Nosítka s přivázaným zraněným vojákem se přehoupnou přes hranu skály a jedou několik metrů po téměř kolmé stěně. Po pěti metrech se konečně dostanou do horizontální polohy a po šikmém laně s pomocí jiného lana ovládaného vojákem na skále putují kontrolovaně dolů.
Disciplína nazvaná "úprk z hradu" patří na sedmnáctém ročníku mezinárodního přírodního víceboje vojenských hlídek Winter Survival 2011, který právě probíhá v Jeseníkách, k nejnáročnějším.
Že kontrola shora nemůže být absolutní, rychle zjistí Michal Ježek z týmu vojenské policie. Leží bezvládně na nosítkách, která se při cestě dolů otočí o devadesát stupňů a částí, odkud prosvítá přilba kryjící hlavu, narazí do blízko stojícího smrku. Pořádná rána.
Nosítka se srovnají a zase pokračují k zemi. Čas hraje velkou roli. Dole stojící člen týmu volá na kolegu, který zraněného spouští: "Zpomal!" Jenže dopad na zem je i tak hodně rychlý. Nosítka se sklouznou po sněhu jako saně. Nebýt rychlého zásahu člena týmu, narazil by Michal Ježek do stromu, ke kterému je připevněné šikmé lano.
Součástí náročného závodu vojáků je i slaňování.
"Já jsem z našeho týmu bohužel nejslabší lezec, takže jsem šel dobrovolně na nosítka. Nečekal jsem, že to bude až tak dobrodružná cesta," přiznal Ježek. Podle něj nebyl nejhorší náraz do smrku ani rychlý dojezd, ale právě okamžik, kdy nosítka přepadla přes hranu skály. "Byl to vlastně volný pád, i když naštěstí velmi krátký," popsal Ježek.
Běh na sněžnicích a střelba z archaických vzduchovek
Při akci se naštěstí nezranil, stejně jako nikdo z dvaceti vojáků jednotlivých týmů, kteří se nechali uvázat na speciální kovovou konstrukci a jeli dolů. Byla to jen situace, jaká může v terénu nastat, a vojáci se s ní musí poprat. Vojenští policisté se plácnou do dlaní. Zvládli celý úkol hluboko pod limitem.
winter survival 2011Sto kilometrů horami doplněných o noclehy na sněhu absolvuje dvacet tříčlenných týmů. S domácími vojáky měří síly například příslušníci speciálních sil z 2. praporu Commandos z Belgie, 233. praporu horských myslivců z německého Mittenwaldu a Vojenské akademie pozemních sil z Wroclawi. |
Proti lezeckým disciplínám je biatlonový závod zdánlivě jednoduchý. Nebýt toho, že vojáci nemohou běžet na běžkách, ale mají na nohou sněžnice.
Více než kilometr běhu prokládají občasné pády, protože nohy jsou se sněžnicemi neohrabané. Je třeba běžet co nejrychleji. Zase hrají roli vteřiny.
Krátce před cílem je improvizovaná střelnice. Vojáci střílejí ze vzduchovek na nafouknuté balonky. Každý musí trefit všechny tři. Pokud ne, jde na trestné stometrové kolečko.
Vojáci jsou z výcviku zvyklí na moderní zbraně, teď ale střílejí z archaických vzduchovek vyráběných po druhé světové válce, což pro ně není vůbec jednoduché.
Běh se sněžnicemi a především střelba ze starých vzduchovek byly pro vojáky netradičním úkolem.
Například Jan Migdau z vojenského oboru fakulty tělesné výchovy a sportu doběhne, zaujme polohu stojícího střelce a do hlavně natáhne brok. Střelba se mu však nedaří.
"Vypadalo to jednoduše, protože balonky jsou velké. Nechápu, jak jsem mohl dva netrefit," kroutil hlavou poté, kdy uběhl povinných dvě stě metrů určených pro každého, kdo se trefil jen jednou. Jeho tým soutěží už potřetí a na minulých ročnících byl už dokonce i druhý.
Extrémní závod prověřuje při střelbě či orientaci na mapě jak dovednosti a schopnosti vojáků...
"Teď to upřímně řečeno není nic moc. Někdy to nesedne, i když se člověk snaží sebevíc," řekl Migdau. Náročné disciplíny čekají závodníky i ve středu a ve čtvrtek. Po úterním programu ale museli přežít další mrazivou noc na sněhu, a to bez stanů. Dnes už ale nepokračují čtyři posádky, které závod kvůli únavě či zranění vzdaly (více čtěte zde).
...tak především jejich fyzickou kondici. Kvůli únavě a vyčerpání už ho vzdaly první čtyři týmy.
V závodě zatím vedou favorizovaní vojáci ze Základny munice v Týniště nad Orlicí, na druhé příčce jsou studenti Vojenského oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze a na třetím místě pak družstvo 73. tankového praporu z Přáslavic.
