Kaple na Libavé sloužila jako terč, teď má zvon z dělostřelecké nábojnice

  • 1
Za běžného dne je ve vojenském prostoru Libavá ticho, jaké najdete málokde. Šumění stromů sem tam prořízne jen hlas daňka. To, že tu kdysi žily tisíce lidí, už několik dní ale připomíná zvláštní zvon. Nadšenci z Města Libavá jej vyrobili z dělostřelecké nábojnice a ruského vojenského kladívka.

Netradiční zvon umístili tvůrci pod střechu nově opravené kapličky v Rudoltovicích. Kaplička je po desítkách let první a zatím jedinou vysvěcenou církevní stavbou v celém vojenském prostoru.

„Materiál na opravu kapličky jsme posbírali ve všech zaniklých vesnicích Libavska. Břidlice na střeše je ze zbouraného domu ve Městě Libavá, dveře jsou z nedaleko rostoucího dubu a zámek do nich z libavského kostela. Dlažbu jsme převezli z bývalé kaple ve Staré Vodě,“ shrnul Jindřich Machala, libavský kronikář a předseda místního Okrašlovacího spolku Lubavia.

„Chtěli jsme ale, aby tu bylo něco i za ruské vojáky. Ti si také mysleli, že jsou tu napořád, přesto tu nezůstali,“ dodává k samotnému zvonu.

To jeho napadlo, že by si rozpadlá kaple, která vojákům sloužila jako strážní stanoviště, ale taky jako terč, zasloužila lepší osud. S kamarády ji také vlastnoručně opravil. Vysvětit ji před několika dny přijel páter Jan Kornek z Dubu nad Moravou.

Kaplička vznikla jako pokání za vraždu manželky

Kaplička stojí na hranicích zaniklých obcí Rudoltovice a Vojnovice zhruba od roku 1800. Dokud tady žili původní němečtí obyvatelé, říkalo se jí hřbitovní, i když za ní žádný hřbitov nikdy nebyl. Podle pramenů ji tu nechal postavit jeden z majitelů nedalekého statku jako pokání za zabití své manželky.

Jak vypadá Město Libavá po skončení „vlády“ armády

„Jednou seděl v nedalekých Vojnovicích v hospodě a manželka pro něj přišla. Cestou domů se pohádali a statkář ženu na okraji svého pole zabil a zakopal. Aby zahladil stopy, tak místo zoral. Na vraždu se přišlo, ale víc podrobností není známo,“ vypráví Jindřich Machala.

Členové okrašlovacího spolku chtějí, aby se tu každý rok na Dušičky zapalovaly svíce nejen za zabitou selku a zemřelé, kteří tu původně žili, ale i za lidi, kteří na Libavé později přišli o život.

Třeba za dřevorubce, které ho při kácení zabil strom, nebo pyrotechnika, jehož zabila bomba, kterou zneškodňoval, ale také za holandského vojáka, který se v roce 2001 jen nedaleko od kaple utopil v Odře, když se s ním do řeky převrátil obrněný transportér.

Do roku 1946 bylo na Libavsku 24 vesnic, v nichž žilo přes 14 tisíc lidí. Po odsunu původních německých obyvatel ale armáda většinu obcí zrušila a zůstalo jich jen pět. Ministerstvo obrany je od letošního ledna z vojenského prostoru vyčlenilo. Vesnice se nakonec spojily do tří obcí - Města Libavá, Kozlova a Luboměře pod Strážnou.