„Dovolací soud po přihlédnutí ke všem okolnostem určil míru takzvaného spoluzavinění poškozené v rozsahu 20 procent,“ uvedl předseda senátu Petr Vojtek.
Rodina je teď v nepříjemné situaci. Manžel a dva synové musejí vrátit každý 48 tisíc korun.
„Rozhodnutí Nejvyššího soudu je absurdní. Máma vlastně byla posmrtně odsouzena za to, že opakovaně upozorňovala na nezajištěnou vpust a sekala trávu na městském pozemku, aby na vpust bylo lépe vidět a nerostla tam lebeda. Při tom se těžce zranila. A my za to teď musíme platit,“ zlobí se syn Jiří Řmot.
Podle něj se ani rozsudkem Nejvyššího soudu na jeho postoji nic nemění. „Já jsem stále přesvědčen, že došlo k ublížení na zdraví z nedbalosti s následkem smrti. O nějaké vině mámy nemůže být ani řeč,“ tvrdí pozůstalý. A bude zvažovat, zda se neobrátí na Ústavní soud.
Žena spadla do vpusti, když kolem ní sekala trávu
Žena zemřela na následky úrazu z října 2005. Okresní a posléze i krajský soud po devíti letech rozhodly, že na vině je město a společnosti Vodohospodářská zařízení Šumperk a Šumperská provozní vodohospodářská společnost.
Město podle soudu nese část viny jako majitel pozemku, který nezabezpečilo, Vodohospodářská zařízení Šumperk zase jakožto majitel kanalizace a vodovodní sítě ve městě a Šumperská provozní vodohospodářská společnost coby jejich provozovatel.
Pozůstalým okresní soud přiznal odškodné od všech tří viníků ve výši 720 tisíc korun.
„Soud má za prokázané, že vodárenské společnosti jsou právními nástupci organizace, která lapač vybudovala. Jedna nese odpovědnost jako vlastník a druhá se o něj měla starat. Zodpovědné je také město, které je majitelem pozemku,“ zdůvodnila předloni rozhodnutí Okresního soudu Šumperk soudkyně Simona Řežuchová.
Podle ní se žena starala o pozemek a dělala vlastně práci za město. Odvolací krajský soud následně její rozsudek potvrdil.
Rodina: Město se vždy jen ohánělo tím, že mu vpust nepatří
Radnice však roli „spoluviníka“ neuznala a podala dovolání k Nejvyššímu soudu, který teď část peněz třem žalovaným vrátil. Starosta Šumperka Zdeněk Brož nechtěl rozhodnutí Nejvyššího soudu komentovat.
„Zatím jsem neměl příležitost se s rozsudkem seznámit. Je to velmi citlivá záležitost, takže se k tomu vyjádřím až po důkladném prostudování rozsudku,“ řekl šumperský starosta. Podobně se vyjádřil i předseda představenstva Vodohospodářských zařízení Šumperk Petr Suchomel.
Kanalizační vpust na pozemku města je dlouhá jedenáct metrů a hluboká 1,6 metru. Má zachycovat dešťovou vodu ze svahu. Nebyla ale řádně zajištěná.
„Radnice se pořád oháněla tím, že městu nepatří, a to byla jediná věc, kterou udělala. Měla vpust zajistit,“ zlobí se dodnes Jiří Řmot.
Kanalizační vpust byla postavena v roce 1966 pro Okresní vodohospodářskou správu. Soudy jednoznačně prokázaly, že jejími právním nástupci jsou společnosti Vodohospodářská zařízení Šumperk a Šumperská provozní vodohospodářská a majitelem pozemku je město.
Řmotovi se v současnosti soudí ještě v jedné věci týkající se stejného případu. „Jde o soud o odškodnění za příliš dlouho trvající proces, který trval od roku 2005,“ vysvětlil Řmot.
