Na expedici s návem Hindúkuš 2016 Hanáková vyrazí už tuto neděli se svým tradičním parťákem Zdeňkem Hodinářem a dále s horaly Petrou Poganyovou ze Slovenska, Jaroslavem Maixnerem a Vítem Oravou.
Pohybovat se budou v takzvaném Wakhánském koridoru v severovýchodním Afghánistánu.
„Koridor je taková úzká, 220 kilometrů dlouhá nudle nacházející se mezi Pákistánem, Čínou a Tádžikistánem. Místní obyvatelé toto území nazývají Bam-e Dunya, nebo-li střecha světa. Důležité pro nás je, že je jedno z mála míst, kde panuje klid zbraní, a ženy tu nejsou považovány za méněcenné. Je to však velmi chudá část země,“ popisuje Hanáková.
Nošak - druhá nejvyšší hora pohoří Hindúkuš zatím nepatří ke komerčním vrcholům a o výstup na něj se pokouší jen málo horolezců.
Myslela si, že ji do Afghánistánu nikdo nedostane
Zatím poslední a jediná „Češka“, která na vrchol vystoupila, byla v roce 1977 Dina Štěrbová, jež žije shodou okolností v Hynkové nedaleko Olomouce. V době výstupu ovšem ještě měla slovenské občanství.
„Tentokrát pro jistotu zamíříme na Nošak já jako Češka a Slovenka Petra,“ usmívá se Hanáková. O výstup na vrchol hory se expedice pokusí, pokud jí bude vycházet itinerář a také počasí, v úterý 16. srpna.
„Náročný bude nejen výstup ale i přesun do základního tábora, který nám zabere přibližně čtyři dny,“ odhaduje olomoucká horolezkyně. I proto před časem absolvovala třítýdenní přípravu v peruánských horách s cílem se co nejvíce aklimatizovat.
Nápad zdolat Nošak se zrodil před několika lety v hlavě slovenské horolezkyně Pogyanové.
„Když nás tehdy oslovila, jestli bychom nespojili síly, poklepala jsem si na hlavu a řekla si, že se ta holka asi zbláznila. Afghánistán - tak tam mě nikdy nikdo nedostane. Nicméně červík zvídavosti se do mozku zavrtal. No a tady je výsledek. Expedice startuje,“ krčí rameny Hanáková.
Její rozhodnutí má ovšem i další rovinu. „Hlavně chci ukázat i ostatním, že ani zdravotní handicap nemusí nutně znamenat konec velkých plánů a snů. I lidé s kardiostimulátorem se mohou aktivně věnovat svým náročným koníčkům. Těší mne, že jsem mohla alespoň několik lidí, kteří jsou podobně handicapovaní, inspirovat a podpořit, o čemž svědčí e-maily, které od nich dostávám,“ říká horolezkyně s „budíkem“ u srdce.
