Honosná místnost pamatuje slavné české a německé spisovatele, kteří ve zdejších prostorách studovali c. k. rakousko-uherské vojenské ústavy. Místní ani turisté dnes ale do kasáren nesmí. A otevření Zrcadlového sálu není v plánu ani po skončení oprav.
Do rekonstrukce velkolepého prostoru se dělníci pustili doslova za pět minut dvanáct, už nějakou dobu totiž byl v havarijním stavu. "Hrozilo, že se strop zřítí. V posledních měsících proto bylo v těchto místnostech zakázané pořádat jakékoliv akce," popisuje Martina Štěpánková, tisková mluvčí 7. mechanizované brigády Dukelská, která v kasárnách sídlí.
Zrcadlový sál v akademii Marie Terezie.
V minulosti tu docházelo jen k menším opravám a údržbě. Současná rekonstrukce je tak první velkou v historii. Vojáci nechali v budově za poslední týdny vyměnit střechu, okapy, upravit střešní krovy a v samotném Zrcadlovém sále pak práce pokračovaly rekonstrukcí stropu nebo výztuh rámů.
"Úprav bylo ale mnohem víc. Sál dostal novou cihlovou vyzdívku, opravovaly se v něm podlahy a okna, ta dostala nový nátěr. Upravovalo se i ústřední vytápění či elektroinstalace historických křišťálových lustrů," vyjmenovává Štěpánková.
Zrcadlový sál v akademii Marie Terezie.
Zrcadlový sál v akademii Marie Terezie.
Odborníci se pustili také do restaurování štukových výzdob stropu a stěn či výmalby. "Celá oprava, která skončí v pondělí, je placená ze zdrojů armády a přijde na více jak tři a půl milionu korun," podotkla Štěpánková. A to je i důvod, proč vojsko nechce sál zpřístupnit lidem.
"Vzhledem k rozsáhlé rekonstrukci a finanční částce, která na ni byla vynaložena z našich prostředků, chceme, aby prostory zůstaly co nejdéle v krásném a reprezentativním stavu. Proto bude Zrcadlový sál sloužit pouze vojenským služebním akcím, jako jsou velitelská shromáždění, konference či besedy," přiblížila mluvčí.
Zrcadlový sál v akademii Marie Terezie.
Zrcadlový sál se v kasárnách nachází v traktu mezi kadetkou a budovou pro důstojníky, který je umístěný podél dnešní ulice Čsl. Armády. Kromě něj jsou v objektu ještě dva slavnostní sály. Už od svého vzniku sloužil hlavně k zábavě zdejších studentů a vojáků. Tak si to pamatuje i dnes osmdesátiletý Jaromír Zahálka, syn generála Otakara Zahálky, jehož jméno dnes celý areál nese.
V letech 1934 až 1939 bydlel s otcem, velitelem na zdejší Vojenské akademii, v Hranicích. "V sále se v rámci tehdejších školních osnov odehrávaly taneční hodiny pro vojenské akademiky nebo slavnostní zasedání. Populární byl ples svaté Barbory," vzpomíná Zahálka. Ani tehdy nebyl sál určený civilistům. "Ti většinou využívali místní sokolovnu," dodal. Roman Helcl.
KDO TU SÍDLIL1853-1858 Vševojskový vyšší výchovný ústav 1853-1858 Výchovný ústav jezdectva 1858-1869 Dělostřelecká akademie 1869-1875 Vojenská technická škola 1875-1918 Vyšší vojenská reálná škola 1878-1918 Jízdní kadetní škola 1914-1919 Vojenská nemocnice a dočasný zajatecký tábor 1918-1919 Československé vojenské reálné gymnázium 1918 Vojenský ústav pro výrobu očkovacích látek 1918-1921 Československý ústav jezdecký 1920-1939 Československá vojenská akademie 1938-1939 Československé vojenské gymnázium 1945-1950 Československá vojenská akademie 1950-1960 Dělostřelecké učiliště 1960-dosud Kasárna Generála Otakara Zahálky, výcvikové středisko Zdroj: publikace Hranice - c. k. rakousko-uherské vojenské ústavy |
