Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Husovy stoupence upálili před 600 lety i v Olomouci. Možná ještě před ním

  5:54aktualizováno  5:54
Pondělní státní svátek připomněl výročí upálení mistra Jana Husa. Olomoucký historik objevil, že Kostnice nebyla jediným místem, kde se za „kacířské názory“ v týchž dnech umíralo. Dva příznivce Husova učení potkal stejný osud v Olomouci. A tamní písař maskoval, že šlo o velmi rychlý proces.

Písař Václav z Jihlavy popsal upálení dvou přívrženců učení mistra Jana Husa v roce 1415. Změnil ovšem datum, aby zamaskoval, že šlo o nezvykle rychlý soudní proces. | foto: kniha Tajemství olomouckých městských knih

Příběh drastické smrti dvou mladíků, kteří se po příchodu do Olomouce hlásili k názorům mistra Jana Husa, dostává po 600 letech rysy toho, čemu se v moderních dějinách říká justiční vražda.

Dvojice, z níž nejméně jeden byl studentem Univerzity Karlovy, další příznivce pro tehdy kacířské názory zásadového reformátora v Olomouci nenašla. Měšťané totiž k Husovým přívržencům rozhodně nepatřili.

„Byli v té době tvrdými odpůrci Husova učení. Navíc pro podstatnou část z nich byla církev nezpochybnitelnou autoritou. Významnou roli hrál i strach z kacířů obecně, byl zakotven v dobové mentalitě,“ upozorňuje historik a ředitel olomouckého okresního archivu Bohdan Kaňák.

KVÍZ: Vyzkoušejte, co víte o mistru Janu Husovi

Názorový střet byl otázkou času. Kde v Olomouci nastal, se dodnes neví. Například historik Václav Nešpor přišel v první polovině 20. století s tím, že dvojice přímo v kostele vystoupila proti kazateli.

„Nezdá se mi to ovšem pravděpodobné, původní prameny se o tom nezmiňují. S Olomoučany tak oba mladíci mohli polemizovat kdekoli na veřejném prostranství,“ míní Kaňák.

Podle kronikáře mladíci zemřeli v plamenech 13. července...

V každém případě stáli proti přesile. Byli zadrženi a olomoucký městský soud měl jasno. Jako hlasatelé kacířských bludů skončili v létě 1415 na hranici. Kde vzplála, zůstává záhadou.

„Novodobá literatura se zmiňuje přímo o olomouckém náměstí, konkrétní historické podklady pro to však chybí,“ srovnává Kaňák.

Nejdůležitější otázkou ovšem je, kdy přesně byli mladíci upáleni. Zdánlivě jednoznačnou odpověď nabízí zápis z roku 1430 v Památné knize olomoucké.

„Jinak svědomitý olomoucký písař Václav z Jihlavy zjednodušeně řečeno uvádí, že k tomu došlo v sobotu 13. července 1415,“ říká Kaňák, který se historickým olomouckým písemnostem věnuje v knize Tajemství olomouckých městských knih.

...rektor si ale na upálení stěžoval už o pět dní dříve

Václav z Jihlavy tragickou smrt obou mládenců líčí jako legitimní soudní proces. O vině měli měšťané rozhodovat jak na církevním, tak i světském soudu.

Historický text z olomoucké knihy, kde písař popisuje upálení dvou přívrženců učení mistra Jana Husa v roce 1415.

Historický text z olomoucké knihy, kde písař popisuje upálení dvou přívrženců učení mistra Jana Husa v roce 1415.

„Navíc podle písaře Václava stanovili dobu upálení až na osmý den po smrti mistra Jana Husa. Vytváří se tak dojem, že mezi procesem a popravou uplynul přiměřený čas,“ vyzdvihuje Kaňák.

Jenže k případu existuje další klíčový dokument. Stížnost na čin měšťanů od rektora Univerzity Karlovy Brikcia z Budína. Adresoval ji moravskému zemskému hejtmanovi.

„Rektor v listu z 8. července 1415 litoval především smrti studenta Univerzity Karlovy Jana. Pokládal ho za upřímného, horlivého vyznavače božího zákona,“ popisuje historik.

A právě rozpor mezi datací obou listin je zásadní. Písař uvádí, že mladíky Olomoučané upálili 13. července, ale rektor psal hejtmanovi už 8. července. Ten den už tedy první muž univerzity o všem věděl.

Mladíci zemřeli před 8. červencem. Možná i dříve, než sám Hus

Kaňák navíc upozorňuje na to, jak rychle se zprávy ve středověku šířily. Nejrychlejším způsobem byli jízdní poslové putující ovšem po mnohdy neschůdných cestách. Informace proto z Olomouce do Prahy bezpochyby putovaly řádově několik dní.

Vyplývá z toho jediný závěr. Mladíci v Olomouci zemřeli v plamenech už před 8. červencem 1415. Proč tedy Václav z Jihlavy píše něco jiného?

„Je samozřejmě možné, že se jednoduše spletl. Zápis o upálení mladíků pořídil až v roce 1430, tedy patnáct let poté. Zdá se však, že to mohlo být i jinak,“ upozornil Kaňák.

Rektor Univerzity Karlovy totiž - v rozporu s Václavem - případ rozhodně nepopisuje jako obvyklý soud.

„Olomoučané podle rektora s mladíky udělali doslova krátký proces: V půldenní lhůtě je stačili zajmout, vyslechnout na mučidlech, odsoudit, uvrhnout do plamenů hranice a upálit je jako pověstné a usvědčené kacíře,“ říká historik.

Upálení bylo legitimním trestem, o řádný soud ale zřejmě nešlo

Je přitom přesvědčen, že takový postup byl v rozporu s obvyklou praxí olomouckého soudu. Ve složitých případech, zejména tam, kde hrozil trest smrti, rozhodnutí uvážlivě zvažoval.

„Navíc mohl před vynesením rozsudku požádat o právní radu město Vratislav. Pro Olomouc bylo autoritou magdebursko-vratislavské městské právo. Sama se jím řídila. Je ovšem třeba dodat, že podle tohoto práva bylo upálení pro kacíře přiměřeným trestem,“ podotýká Kaňák.

Má za to, že lze dodnes žasnout nad pohotovostí olomoucké justice v této závažné kauze. Je tak možné se ptát, jestli se případ nepodobal spíš lynčování. A to navzdory tomu, že tvrdý postup Olomouce zpětně schválil kostnický koncil.

„Rozpor v dataci mezi zápisem Václava z Jihlavy a stížností pražského rektora dodnes upozorňuje na to, že se olomoucký písař nejspíše snažil zakrýt živelné odsouzení Husových přívrženců nerespektující dobová procesní pravidla,“ uzavírá Kaňák.

Historik: Olomoučané si mysleli, že bojují s kacířstvím

Emoce a vášně vyvolané strachem a nejistotou. To podle historika a ředitele olomouckého okresního archivu Bohdana Kaňáka stálo před 600 lety za drastickým procesem, na jehož konci dva příznivci mistra Jana Husa skončili v Olomouci v plamenech.

„Otázkou je, zda by je při dodržení procesních pravidel bylo možné zachránit. Možná by v jejich prospěch zasáhl moravský zemský hejtman pan Lacek z Kravař, který byl též nakloněn Husovým názorům,“ zamýšlí se Kaňák.

Jak jste narazil na podezření, že se olomoucký písař Václav z Jihlavy v 15. století snažil zápisem v městské knize pokřivit historii upálení dvou Husových příznivců z července 1415?
Snažil jsem se vysvětlit nesrovnalost v dataci pramenů. Rozhodně bych nehovořil o pokřivení historie. Písař Václav jednal v zájmu města a jeho úkolem bylo hájit jeho dobrou pověst.

O upálení psal do knihy až v roce 1430, patnáct let poté. Svoji roli tedy zřejmě sehrálo i to, že věděl, co tento čin Olomouci posléze přinesl.
Příčin a následků událostí si byl vědom. V případu obou upálených Husových příznivců viděl ve zpětném pohledu jeden z hlavních důvodů pozdějších útoků husitů na Olomouc. Městu způsobily nedozírné škody. Pod zorným úhlem těchto hořkých zkušeností například dospěl i k zajímavému právnímu názoru o neúčinnosti mučení jako důkazního prostředku.

Olomoučané při živelném procesu s Husovými přívrženci nedodrželi tehdy obvyklá pravidla pro soudní jednání. Navíc v tak závažné věci, kde hrozil trest smrti. Dá se tak říci, že se olomoucký městský soud před 600 lety dopustil v uvozovkách justiční vraždy?
Justiční vražda je moderní pojem. Olomoučané jistě jednali v dobré víře, že bojují s kacířstvím. Výše již bylo zmíněno, že jejich postup kostnický koncil dodatečně schválil. Koncil byl v té době nejvyšší autoritou i v otázkách výkladu církevního práva.

Nepoškodil ovšem zběsilý průběh soudu oba mladíky?
Otázkou je, zda by je při dodržení procesních pravidel bylo možné zachránit. Možná by v jejich prospěch zasáhl moravský zemský hejtman pan Lacek z Kravař, který byl též nakloněn Husovým názorům.

Máte coby historik pro jednání olomouckých měšťanů pochopení, anebo se nechali strhnout emocemi?
Jako historik se snažím přijít věcem na kloub. Upálení Husových příznivců je klasickým případem toho, jak se vybijí vzedmuté emoce a vášně, jejichž skrytými pohnutkami jsou nejistota a strach. Když hodnotíte minulost, může vám takový příběh připadat jako zajímavý badatelský problém. Jinak ovšem člověk vnímá události, jichž je bezprostředním účastníkem. Snad může případ upálených Husových příznivců posloužit jako nadčasový příklad toho, jak se věci nemají řešit.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.