své specifické problémy."