Signální majáčky na zastávkách, bezbariérové vstupy téměř ve všech institucích, mluvící bankomaty či vodicí linie na chodnících. To všechno jsou pro běžné obyvatele „drobnosti“, které ale nevidomým zcela zásadně usnadňují život. A Olomouc je má. Také proto je podle handicapovaných lidí krajské město ve srovnání s jinými obcemi dobrým místem k žití.
Čím právě Olomouc u nevidomých tolik boduje? Podle nich je snaha města stále vylepšovat podmínky pro handicapované díky projektu Bezbariérová Olomouc, který se dočkal ocenění i u Evropské komise, znát.
Za téměř dokonale zvládnuté bezbariérové úpravy město podle Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) ČR vděčí také někdejšímu řediteli Tyflocentra Janu Příborskému. Změn, o které se zasadil, je celá řada.
„Konkrétně jde například o uplatňování akustické signalizace na přechodech pro chodce, signální pásy v dlažbě chodníků, vodicí pásy přechodu či ‚mluvící‘ bankomaty. Proto je problematika bezbariérových úprav pro zrakově znevýhodněné v rámci Olomouce městským institucím lépe známa, než je tomu jinde,“ uvedl Viktor Dudr z Metodického centra odstraňování bariér při SONS.
Problém jsou ještě cedule u nádraží a také křižovatka u Lidlu
A tak přestože objektivní průzkum, který by srovnával bezbariérovost v českých městech, neexistuje, je podle něj skvělý výsledek v Olomouci zřetelný i bez formálního zkoumání. I když, i tady je co zlepšovat.
Lidé s handicapem se každý den musí vyrovnat s nástrahami, kterými mohou být například i obyčejné kontejnery na tříděný odpad. Zatímco běžný člověk podle barvy pozná, co kam má hodit, pro nevidomého je to takřka nesplnitelný úkol.
„Nevidomý člověk je odkázaný na to, že mu to někdo řekne, nebo to tam nějak naháže. Sahat dovnitř se mi nechce. Na nádobách chybí popisky v Braillově písmu, což je špatně,“ popisuje své zkušenosti Romana Hladišová, která žije v Olomouci se svým mužem a synem.
„Manžel, stejně jako já také nevidí, takže to, kam mám vyhodit odpadky, mi říká můj pětiletý syn,“ říká. Podobný problém pak řeší i s cedulemi na chodníku, kterým se musí vyhýbat. „Třeba na nádraží je jedna vedle druhé. Naštěstí mám vodicího psa, který mě na ně upozorní,“ uvedla žena.
Za největší problém Olomouce však považuje křižovatku u supermarketu Lidl na Velkomoravské. „Tam má problém přejít vidící, natož nevidomý člověk,“ říká s tím, že křižovatka je špatně ozvučená a ani intervaly pro přecházení nejsou dostatečně dlouhé.
Jediná Olomouc má inteligentní zastávky, říká nevidomá žena
I přes výtky je ale podle handicapovaných lidí život v Olomouci mnohem snazší než kdekoliv jinde v zemi.
„V Olomouci se mi žije doslova jako v pohádce. Žila jsem devět let v severních Čechách a ta bezbariérovost je zde hodně jinde. Tady je ozvučené nádraží, krajský úřad i veřejné záchody. Jako jediná má Olomouc inteligentní zastávky, u kterých si nevidomý člověk zmáčkne svou vysílačku a hlas mu řekne, v kolik co jede,“ popisuje Hladišová.
Svá neoblíbená místa mají ve městě také vozíčkáři. Patří mezi ně například některé z bočních ulic, které na průjezd vozíčku zatím nejsou vhodné.
„Míst, která nejsou ideálně řešená, je spousta. Ne všechny uličky se daří zpřístupnit, špatně se vozíčkářům pohybuje například po ulici 8. května. Věřím ale, že až se jednou bude rekonstruovat, dojde i na bezbariérovost,“ říká Milan Langer za Spolek Trend vozíčkářů Olomouc.
Bezbariérové úpravy občas narazí u památkářů
Při svém boji za lepší přístup nejen na úřady sem tam narazí na problém, kterým je historické centrum města.
„Občas bojujeme především s památkáři, kteří odmítají nějakou úpravu, protože podle nich nekoresponduje s památkovou rezervací. Dohadovali jsme se ohledně Galerie Mona Lisa na Horním náměstí, vůbec pak neprošel návrh bezbariérového vstupu do kostela sv. Michala. Ten smetli ze stolu, přestože byl podle mne povedený,“ říká Langer.
Vozíčkáře však netrápí jen to, že se nedostanou úplně všude. Nyní třeba napjatě očekávají novou hokejovou sezonu.
„Momentálně například bojujeme za to, aby se vyřešila situace na zimním stadionu. Člověk, který je na vozíku a není zrovna vysoký, nevidí přes mantinely na led. Věřím, že se vstupem našich hokejistů do extraligy se nám podaří dosáhnout i tady nějakého řešení,“ dodává.
Radnice se odstraňování bariér ve svém projektu Bezbariérová Olomouc věnuje dlouhodobě. „Projekt Bezbariérová Olomouc pomáhá odstraňovat různé typy překážek, které brání hůře pohyblivým občanům či třeba rodičům s kočárky v pohybu po městě či v různých veřejných budovách,“ vysvětluje mluvčí magistrátu Radka Štědrá s tím, že překážky z ulic mizí postupně od roku 2001.
„Za tu dobu už vznikla propojená síť bezbariérových tras napříč městem, bez překážek přístupné jsou skoro všechny veřejné budovy a přibyla i další zlepšení, jako je třeba zvuková smyčka pro neslyšící v divadle či haptické modely památek pro zrakově postižené,“ vyjmenovala mluvčí. Město už za projekt dostalo i cenu Evropské komise.
