Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vtipy i poleptané ruce. Musím upoutat, říká nejoblíbenější chemikářka

  19:58aktualizováno  19:58
Dělá chemické pokusy sama na sobě, k výkladu přidá vtip či rýmovačku. Chemikářka Ivanka Hájková z prostějovského Gymnázia Jiřího Wolkera se stala nejoblíbenější učitelkou. Zvítězila totiž v soutěži Zlatý Ámos, do které ji navrhli její studenti. "Asi si holt rozumíme," říká se učitelka.

Prostějovská chemikářka Ivanka Hájková se stala nejoblíbenější učitelkou. Zvítězila v soutěži Zlatý Ámos. | foto: Tomáš Frait, MF DNES

Chemie a matematika, to nejsou zrovna předměty, které by bodovaly u středoškolských studentů. Jak se vám povedlo je zaujmout?
Asi se mi to daří. Dřív byla matematika povinný předmět u maturity, takže z ní maturovali všichni, ať chtěli, nebo ne. Dnes už povinná není a stejně si z mých tříd víc než polovina studentů matematiku k maturitě volí. A chemie? To je volitelný předmět a hlásí se mi na ni zhruba třetina, někdy možná i polovina studentů. Takže si holt asi rozumíme.

Ivanka Hájková

Učí na prostějovském gymnáziu Jiřího Wolkera matematiku a chemii od roku 1971, tedy už čtyřiačtyřicet let. Letos ji její studenti nominovali do soutěže o nejoblíbenějšího učitele Zlatý Ámos, ve které minulý týden zvítězila. Po návratu z udílení cen ji vítala nejen celá škola, gratulace oblíbená učitelka přijímá i na ulicích.

Přesto, jde o složitější předměty a říká se, že na ně musí mít člověk takzvaně buňky. Přece matematika nemůže jít všem studentům?
Všem pochopitelně nejde, jsou žáci, kterým se předmět nelíbí nebo k němu nemají takový vztah. Ale s těmi se vždy domluvím tak, aby známky měli slušné a nenosili domů čtyřky nebo pětky. Vlezeme se maximálně do trojky, čtyřek je v mých třídách opravdu málo.

Dosud se tedy nenašel žádný student, se kterým byste měla nějaké výraznější potíže?
Ne, já jsem nikdy se studenty nějaké velké problémy neměla. Možná kázeňské, když jsem byla třídní a žák šel třeba za školu, tak takové drobné přestupky jsme měli. Ale když jsem viděla, jaké má to dítě třeba doma podmínky, tak jsem se snažila všechno vyřešit.

A jaké je tedy vaše kantorské tajemství, kterým dokážete z neoblíbených předmětů udělat oblíbené?
Zpřístupnit studentům vyučování a látku. Nejdříve to samozřejmě musím pochopit já, abych jim ve třídě něco mohla vysvětlovat. Pak svůj výklad proložím nějakou básničkou, rýmovačkou, nějakým vtipem a zasmějeme se u toho. Také to vše několikrát opakujeme, a když píšeme písemku, tak dopředu hlásím, kdy bude a z čeho bude. Navíc podobné věci, které v ní budou, s nimi předcházející hodinu zopakuji a výsledky jsou pak slušné.

Co oceňují vaši studenti nejvíce? Máte na to nějaký fígl?
Nejlepší je to při pokusech. Třeba když dělám důkazy bílkovin, tak ač bych neměla, ukazuji to na sobě. Jak vypadá poleptání kyselinou dusičnou. Udělám si na ruce žlutou skvrnu a ta mi tam drží týden. A když se pak zeptám děcek, jak se bílkoviny dokazují a ukážu ruku, tak hned ví - žlutá sraženina xantoproteinová reakce, kyselina dusičná.

Učíte už čtyřiačtyřicet let. Jak jsou na tom podle vás žáci se znalostmi dnes a dřív?
Dřív studenti nebyli chytřejší, ale určitě měli daleko méně možností než v současnosti. Nebyl internet a nebyly tak rozšířené všechny sdělovací prostředky, takže učení asi z donucení věnovali více času. Teď mají studenti jiné zájmy a koníčky a tomu učení tolik času nevěnují. To znamená, že člověk se musí snažit jim vše co nejlépe přizpůsobit tak, aby to snadno pochopili.

To vypadá, že změnit se museli především učitelé a jejich přístup ke studentům.
Práce učitele je opravdu trošičku jiná. Je důležité je upoutat a pokud se to učitel s těmi dětmi nenaučí, nesžije se s nimi, tak potom k nim přístup ztratí a o jeho předmět zkrátka žádný zájem nebude.

Vy sama jste svou výuku za ty roky změnila, nebo se držíte osvědčeného postupu?
Určitě učím jinak, než když jsem sem přišla. Za tu dobu už jsem zestárla, zmoudřela a přehodnotila, co je důležité a co méně. Ono je potřeba vždycky z předmětu vybrat to důležité, to dětem dostat do hlaviček a na tom teprve stavět všechny ty ostatní, méně podstatné věci.

Vaši studenti vás nominovali do soutěže o nejoblíbenějšího učitele Zlatý Ámos. Dali vám tím najevo, že vás berou. Vnímáte, že vás mají rádi?
Koho v Prostějově potkám, tak buď jsem ho učila, nebo učím jeho děti nebo dokonce vnoučata. Takže mě každý druhý pozdraví a usměje se, povídáme si, jak se třeba díky chemii uplatnil nebo jen tak o tom, jak se dnes máme. Dokonce mi teď po vítězství gratuloval řidič autobusu hned při nástupu. Myslím si, že je to vyvrcholení dlouhodobé přízně, že děti napadlo mě vůbec přihlásit.

Potěšila vás výhra v soutěži? Byla nečekaná?
Byla jsem hrozně překvapená, do poslední chvíle jsem nevěřila, že to vyhraji. Bylo nás šest a já jsem byla suverénně nejstarší. Jak ráda říkám, už bych měla ležet pod maceškami a ne vyhrávat ceny. Ale strašně mě to potěšilo. Koho potkávám, ten mi blahopřeje. Je to hrozně milé.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.