Pomník bude bude připomínat havárii, ke které došlo 15. září 1953 odpoledne. Proudový vojenský letoun JAK-23 patřil polskému 3. leteckému pluku z letiště ve Strachowicích u Vratislavi.
"Proudová stíhačka pilotovaná poručíkem Franciszkem Burekem měla spolu s druhou stíhačkou provést cvičný let po ose Vratislav-SycówOstrów Wielkopolski-Vratislav v těžkých atmosferických podmínkách," popisují Marian Čep a Petr Sikora na internetových stránkách o historii létání na Jesenicku.
Poručík polské armády Franciszek Burek.
Po dosažení cíle první pilot začal svůj stroj obracet. Burek ale pokračoval dál, začal klesat a neodpovídal na výzvy řídicí věže ani druhého letounu. Za chvíli přeletěl nad městem Prudnik a poté přes československou státní hranici. Krátce na to se zřítil a letadlo vybuchlo.
Právě Burek bude mít kousek od Rejvízu příští rok, kdy uplyne šedesát let od tragédie, památník. I když zasvěcený mu bude jen z části. Pomník z tmavé slezské žuly ve tvaru jehlanu ponese dvě pamětní desky. Jednu věnovanou letci a druhou vojákům odhodlaným v této oblasti v roce 1938 bránit československé hranice.
Vysoké hory a mlha... V takových podmínkách je těžké pilotovat
Nejednalo se ovšem o jedinou tragickou nehodu letadla, kterou nejvyšší moravské hory "přitáhly". V roce 1950 spadlo u Vysoké hole dopravní letadlo s 27 cestujícími a čtyřmi členy posádky. Celkem pět lidí při této nehodě zemřelo.
"Havárie této Dakoty byla na Jesenicku svého druhu jediným obdobným pádem dopravního letadla aerolinek s cestujícími," doplnil vojenský a letecký historik Jiří Rajlich. Ovšem v oblasti havarovala i o něco menší letadla. Mnohdy k tomu přispělo počasí.
"Jesenicko je meteorologicky velice náročná oblast. To znamená, že řada nehod byla způsobená mimo jiné vysokou nadmořskou výškou v kombinaci s mlhami. V této oblasti vždy hodně záleželo na tom, jak byl pilot v těžkých povětrnostních podmínkách vycvičený na létání pouze podle přístrojů," poznamenal Rajlich.
Havárie Dakoty |
Doložit to může třeba havárie z 9. října 1939. Za husté mlhy tehdy narazilo dvoumotorové vojenské letadlo typu Junkers JU R 37/2, letící na kurýrní lince z Opole do Olomouce, do hřebene kopce a zřítilo se do lesa i Bělé pod Pradědem. Zemřelo 7 vojáků. Všichni byli pohřbeni na hřbitově v Horním Domašově.
"Polní hroby s březovými kříži doplněné tabulkami se jmény se nacházely na levé straně hřbitova. Trosky letadla byly německou armádou sesbírány, aby mohla být určená příčina neštěstí. Můžeme se jen domnívat, že to bylo ztrátou orientace za mlhy v hornatém terénu. Tento typ letadla nebyl ještě vybaven radarem," popsal Jaroslav Knoz v textu ve Vlastivědném sborníku Jesenicka.
Ztratil směr a ocitl se až nad Hrubým Jeseníkem
"V roce 1926 v Jeseníkách spadlo i letadla známého rumunského pilota," upozornil také Rajlich. Byl jím Georges Banciulescu. Ten se 12. září 1926 s mechanikem vracel ze závodů z Paříže přes Rakousko zpět do Bukurešti. Nad Lincem však kvůli mlze ztratil směr a ocitl se až nad Hrubým Jeseníkem, kde havaroval. Mechanik nehodu nepřežil.
"Byl jsem s manželkou na výletě. Přešli jsme okolo Jelení Studánky a šli na Jelení hřbet. Byla mlha, museli jsme se držet za ruce. Ušli jsme asi 400 kroků. Uslyšeli jsme hluk letadla a po několika vteřinách se blízko nás ozval silný náraz. To už jsme leželi na zemi," citoval Ladislav Mrkvička v textu o havárii z dobového tisku slova rýmařovského typografa Karla Hříbala.
"Když se hluk uklidnil, vstali jsme a objevili rozbité letadlo. Uvnitř byl člověk již bez známek života. Zhruba tak 15 až 20 metrů od havarovaného letadla ležel druhý člověk se značně poraněným obličejem a měl zlomené obě nohy," popisoval Hříbal.
Ten byl spolu s manželkou u trosek první. Zanedlouho přiběhl i vojenský lékař Egon Honsig. Pilota ošetřil a Hříbal mezitím přivedl z Alfrédovy chaty pomoc. Byť Banciulescu nakonec o vážně zraněné nohy přišel, naučil se chodit na dřevěných protézách a vrátil se i k létání. V říjnu 1927 mu francouzský prezident udělil za let Bukurešť - Paříž francouzský řád Rytíř čestné legie.
