Jednou z prvních firem, která velmi brzy nepříjemně pocítila tehdy ještě začínající krizi v oblasti, je společnost SEMO ze Smržic na Prostějovsku, která se věnuje šlechtění a prodeji osiva českých odrůd zeleniny. Hodně nečekaným způsobem ji zasáhly události na Krymu, které ukrajinsko-ruský konflikt prakticky odstartovaly.
Po několika letech se totiž šlechtitelům letos podařilo zaregistrovat odrůdy zeleniny na Krymu, jenže po jeho násilném obsazení a následné anexi území Ruskem firma o povolení, a tedy i zajímavý kontrakt zase přišla.
„Obchod s osivem má svá přísná pravidla z hlediska registrace odrůd v dané zemí a regulace osivem přenosných chorob a škůdců. Před vlastním prodejem je nutná registrace odrůdy v dané zemí, což na Ukrajině trvá dva roky, které ještě obvykle předchází dvouleté firemní pokusy. Teď je Krym ruský, takže pokud se tam chceme dostat, bude se muset celý proces schvalování rozběhnout znovu,“ popsal šéf firmy Jan Prášil.
V krymské oblasti se pěstovaly hlavně odrůdy papriky, rajčat a okurek. „Farmáři a zahradníci naše odrůdy znají, mají zájem je pěstovat i v následujících letech. Ovšem tím, že Krym je nyní ruský, nejsou tam nyní odrůdy registrované a my je nebudeme moci pro jaro 2015 a další roky do této oblasti vyvážet,“ upřesnil Prášil s tím, že nová registrace pro Rusko bude dle něj trvat další minimálně dva roky a stát další peníze.
Firmě poklesl byznys v Rusku i na Ukrajině, čeká na konec bojů
Jenže dramatický vývoj událostí na Ukrajině zasahuje i další odvětví včetně strojírenství. Výrazný propad na východních trzích zaznamenává například olomoucká společnost ABO valve, která je největším producentem průmyslových armatur. Přestože nejde o zboží podléhající sankcím Evropské unie uvaleným na Rusko, obchody silně utrpěly.
„Byznys v Rusku nám poklesl o 40 procent. Některé projekty se pozastavily. Investoři jsou teď velmi opatrní,“ popisuje jednatel firmy Miroslav Študent.
Přímo na Ukrajinu pak firma dodávala své výrobky právě do míst, kde se nyní bojuje.
„Tam jsme zaznamenali pokles o 70 procent,“ poznamenal Študent. Na druhou stranu si podle něj firma hodně slibuje od poválečné obnovy oblasti, chce začít dodávat do míst, kde se nyní bojuje, okamžitě po ukončení krize.
„Jsme připraveni podílet se na obnově ukrajinských vodovodů, kanalizací nebo rozvodů plynu,“ nastínil.
V Klopině tratí na propadu rublu a navíc se bojí polských jablek
Do problémů se při obchodování směrem na východ dostává také potravinářská společnost Úsovsko z Klopiny na Šumpersku. Do Ruska například dodává svůj tradiční sortiment - müsli tyčinky. Firma do Ruska expeduje měsíčně dva kamiony tyčinek, což je zhruba 800 tisíc kusů.
„Tyčinky sice do Ruska dál dodáváme, ale citelně nás postihl propad rublu. Kvůli tomu ztrácíme měsíčně zhruba čtvrt milionu korun a s dalším propadem rublu se bude ztráta zvyšovat,“ odhaduje generální ředitel Úsovska Jiří Milek.
Konkrétně pro Úsovsko je to ale pouze polovina problémů. Firma totiž patří zároveň k největším pěstitelům jablek v Česku. Do Ruska je sice neprodává, takže přímý dopad embarga na vývoz do země se jí přímo netýká, jenže potíže očekává z Polska - konkrétně kvůli levným polským jablkům, která podle Milka zaplaví tuzemský trh.
„My prodáváme v tuzemsku zhruba čtyři tisíce tun jablek. Ve chvíli, kdy náš trh zaplaví dotovaná polská jablka, budou naše prakticky neprodejná,“ obává se Milek.
Dopad krize bude pro tuzemské firmy bolestivý, míní experti
Podobné nebezpečí pro české pěstitele vidí i předseda olomoucké agrární komory Miloš Porč.
„Naši pěstitelé nejsou schopni cenově konkurovat, protože Poláci budou jablka nabízet pod cenou. O mezistátní spolupráci v této oblasti se navíc nedá uvažovat. Poláci se budou zkrátka snažit prodat za každou cenu. Najít pro naše zemědělce jiná odbytiště mimo Česko bude velmi obtížné a ani vývoz by se neobešel bez velkých ztrát,“ shrnul.
Navíc příliš nadějně nevidí ani případné kompenzace od státu. „Opravdu nevím, jak bude stát tyto věci řešit a odškodňovat,“ podotkl Porč.
Podle šéfa krajské hospodářské komory Bořivoje Mináře by se postižené firmy měly připravit, že dopad krize na východě pro ně bude často bolestivý a nejspíš se mu nevyhnou.
„Nespoléhal bych na to, že stát všechny ztráty odškodní. My můžeme jenom pomoci v tlaku na stát nebo s informacemi. Stejně tak jako jim může pomoci informacemi Ministerstvo zahraničí. Jinak obecně se dá říct, že firmy by měly hledat alternativní odbytiště, byť i za cenu určitých ztrát,“ radí Minář.
