Soud ho prohlásil za mrtvého v roce 2002 poté, co ho už několik let nikdo nedokázal najít ani zjistit, kde by mohl být. Právě v takových případech rozhodne o pravděpodobném datu úmrtí soudce, aby se mohlo například řešit dědictví, děti dostaly sirotčí důchod a podobně.
Vašicova bývalá manželka ze Starého Města na Šumpersku sice tušila, že „smrt“ může být pouze na papíře, jenže problémy, které jí po „nebožtíkovi“ zůstaly, byly naopak velmi skutečné. Dlužil jí peníze na výživném, které celé roky neplatil na jejich děti. Ty navíc neměly po jeho zmizení ani sirotčí důchod.
O nynější zázračný návrat Čestmíra Vašici do světa živých se postarali policisté, kteří ho 30. ledna předvedli na stanici v Ostravě-Porubě, protože se předtím prokázal neplatnou občankou, navíc na úplně jiné jméno. „Posmrtný“ život vedl pod jménem Malík.
„30. ledna půl hodiny před půlnocí mě informovali, že exmanžela předvedli na oddělení v Ostravě-Porubě,“ popsala Eva Machálková, která policistům v noci u dveří bytu musela z fotografií potvrdit identitu muže. A hned je také upozornila, že Vašica dodnes dluží výživné.
„V Ostravě ho přesto hned ráno pustili, aby si prý mohl vyřídit novou občanku. Moc jsem to nechápala, zvlášť když bylo tak nutné identifikovat ho v noci,“ přemítá žena.
Vašica: Selhal jsem, napravím to
Právě kvůli výživnému se v minulosti s exmanželem přela, roky například usilovala u soudu o zvýšení částky, kterou Vašica stejně neplatil. „Soudkyně mi tehdy v dobré víře poradila, abych ho nechala prohlásit za mrtvého a děti dostaly aspoň sirotčí důchod. Soud mi vyhověl, ale žádné peníze stejně nedostaly,“ říká dnes Machálková.
Návrh podala v roce 1998, a protože se Vašica před svým zmizením pohyboval v Ostravě a ve Frýdku-Místku, projednával žádost tamní soud. Trvalo čtyři roky, než rozhodl, že muž nežije, a 21. února 2002 ho prohlásil za mrtvého. Jako den smrti určil zpětně 1. květen 1998.
Jenže snaha, aby Machálková pro děti získala alespoň sirotčí důchod, byla marná. Na České správě sociálního zabezpečení totiž nemohla doložit, že muž byl v posledních deseti letech alespoň pět let zaměstnán.
„Vzhledem k tomu, že pan Čestmír Vašica získal v desetiletém období před dnem smrti započitatelný pouze jeden rok a 34 dní, nárok na sirotčí důchod vám nevznikl,“ napsali Machálkové úředníci. Nepomohl ani ombudsman, žádné pomoci státu se rodina nedočkala.
Naopak. Soudy po „smrti“ muže také zastavily řízení o zvýšení výživného, proti čemuž se sice rodina odvolala, ale bez úspěchu.
„Získali jsme svědectví, že můj exmanžel žije a že by bylo dobré rozhodování o výživném přehodnotit,“ vypráví Machálková. Ale soudy odvolání zamítly - muž byl stále úředně mrtev. Policie se ho sice snažila hledat v místech, kde byl údajně spatřen - v ostravských hospodách, hernách a na nádraží - ale bezvýsledně.
Náš právní systém je Kocourkov, říká Vašicova exmanželka
Nyní, když je muž oficiálně opět „naživu“, jeho exmanželka v boji pokračuje. Nově podala stížnost ke státnímu zastupitelství. „Nemohla jsem jinak, protože policie přes moje upozornění, že pan Vašica byl trestně stíhán pro neplacení výživného, jej druhý den pustila na svobodu.“
Státní zastupitelství jí dalo za pravdu a předalo případ zpátky policii. Ten se tedy po celých 22 letech fakticky vrací na začátek.
MF DNES se podařilo zastihnout také Čestmíra Vašicu. „Když jsem byl mrtvý a oživl jsem, měl bych se dožít vysokého věku. Z popela vstal fénix a potom ještě Vašica,“ říká ironicky. Navzdory tomu, že se prokazoval doklady na cizí jméno, však popírá, že by se celé roky cíleně skrýval. „Několik let jsem pracoval v zahraničí, a ani když jsem žil na Ostravsku, tak jsem se neukrýval,“ tvrdí.
Faktu, že rodině dlouhodobě nezaplatil výživné, podle svých slov lituje. „Beru to tak, že jsem selhal, ale chci to alespoň částečně nahradit. Až budu mít občanku, vezmu si půjčku a chci nějaké peníze vyplatit,“ říká.
Zároveň však přiznává, že má pouze příležitostnou práci, a navíc mu bude příští rok sedmdesát let. „To je moje věc, jak si to zařídím,“ reagoval.
Eva Machálková je přesvědčena, že v její kauze zcela selhal stát: „Kdyby stát platil zálohové výživné za otce a pak je sám vymáhal, určitě by si víc ohlídal, aby dlužník zaplatil a nedošlo k tak absurdnímu případu, kdy po 22 letech není možnost se dovolat práva. Celý právní systém v našem státě je Kocourkov.“
